Drsný případ mrtvých psů klade otázky (Českokrumlovský deník)

Mnoho chovatelů se s myslivci asi neshodne, ale při troše vůle nemusí dojít ke krajnostem

Českokrumlovsko
Psí tragédie u Černé v Pošumaví, která vyvrcholila nálezem zaběhlých psů bez kůže a svaloviny, vyvolala mnoho reakcí. Poukazují i na věčný problém - volný pohyb psů v přírodě, který upravuje lesní zákon.
Nejde o to, sahat majitelům psů do svědomí, házet je do jednoho pytle a moralizovat, pokud se nejedná zrovna o takové, kteří přímo a vědomě ztotožňují svobodu s anarchií. Nejde ani o to chválit či odsuzovat postoje myslivců, kteří jsou pochopitelnými zastánci jmenovaného zákona a už vůbec ne je spojovat s uvedeným případem. Jde o to, připomenout některá obecná fakta.
Chyba mnohdy začíná při samotném pořizování psa. "Když si budu kupovat letadlo, také si nejdřív musím zjistit, kde mne nechají přistát a kde mohu létat," říká lesák a myslivec Petr Lebeda z mysliveckého sdružení Kulíšek Malonty. Tímto příměrem naznačuje, že by měl každý budoucí majitel psa odhadnout své možnosti a podle nich volit plemeno. Pokud nemá možnost chodit do kynologického klubu a na cvičák, neměl by si na svá bedra brát zodpovědnost za psa, který větší pohyb vyžaduje.

Z pouhé schválnosti vám myslivci psa nezastřelí
Že je pořízení psa doopravdy zodpovědnost, potvrzuje i člen jihočeské krajské organizace Českého kynologického svazu a vedoucí osobnost českokrumlovského kynologického klubu František Petera. "Je to poměrně složité téma, ale dá se shrnout do dvou základních bodů. Každý, kdo si pořizuje psa, by měl vědět, na co ho chce, jestli na konkrétní specializovanou činnost, nebo jen tak pro radost a k ležení na gauči. A za druhé, každý, kdo má psa, měl by mu zajistit spokojený život," konstatuje zkušený odborník. To zahrnuje i možnost pohybu. "Odborné znalosti a cestu na cvičák by si měl najít každý pejskař," radí František Petera. "Co se týče pohybu v přírodě, každému se někdy stane, že se pes zaběhne. Znám myslivce, kteří jsou zároveň pejskaři a takové situace chápou. Nesmí to být ale pravidlo a úmysl," dodává kynolog k věčnému tématu. Lesní zákon tu ale je a dává myslivcům i krajní možnost řešení, které je ovšem majitelům psů velmi nemilé a vždy vzbuzuje emoce.
"Když dojde k zastřelení psa myslivcem, vždy se v televizi objeví emotivní záběry. Jenže kdyby někdo natočil roztrhané srnče a srnu, která běhá okolo něj, pohnulo by to s lidmi úplně stejně," snaží se Petr Lebeda vysvětlit pohnutky některých myslivců, kteří toto krajní řešení v minulosti zvolili. Co se týče případů psů od Černé v Pošumaví, jak myslivec Petr Lebeda, tak kynolog František Petera odsuzují způsob, jakým s oběma zvířaty neznámý pachatel naložil. Zároveň se shodují i v tom, že šance na odvolání psa, který chytí stopu, jsou mizivé.
"Ideální stav je, když se zastánci dvou názorů alespoň částečně pochopí a existuje oboustranná snaha vyhovět zájmům toho druhého. Horší je, když v chování lidí hraje hlavní roli bezohlednost.
"Jednou jsem ve své honitbě na Pohorské vsi slušně oslovil muže, který vypustil do lesa svého husky. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je tu krmelec a že zvěř potřebuje v zimě šetřit energii," vypráví Petr Lebeda svůj nepříjemný zážitek. "Pustil se do mě hodně nevybíravě. Sprostá slova bych snesl, ale když jsme se dostali na lesní zákon, začal na mě vykřikovat, že kdyby mu někdo zastřelil psa, tak si ho najde a vyvraždí mu rodinu i s dětmi," uzavírá příběh o setkání s mužem, jehož verbální projev zasáhl takzvaně přes čáru.
Nezdravou míru volného pohybu psů v lese řeší i v Dolním Třeboníně. Hospodář tamního mysliveckého sdružení, František Bürger, děkuje v obecním občasníku všem zodpovědným pejskařům, kterých je prý většina. Těm, kteří nerespektují pravidla se snaží vysvětlit, co jejich počínání může způsobit:
"Je sice hezké, že se pejsek proběhne a vyvenčí, proběhne všechny remízky v poli a zabaví se, na druhou stranu však plaší zvěř nebo ji přímo štve. V lepším případě tato zvěř přeběhne mimo honitbu, v horším dostane zápal plic nebo skončí pod koly motorových vozidel. Tyto škody nejsou zanedbatelné, ročně tak jen v našem revíru uhyne v průměru kolem 20 kusů zvěře. Velké škody na zvěři také vznikají v době hnízdění či vyvádění mláďat."
František Bürger upozorňuje i na onu nepopulární klauzuli zákona, že v krajním případě a za přesně daných podmínek může myslivec psa, který štve zvěř a je zjevně mimo kontrolu jeho majitele, i zastřelit. Je jen na lidské vůli, aby se to nestalo.
Otázkou zůstává, zda je tento fakt optimistický nebo pesimistický?

Co vyplývá z paragrafů
Pes by měl být při procházce volnou krajinou na vodítku.
Při porušení této zásady nebude nikdo střílet, když pes půjde v klidu vedle vás. Myslivci volí slušné upozornění.
Usmrcení psa odpovědnou osobou je krajní řešení, v závažných případech porušení zákona.
Psa nemůže usmrtit každý myslivec, pouze myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž.
Je výslovně zakázáno štvaní zvěře - to je ta situace, kdy může v krajním případě dojít až k zastřelení psa. Ale pozor, za štvaní zvěře je považováno i sledování stopy zvěře.