Preparátora zvířat inspirovaly zámky i kabinet (Domažlický deník)

Amatér Petr Špelina zaplnil svými vycpaninami už dvě minimuzea, jedno doma, druhé u rokycanských ochránců přírody

Rokycany
Ke Špelinovům do Borku nechodí návštěvy jen na přátelské posezení, příznivci Hubertova cechu sem míří také za poznáním. Petr Špelina, jinak šéf rokycanských hasičských profesionálů, se totiž už léta amatérsky zabývá preparováním. Exponáty v jeho dílně by mu mohl závidět nejeden lovecký salon. Práce také zapůjčuje do expozic, například žádná myslivecká výstava trofejí v širém okolí se bez nich neobejde.

Uchvácení
Nádherné trofeje lemující chodby mnoha zámků ho od dětství uchvacovaly, ať už šlo o paroží, či vycpaná zvířata vypadající jako živá. Stejně rád si prohlížel i exponáty v přírodovědném kabinetu. Mnohé z nich znal jen z obrázků, v okolí se nevyskytovaly. Tím víc ho lákalo jejich poznání. Někde tady jsou asi kořeny, které do dovedly k preparování. Věnuje se mu už od vojny. "Exponáty se mi vždycky líbily a říkal jsem si, že bych je také chtěl umět vyrobit," říká Špelina. "Některých druhů zvěře, třeba srnčího, markantně ubývá, málo je už i bažantů či zajíců, snížily se stavy dravců a dalších ptáků. Přesto střetům s auty, zemědělskou technikou i monodietické stravě zvěře, k níž dochází vzhledem k jednostrannému pěstitelství, padne ročně za oběť spousta kusů. To, co takto zahyne, by ale nemělo zůstat nepovšimnuto. Samozřejmě také, když něco ulovím, chci si trofej jako památku uchovat. Proto jsem se snažil vyučit se preparátorskému umění," uvedl Špelina.

Nebylo to snadné
V okolí na žádného odborníka, který by mu poradil, už nenarazil. Ti, co se tomu věnovali, si většinou postupy prací odnesli s sebou. Ani literatura tu nebyla k mání. Nějakou nakonec získal z ciziny. I učitele posléze přece jen našel. Pro Národní muzeum preparoval zvířata člověk žijící v západních Čechách. "Rady, kterými mi přispěl, byly nad zlato. I tak jsem se ale metodou pokus - omyl učil pořád. Zpočátku jsem výtvory vyhazoval. Posléze jsem si sem tam něco nechal. Až za dlouho jsem dospěl do fáze, kdy jsem byl schopný cokoli si vlastnoručně vypreparovat," uvedl.

Jak na to
Existuje několik způsobů, jak se s úkolem podle vytčeného cíle vypořádat. Každopádně je třeba zvíře stáhnout, takže zůstane jen kožka s lebkou. V poslední době už často i bez ní, protože se užívají umělé. Stejně výplně, které se dříve musely vymodelovat ze sádry, pilin a pletiva. Při preparování ptáků a menších savců se většinou užívá drátěná kostra a tvary se domodelují z vaty a dřevité vlny. Arzén se na vyčinění a ochranu kůže dnes už nepoužívá, chemikálie se kupují přímo namíchané.
"Parohy s částí kosti se musí připevnit na umělohmotný model, který se následně potáhne vyčiněnou kůží. Spárky, drápy nebo zobák zůstávají na svém místě. Oči se nahrazují replikami," prozradil Špelina a dodal: "Nejvíc mě baví finální úprava, domodelovávání tvaru a dávání výrazu vycpanině. Řídím se pamětí či fotografiemi. Kusy jsou většinou nějakým způsobem také poničené. Musím to zaretušovat, aby zvíře vypadalo, jak má," objasňoval Špelina.

Spolupráce
O pomoc amatérského preparátora požádala i záchranná stanice živočichů. Přes nejlepší snahu leckteří pacienti, a často přímo jedineční, uhynou. Ochranáři se zabývají i naučnou činností. Vozit s sebou všechna živá zvířata prostě nejde. Vycpaniny pak zaujmou víc než fotografie. Tak vznikla spolupráce se Špelinou a vlastně i druhé minimuzeum jeho výtvorů. "Piplavá a na přesnost náročná práce mě baví, je odreagováním," vyznal se nakonec.