Myslivecké trofeje : podívaná i zdroj informací (Hradecký deník)

V Jasenné na Náchodsku uspořádali během uplynulého víkendu tradiční výstavu mysliveckých trofejí . Podle odborníků podobné
akce vydávají podrobné svědectví o stavu zvěře , která volně žije v našich lesích.
Celkem 478 trofejí bylo o víkendu k vidění v Jasenné při chovatelské přehlídce trofejí ulovené zvěře v téměř 70 honitbách
okresu Náchod.

Mezi vystavenými jednoznačně dominovali srnci , byli tady i jeleni , daňci , mufloni , liška a jezevec .
„Chovatelská přehlídka je tradice,“ uvedl předseda okresní myslivecké komise Martin Kábrt. Trofeje nejsou pouze památkou na
lov , ale také hmatatelným dokladem stavu zvěře , která na konkrétním území žije.
Myslivci z trofejí umějí vyčíst, co by mělo v chovu zůstat, aby byl správný gen přenášen dále nebo naopak – třeba kvůli
nežádoucímu tvaru paroží označí zvěř za určenou k lovu .
„Kritéria máme nastavená podle určitých markantů – délka parohu, věku a tak dále. To, co kritériím nevyhovuje, se hodnotí
zeleným bodem, červeným bodem se označí trofej ulovené zvěře , která měla do budoucna potenciál,“ vysvětluje Martin Kábrt.
U některých mysliveckých spolků se to hodně červenalo. „Spousta vystavených trofejí je právě červených.
To je ukázka toho, že kvalitního genu v našich lesích ubývá, velmi často se to stává lidskou rukou,“ uvedl.

NESTOR MEZI MYSLIVCI
Jednotlivé trofeje si pozorně prohlížel i Miloš Zich z Nového Plesu. „ Myslivost je součást zemědělské a lesní prvovýroby. Zvěř
do naší krásné přírody patří a bylo by hříchem něco neudělat pro její udržení a další rozvoj,“ má jasno 92letý muž, který začal
chodit do mysliveckého kurzu již v roce 1947. O rok později udělal zkoušku a získal lovecký lístek pro mladistvé.
„ Myslivost rozhodně není jen lovectví – je to celý komplex složité činnosti a lovectví je jen korunou. Bohužel v současné době
jsou velmi bídné podmínky pro chov a rozvoj polní zvěře ,“ povzdychl si.

RARITA VE VITRÍNĚ
Mezi stovkami vystavených trofejí byla i jedna mimořádná rarita. „Hromada lidí si jistě vzpomene, že o něm slyšeli,“ říká Martin
Kábrt u vitríny, jejíž hlavním artefaktem je spodní čelist prasete divokého. „Je to kňour , který se narodil v roce 1999. K myslivci
se dostal někdy ve věku čtyř, pěti dnů a podařilo se mu ho odchovat. Žil u něho na zahradě a k úhynu došlo až vloni na začátku
října,“ říká Kábrt, že kňour se dožil dvaadvaceti let. „To je na divočáka požehnaný věk, kterého se v přírodě černá zvěř obecně
nedožívá. U divoce žijící černé zvěře se uvádí dožití kolem 10 až 12 let. Samozřejmě, že mělo ideální podmínky a dostatek
kvalitní potravy. Zajímavé je, že v době svého největšího vzrůstu se v sedmi letech dostalo na 190 kilogramů a v době úhynu už
vážilo jen padesát kilogramů,“ doplnil Martin Kábrt, který v souvislosti s černou zvěří zmínil její nerovnoměrný výskyt v krajině.
„Jsou místa, kde je přemnožená a způsobuje ohromné škody, jinde je ta populace minimální. Navíc jen kousek za hranicemi číhá
velké riziko v podobě afrického moru prasat. Minulý týden bylo potvrzeno další ohnisko afrického moru jen pět kilometrů od
českých hranic, konkrétně Frýdlantského výběžku,“ zmínil hrozbu v podobě vysoce nakažlivého onemocnění.

Zdroj: Hradecký deník, 10. 5. 2022