V lese musí být pes na vodítku (Domažlický deník)

Lesní zvěř nyní vyvádí mláďata. Psí pach v okolí jejich brlohů může mít fatální následky

Domažlicko
Myslivci nyní v lesích i na přístupových cestách vyvěšují informační plakáty, které upozorňují majitele psů, aby své miláčky nepouštěli z vodítka.
Lesní zvěř je obzvláště v jarním období volně pobíhajícími psy ohrožena.
Nejen, že přichází o naspořenou energii při honičkách, ale i psí pach v okolí jejich brlohů může mít fatální následky, když vyvádí mláďata. Majitelé psů jsou přitom odpovědní za případné škody, které jejich miláček napáchá, a podle závažnosti případu se může jednat i o trestní odpovědnost. Pokud pes strhne nějakou zvěř, ta má určitou hodnotu. U srnčího je to odhadem od 1500 do 2000 korun, které mohou být od majitele psa vymáhány. Samotní myslivci však majitele psů pokutovat nemohou.
"Připravili jsme proto tuto osvětu, aby byli lidé opatrní a pomohli nám chránit zvěř v tomto náročném období," vysvětluje Petr Kopf, jednatel domažlického okresního mysliveckého spolku.
Pokud je pes opakovaně viděn, jak strhává zvěř, může být i zastřelen. To však může udělat pouze myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž.
"To je ten úplně nejkrajnější případ. Pro samotné myslivce je to velmi stresující věc, protože každý má ke psům velmi blízko. Odstřel toulavého psa má svá přísná pravidla. Nesmí to být pes služební, lovecký nebo záchranářský. Pes by se v takovém případě musel nacházet 200 metrů za obcí a musel by být opakovaně viděn, jak strhává zvěř. Jsou jiné způsoby, jak tomu zamezit. Našim adeptům klademe na srdce, že odstřel toulavých psů je špatné řešení," pokračuje Kopf.
"Jednou jsem našel zkrvavené srnče, ještě žilo a muselo velmi trpět. Na ten obrázek nikdy nezapomenu. Majitele psa, který toto udělá, bych zavřel, protože za to může on a ne to zvíře, pro kterého je lov přirozenou vlastností," řekl Karel Junek z Domažlic.
Nejen volně pobíhající psi, ale i samotní lidé často připraví kvůli nevědomosti mládě o život. "Když lidé zahlédnou opuštěné mládě, neměli by se k němu vůbec přibližovat. Pokud se ho dotknou, odsoudí ho k smrti. Pach člověka totiž matku odradí od další péče o potomka. Pokud například srna ucítí pach psa či člověka v původním místě, kde pobývala, ztratí o ně zájem a vydává se hledat náhradní. Mládě pak pomalu umírá hlady," pokračuje Kopf s tím, že každoročně se s podobnými případy setkávají poměrně často: "Lidé nám zavolají, že našli opuštěné srnče, že ho hladí a abychom mu pomohli. V tomto případě nejde dělat nic. Srna, která od mláděte na chvíli odešla kvůli pastvě, pak většinou stojí opodál a jen smutně kouká.
Strach z člověka jí nedovolí k mláděti jít."