Pro biodiverzitu v zemědělské krajině (Zemědělec)

S úbytkem ptáků v zemědělské krajině, ale také hmyzu a dalších druhů živočichů se potýkají kromě České republiky i další státy Evropské unie. Uvedli to experti z různých zemí na dubnové konferenci o ochraně biodiverzity. Pořádala ji Česká společnost ornitologická spolu s Ministerstvem zemědělství. Podle ředitele ornitologické společnosti Zdeňka Vermouzka souvisí pokles biodiverzity s celkovou intenzitou zemědělství.

V České republice se podle ornitologa Václava Zámečníka podílejí na snižování počtu ptáků velké zemědělské stroje, před kterými zvířata nestačí utéci, zvyšování výnosů za používání hnojiv a pesticidů, rozorávání luk, ztráta krajinných prvků a také odvodňování. Příkladem posledního problému je razantní úbytek čejky chocholaté na Vysočině. "Od 70. let se masivně odvodňovalo ve snaze získat další pozemky. Ze 150 párů skončila na osmi," uvedl.
Celkový počet ptáků zemědělské krajiny u nás od roku 1982 klesl téměř o 34 procent. Podobný trend zaznamenali také odborníci v Nizozemsku. V Německu počet ptáků zemědělské krajiny klesl o více než 50 procent. Ještě výraznější je podle Trees Robijnsové z BirdLife Europe vymírání hmyzu, jehož počet za posledních 27 let poklesl v severozápadní části Německa o 75 procent. Jak uvedl ornitolog Peter Tóth z Maďarska, v jeho zemi se mezi lety 1999 a 2014 snížil počet ptáků zemědělské krajiny o 30 procent, zatímco prodej pesticidů se za stejnou dobu trojnásobil. Podle ornitologů se česká zemědělská krajina potýká hlavně s úbytkem druhové pestrosti, degradací půdy, nedostatkem vody i její kontaminací nežádoucími chemickými látkami. "Jak dokládá výzkum, existuje celá řada opatření, která mohou podpořit druhovou rozmanitost na jedné straně, a současně přispět k omezení chemické zátěže nebo ke zlepšení struktury půdy," uvedl Zámečník.
Zámečník soudí, že zemědělci u nás nevyužívají dostatečně všechny možnosti, jak chránit krajinu. Na mnohá opatření přitom mohou čerpat peníze z veřejných zdrojů, mnohdy o tom ale nevědí, neboje pro ně procedura příliš složitá. Jednou z možností je například vysazování krmných či nektarodárných biopásů.
Samotné vypsání dotací na některé úpravy na polích však nemusí podle ornitologů stačit, zemědělci o ně totiž nemají takový zájem, jaký Ministerstvo zemědělství předpokládalo. Příkladem je zatravňování, kde ministerstvo očekávalo dotah na 39 tisíc hektarů, skutečné žádosti o tyto peníze jsou ale jen na 13,5 tisíce hektarů. Také o zavádění zmíněných biopásů je menší zájem. "Optimální umístění je podél polních cest, vodotečí, uprostřed polí. Praxe je taková, že se umísťují podél lesa na okraj polí," řekl Zámečník.

Méně peněz
Podle náměstka ministra zemědělství Pavla Sekáče je pravděpodobné, že se evropské peníze na společnou zemědělskou politiku budou snižovat. Česko musí vyhodnotit, které dotace jsou funkční a které ne. Proti sobě podle něj stojí dva zájmy. Na jedné straně je to výroba potravin, které budou dostačovat k nasycení rostoucího počtu lidí ve světě. "Na druhé straně produkce, kterou chceme vytvářet, se bez biodiverzity neobejde," řekl. Podle ornitologů se to ukazuje v propadu počtu opylovačů, který ohrožuje úrodu ovoce a některých plodin.
V budoucnu by rozdělování evropských peněz na zemědělství mohlo být více ponechané na členských zemích. Ornitologové se obávají, že ochraně přírody to uškodí. "Z praxe ale víme, že přidělování prostředků určených na podporu druhové pestrosti nebo řešení klimatických otázek by mohlo snadno podlehnout korupci a politickému lobby," uvedli účastníci konference v tiskové zprávě.

Složitá praxe
Naplňovat v praxi snahy o zachování biodiverzity v zemědělské krajině však není snadné. Své o tom ví zemědělec Petr Marada, který hospodaří na 70 hektarech na Kyjovsku.
Před 12 lety začal svoje pozemky měnit na biopásy, mokřady nebo na nich sázel ovocné stromy. Dodnes ale prý čelí výtkám, že neprodukuje a parazituje na daních. Podle něj je však tato činnost smysluplná, pomáhá zvířatům, krajině i lidem.
Marada hospodaří v okolí Šardic, Želetic a Hovoran a nejprve prý oslovil tamní velké zemědělce, zda nechtějí s nějakými vhodnými opatřeními začít sami. "Ale protože klíčoví zemědělští podnikatelé neměli potřebu něco takového udělat, rozhodl jsem se, že tuto službu lidem, fauně a flóře poskytnu sám. Začal jsem nakupovat půdu a dělat to, co se mi líbilo a mělo smysl," řekl Marada. Podle toho, co bylo vdaném místě nejvhodnější, pozemek buď zalesnil, zatravnil, vysel na něm biopás nebo ho část přeměnil na mokřad. Někde také vysadil původní ovocné stromy.
"Díky těmto opatřením chráníme a obnovujeme úrodnost půdy, podporujeme biodiverzitu, adaptujeme krajinu na klimatickou změnu, o které se hovoří a která je do velké míry způsobená samotnými zemědělci," uvedl. Pozitivní dopad je podle něj znát už i na počtu zvířat. "Zastavili jsme pokles početnosti volně žijících živočichů, máme přirozenou populaci koroptve polní, křepelky, zajíce polního, ale i bažanta. Nemusíme jeho populaci řešit formou farmového chovu a vypouštění. K tomu se přidávají obojživelníci a hmyzí společenstva," popsal Marada.
Vadí mu ale, že zemědělci s dobrými úmysly narážejí při žádání o podporu na potíže. Když například zřídí biopás, musí se trefit do jeho stanovené výměry, která je 20 procent pozemku s ornou půdou. To ve zvlněném terénu není úplné snadné. "Když kontrola zkontrolovala, že to není 20 procent, ale 21 procent, řekla - Marado, nedostaneš ani korunu, protože biopás je větší," popsal svoji zkušenost farmář.
Aby okolí přesvědčil, že jeho práce má smysl, musí prý neustále "dokumentovat, vizualizovat a prezentovat". "Těm, kdo tvrdí, že nic neprodukuji, musím ukázat jablíčko, balík slisovaného sena, nebo mokřad, do kterého čas od času nateče voda kontaminovaná agrochemií a příroda si s tím poradí," uzavřel Marada. Kromě vlastní zemědělské činnosti působí také na Mendelově univerzitě v Brně a mezi myslivci. Je předsedou komise pro ekologii v Českomoravské myslivecké jednotě.