Zdeněk Burian objevoval dávné světy (Právo)

Dílo ilustrátora a malíře Zdeňka Buriana (1905-1981) provázelo životem už několik generací lidí milujících romantická literární dobrodružství. Obrázky indiánů s řezanými rysy, dobrodruhů prosekávajících se džunglí či pravěkých lovců líčících na mamuty má v paměti každý, kdo vzal někdy do ruky dobrodružnou knihu.
Pražská Galerie European Arts vystavuje do 31. ledna kolekci jeho olejů, kvašů a tuší, zaměřených na témata přírody, exotických krajin či prastarých civilizací. Právě na velkých formátech si lze naplno vychutnat autorovu tvůrčí invenci. Je na nich velice dobře vidět každý jednotlivý detail. Když se například u olejů podíváme zblízka, spatříme směr, kterým malíř nanášel barvy, jak je promyšleně kladl, aby vytvořil na dané ploše dojem plasticity a trojrozměrného prostoru. V tom právě tkví kouzlo Burianových děl. Dokáže nás prostřednictvím svých výtvarných prostředků přesvědčit, že nejsme izolováni vně obrazu, ale právě naopak, že se dané scény přímo osobně zúčastníme.
Stojíme vedle pravěkých lovců, kteří obdivují dílo kmenového umělce, sošku Věstonické Venuše. Kousek od nás proběhnou dva gigantičtí mamuti se zahnutými kly, skoro se jich můžeme dotknout. Nebo hledíme zblízka do svítících očí ussurijského tygra, jdoucího zasněženou krajinou. Zblízka můžeme pohlédnout i do tváře slavného indiánského náčelníka Sedícího býka. Máme dojem, že stojíme na prérii přímo před ním.
Malíř nás dokonce dokáže zaujmout i svou erotickou představivostí. Olej Krutá Venuše představuje alegorii lovu. Muž leží u nohou bohyně společně s mrtvými trofejemi a nahá kráska se rozkošnicky vystavuje nejen slunečním paprskům, ale také očím všech, co stojí kolem.
Burian nás prostě dokáže vtáhnout do děje. Je naprosto lhostejné, že většinu hrdinů a tajemných krajů vytvořil díky své obrovské imaginaci. Objevuje vysněné říše pro nás, ale i s námi. Vede každého, kdo o to stojí, pomyslně za ruku z říše reality do hájemství vzdálených světů.