Než by hon nahlásili, byl by divočák u sousedů (Táborský deník)

Tábor
Miroslav Pejčoch z Tábora oblékl mysliveckou kamizolu rok po své maturitě, tedy už v roce 1985. Dlouhá léta patří do spolku v Opařanech a jak říká, jeho největšími úlovky jsou divočáci nebo srnčí.
"Na jeleny nebo medvědy rozhodně nejezdím," řekl.
Ze své praxe může uvést, že ohlásit starostům hon dostatečně dopředu, vždycky moc dobře nejde. Divočák totiž nepočká.
"Naháňky na divočáky se hlásit nemusí, je třeba vyrazit hned, jakmile se někde objeví. Kdybychom hon šli nejdříve nahlásit, už bychom neměli co lovit," vysvětluje, jak to funguje u divokých prasat.
Jiné je to se zvěří, která se v honitbě drží. V tom případě podají městskému úřadu oznámení a od něj se o lovu dozvědí policisté. "Když jdeme do lesa, rozdělíme se na několik skupin, každý z nás přesně ví, co bude dělat a kde bude. Minimálně dva z nás se stanou závodčími, kteří jdou jako první a upozorní na lov i houbaře, které potkají," dodává Miroslav Pejčoch k bezpečnosti v lese.
Při honu mají také svého vedoucího, jenž mimo jiné musí dostat jmenný seznam všech myslivců, které má zrovna v revíru. Jeho úkolem je také určit, na co ten den budou střílet.
Zkušený myslivec s nadsázkou dodává, že i kdyby na stromy připevnili cedule o zákazu pohybu, houbaři je stejně respektovat nebudou. Zpozorní, až když potkají chlapy v kamizolách a s kulovnicí přes rameno.
Zato v Malšicích, jak potvrdila starostka Miloslava Šebková, mívají povědomí o konání honu v jejich katastru pouze sporadicky.
"Informace o pořádaných honech se k nám bohužel většinou nedostane. Pokud ji ale máme, informujeme občany prostřednictvím médií, které má radnice k dispozici. Využíváme vývěsky, zprávu zveřejníme ve zpravodaji nebo místním rozhlasem," upřesnila starostka způsoby, jak se lidé mohou o honu dozvědět.
Na Táborsku ale převládá neinformovanost. Třeba i v Chotovinách. "O honech nevíme. Kdybychom o jejich konání věděli, vyhlásíme je v místním rozhlase," potvrdil starosta Zdeněk Turek.
Jeho kolega z Ratibořských Hor Radek Lamboj má stejnou zkušenost. "Informace jako obec nemáme. Kdybychom měli, klidně je na obecní vývěsce zveřejníme. Přesto si myslím, že je to spíš na zodpovědnosti jednotlivých lidí. Vždyť přece to, že se v lese střílí, je slyšet. Navíc v malých obcích o honu stejně vědí všichni dopředu, tady se všechno roznese hned," míní Radek Lamboj.
Jenže nejde jen o místní obyvatele, do jejích lesů přijíždějí houbaři i z daleka. I když ale obce mnohdy nevědí, že myslivci nabili pušky, neznamená to, že se k lidem tato zpráva nedostane. Předseda okresního mysliveckého spolku Václav Falada potvrdil, že myslivci velmi často dávají o chystaných honech vědět lidem sami. Ať už prostřednictvím obecních vývěsek nebo umístěním letáků na frekventovaných místech, například autobusových zastávkách či v místních obchodech. Za bezpečnost během lovu pak ručí každý myslivec sám. "Myslivec musí vždy a za všech okolností bezpečně vědět, kam střílí, to je zásadní pravidlo. O svých povinnostech jsou znovu informováni při nástupu na hon. Jejich dodržování pak velmi často kontrolují i policisté, dávají například myslivcům při honu dýchnout," ujišťuje Václav Falada.