Odkrytá tajemství rčení: Copak máte v tom fofru za lubem? (5plus2)

"Smolná" černá kočka nás provází od středověku, ale mnohá přísloví a pořekadla jsou starší než bible. Týdeník 5plus2 pátral po vzniku některých z nich.
 
ČR
Pozastavíte se nad tím, když vám přes cestu přeběhne černá kočka? Je to pozůstatek z doby našich předků, kdy byla síla pověr mnohem silnější než dnes. Kolem pěti tisíc frazémů, přísloví či pořekadel sahá do hluboké historie. Některá upozorňují na naše slabiny, jiná na zákeřnou povahu, na první pohled třeba ani nemusí dávat smysl. Odhalení jejich úctyhodné historie nám může napomoci pochopit vývoj nejen jazyka, ale i lidského myšlení.
"Přísloví patří k tomu nejstaršímu, co se uchovalo. Nejen v bibli, ale i v záznamech ze starého Egypta. Řada jich už v dávnověku, kdy se třeba ani nepsalo, sloužila jako pomůcka k zapamatování si nějaké souvislosti či pravidla," říká jazykovědec František Čermák, autor pětisvazkového Slovníku české frazeologie a idiomatiky, nejrozsáhlejšího českého díla o frazémech.
O lidová rčení se odpradávna zajímají nejen prostí lidé, ale i spisovatelé a vědci. Často si lámeme hlavu, proč se říká na jedno brdo, vzít na paškál nebo třeba mít za lubem. "Brdo byl starý název pro tkalcovský hřeben, součást stavu, který vytváří vzor koberce. Tkát na jedno brdo znamenalo tkát pořád stejný vzor," vysvětluje Ludmila Stěpanova, profesorka Katedry slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ve své knize Česká a ruská frazeologie: diachronní aspekty.
I ona se ponořila do historie, aby objevila pravdu o vzniku rčení. "Slovo paškál je odvozeno od slova pascha - Velikonoce. Označuje velkou zdobenou velikonoční svíci v chrámu, u níž lidé přísahali na pravdivost svého tvrzení. Tedy rčení znamená někoho důkladně vyzpovídat či vyslechnout," vysvětluje a do třetice přidává původ slova lub.
"Lub byl dřevěný okraj mlýnských kamenů, za nimiž ulpívalo malé množství mouky. Tu si mlynář mohl schovat pro sebe, i když zdánlivě všechnu umletou mouku odevzdal. Přeneseně to vzniklo jako mít kromě obvyklého jednání ještě jiný, tajný úmysl," říká profesorka, která připravila pro 5plus2 další původy českých přísloví.

Jsem z toho jelen
Rčení "jsem z toho jelen", které znamená "vůbec tomu nerozumím, jsem z toho zmatený", patří k jazykovým hádankám a existuje několik verzí jeho původu. "Jedni ho spojovali s lovem a zmatenými pohyby vystrašeného jelena prchajícího před lovci. Jiní tvrdili, že tento výraz je převzat z němčiny - slovo hirsch (jelen) je prý spojeno s názvem města Hirschau, které má stejnou pověst jako český Kocourkov. Tedy někdo byl zmatený, protože pocházel z Kocourkova," vysvětluje Stěpanova. Úsloví ale spíše vzniklo za Rakouska-Uherska, kdy se vojáci všech národností měli hlásit v armádním jazyce, tedy němčině, slovíčkem hier! - zde! Jediný národ, který měl právo hlásit se ve své mateřštině, byli Maďaři. Hlásili se: ehylyen - zde! "Toto maďarské slovíčko znělo českým vojákům jako ,jelen' a přezdívka Maďarů byla hned na světě. Později se tato přezdívka rozšířila i na další lidi, kteří mluvili nesrozumitelnou řečí a byli tedy - podle soudu většiny - hloupí," říká jazykovědkyně .
Pokud se Češi ohlásili českým "zde", putovali na měsíc do arestu.

Kout pikle
Tento frazém je spojený s vojenskou činností a znamená tajně připravovat spiknutí, zradu. Možná ho znali už husité, první psaný záznam se objevil až kolem roku 1500 v latinsko-českém slovníku v podobě slévati pikel.
"Staročeské pikel bylo převzato ze středo-hornoněmeckého jazyka, kde slovo bickel označovalo píku. Pikel byla tedy menší bodná zbraň, kterou bylo možné snadno ukrýt, snad dýka, zákeřná zbraň spiklenců. Úsloví slévati pikel, kouti pikle původně znamenala vyrábět bodné zbraně k dovršení spiknutí zákeřnou vraždou, později provádět spiknutí (úklady) jakýmkoli způsobem," píše badatel Igor Němec v knize Vývojové postupy české slovní zásoby. Vojenského původu jsou i další rčení, například být s někým na kordy nebo vysloužit si ostruhy, což znamená dosáhnout úspěchu, uznání, ostruhy totiž vojín dostával při zasvěcení do řad rytířů. "Rčení vypracovat se od píky - začít od úplného začátku, dosáhnout všeho vlastními silami - odráží hierarchii vojenských hodností - píka byla zbraní prostých vojáků," podotýká Stěpanova.

Nestojí za zlámanou grešli
V lidových rčeních, která běžně používáme, najdeme hodně zastaralých slov. Když dnes někdo mluví o tom, že je něco "na dlouhé lokte", tedy na dlouho, nebo že je něco "na hony vzdálené", tedy že to není na pořadu dne, pak užívá středověké míry. Třeba loket (0,77 metru), jehož existenci znali už Egypťané 2000 let před naším letopočtem. Nebo hon, což byla jednotka délky zavedená v českých zemích za panování Přemysla Otakara II. a označovala vzdálenost, kterou uběhne člověk, aniž by si odpočinul. Honu se říkalo i jitro, které udávalo velký plošný obsah, například u polností.
A rčení "nestojí ani za zlámanou grešli"? Zde je nezbytné vrátit se až do
roku 1300, kdy se začaly razit groše. Později se objevil tak zvaný malý groš, drobná stříbrná mince, jediná s raženým nápisem v českém jazyce, tehdy Maley Gross. "Německy se mu říkalo Groschel a odtud ,zlámaná grešle'," upřesňuje vědkyně.

Černá kočka nosí smůlu
Když ve 13. století označil papež Řehoř IX. kočky ve svém boji proti pohanským symbolům za Satanovy sluhy, lidé po celé Evropě je začali hubit. Nejdřív ty černé, později všechny kočky končily na hranicích jako služebnice čarodějnic. Jedna z teorií praví, že omezenost středověkých lidí, kteří slepě uvěřili hlouposti tehdejšího papeže, zapříčinila kvůli vyhubeným kočkám přemnožení krys v Evropě, které pak způsobovaly morové rány. Jedno z nejstarších úsloví - říkat po kýchnutí "Na zdraví" nebo "Pozdrav pánbůh" - vzniklo pravděpodobně také kvůli moru. Už v 6. století. Příznakem onemocnění morem bylo totiž kýchání. Papež Řehoř I. prý tenkrát věřícím říkal, že takovému člověku mají popřát "Bůh ti žehnej", dotyčnému se tím choroba vyžene z těla ven.

***
Novodobá přísloví nejčastěji z angličtiny
Česká rčení odrážejí i kontakty, které měli naši předkové s jinými národy. Dnes je zdrojem přebíraných výrazů především angličtina, odkud se do češtiny dostala rčení jako Alenka v říši divů, zahrát něco do autu, tah na branku, mít něco na triku, být in, být out nebo dostat zlatý padák (v angličtině zlatý deštník). Ve středověku však naši předkové přejímali hlavně z němčiny. "Třeba dělat randál, mít pech, nemít ánung o čem, mít recht, hodit se do richtyku; mít kliku (z německého glück, tedy štěstí), fungl nový, mít fofr a další," vypočítává Ludmila Stěpanova, badatelka z Olomouce.