Vidět vlka? Div. Je plašší než srna (Lidové noviny)

Hlídka stopuje na Broumovsku vzácné šelmy. Natočit videozáznam se jí zatím nedaří

TEPLICE NAD METUJÍ Mrazivá sobota, všude haldy sněhu. Trojčlenná vlčí hlídka proškolených dobrovolníků postupuje lesem na česko-polském pomezí. Později jsou závěje tak hluboké, že cesta dál je možná jen s nasazenými sněžnicemi. Odměna za namáhavý výstup na sebe ale nenechá dlouho čekat.
Hlídka naráží na skutečnou vlčí stopu. Otisky tlap jsou staré zhruba den. Navíc v nich sem tam leží kapky krve. „Vlčice buď hárá nebo je zraněná,“ odhaduje Jiří Malík – jeden ze členů vlčí hlídky.
Další důkaz výskytu vzácné šelmy leží na hřebeni o kus dál. A kdyby nebyl takový mráz, dalo by se říct, že jsou stopy ještě horké. Navíc z nich lze vyčíst, kudy vlk šel. „Vypadá to, že nás uslyšel a chtěl rychle zmizet z cesty. Jenže se mu to nepodařilo, musel se vrátit, udělal oblouk a pak zmizel támhle do stráně,“ všímá si Malík. A dodává: „Vidět vlka je zázrak.“
Podle ochránců přírody je dnes na českém území zhruba sedm desítek vlků. Na Broumovsku žijí dvě smečky. Zahlédnout je naživo ale není jednoduché. Díky výbornému sluchu a čichu se zvíře lidem vyhne. Vlčí hlídky tak mnohem častěji sbírají trus.

Rozborem vlčího trusu lze zjistit, čím se zvířata živí. Díky získané DNA ekologové rovněž sledují, kudy se sledované kusy pohybují. Takhle před časem například potvrdili, že se dva vlci ze Šumavy dostali až daleko do Německa. Jeden usmrtil muflona v oblasti Durynska, druhého srazilo auto až u Hamburku.
Během několikahodinového pochodu se tříčlenná hlídka ochránců přírody z okolí Broumova dostane také ke kontrole fotopastí. Ke svému potěšení nachází snímky trojice vlků. Samočinné zařízení kromě nich zachytilo další zvířata – lišky a srny.
Větší počet snímků kamera bohužel nepořídila. Důvod je prostý – zapadala sněhem. „Víme ale, že na Broumovsku máme dvě smečky,“ popisuje Jiří Malík, jinak též expert na zadržování vody v krajině.

Mystika uprostřed lesů

Malík líčí i marnou snahu vlky nafilmovat ve volné přírodě. Přestože hlídka už dobře ví, kudy smečky chodí, stejně se jí doposud nepodařilo natočit zvířata na videokameru. „Můžete být ukrytý třeba půl dne, a stejně se vám nepovede jeden jediný záběr vlka. Ale poštěstilo se nám, že jsme na ně jednou v noci vyli. Zpátky se nám ozvala celá smečka. Nejprve odpověděl jeden, na něj pak reagovali další. Byl to až mystický zážitek,“ líčí nadšeně Malík.
Ani při podobných nočních výpravách se členové vlčích hlídek nebojí, že by je šelmy napadly. Expert vysvětluje, že člověk není pro vlka kořistí, zvíře se ho naopak spíš bojí. „Je plachý, vyhýbá se lidem. Srny jsou daleko méně plaché než vlk,“ říká Malík.
Život divokého zvířete je tvrdý. Vlk k obživě potřebuje denně ulovit zhruba tři až pět kilogramů masa. Podle zpráv z Karpat nejčastěji loví jeleny, srnce, troufne si ale i na divočáka. Kořist pronásleduje klidně i několik kilometrů, dokud ji neuštve. Srazí ji na zem a prokousne jí hrdlo.
Pokud se vlkovi z nějakého důvodu nepodaří nic ulovit, dokáže se nějakou dobu postit. Stává se také, že se osamocený jedinec nepohodne se členy smečky, kterou potká. Následkem je rvačka, z níž poražený odchází s těžkým poraněním, které ho často stojí i život.
Na rostoucí počet vlků si stěžují chovatelé. Stává se totiž, že si šelma vyhlédne dobytek jako vhodnou kořist. Škody farmářům proplácí stát, který se rozhodl vzácné vlky chránit. Do konce roku 2017 proplatil chovatelům odškodné ve výši 1,4 milionu korun. „Vlk jde tam, kde to dostane naservírované, menší ohrady drobných zemědělců jsou mu vydané napospas,“ stěžuje si chovatel Lukáš Jakubů z Českého ráje.
Myslivci zase koncem loňského roku apelovali na vládu, aby určila, kolik vlků lze považovat za únosné množství a v jakých oblastech je jejich výskyt žádoucí. Podle nich není možné, aby se vlci dostávali na zastavěná území. „Situaci bedlivě sledujeme, vlk se k nám šíří v posledních zhruba pěti letech a jeho početnost narůstá,“ říká Miloš Ježek z Českomoravské myslivecké jednoty.

Ať ho ovce bolí

Návrat vlka do přírody je jádrem vleklého a složitého sporu mezi ochránci zvířat, myslivci a chovateli. Podle Malíka se pastevci mohou před škodami chránit tím, že kolem výběhů pro zvířata vybudují pořádné bednění a využijí i elektrické ohradníky. „V Německu razí heslo, že když chce vlk žrát ovce, ať ho to bolí,“ vysvětluje člen vlčích hlídek. Na vylepšení ohrad prý může přispět stát.
Myslivce zase viní z toho, že vlky „zvou“ do lesů tím, že dovolili přemnožení zvěře. „Přírodní rovnováha je narušena, ale ne návratem vlka, nýbrž přezvěřením,“ tvrdí Malík.
Podle koordinátora vlčích hlídek Miroslava Kutala z Hnutí Duha je nutné zabezpečit před útoky vlků hospodářská zvířata. „Především ovce, kozy a novorozená telata,“ upřesňuje.

Tomáš Tománek