V kraji milovaném Otou Pavlem létá i orel mořský (Mladá fronta DNES)

Křivoklátsko se před čtyřiceti lety stalo chráněnou krajinnou oblastí. A brzy by se mohlo stát také národním parkem.

ZBEČNO Zahradou či zámeckým parkem nazýval milované Křivoklátsko ve svých knihách spisovatel Ota Pavel a meandrující řeku Berounku hlubokou studnou zapomnění. Romanticky rozeklaný vzácný ráj fauny i flory je právě čtyřicet let chráněnou krajinnou oblastí (CHKO). Myšlenka na aktivnější ochranu zdejšího přírodního bohatství se ale zrodila za hranicemi.
„Chráněnou krajinnou oblastí vyhlásily československé orgány Křivoklátsko 24. listopadu 1978. Území však bylo už řadu let předtím zkoumáno mnoha odborníky a jeho kvality si první uvědomila mezinárodní odborná veřejnost. Proto bylo již v roce 1977 Křivoklátsko uznáno za biosférickou rezervaci v rámci programu UNESCO Člověk a biosféra,“ popisuje začátky řízené ochrany jedné z nejzajímavějších českých přírodních lokalit vedoucí CHKO Křivoklátsko Petr Hůla.
Chráněná oblast má rozlohu 628 kilometrů čtverečních, 64 procent z ní tvoří lesy. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 metrů), nejnižším bodem Berounka v Hýskově (217 metrů).

Údolí střídají kopce

Území je zajímavé v několika ohledech, především však v členitosti. Hluboká údolí, včetně hluboko zařízlého údolí řeky Berounky a jejích přítoků, se rychle střídají s vrcholy kopců s různou orientací ke světovým stranám.
„Tím se vyvinulo několik zajímavých fenoménů. Jsou tu výrazné teplotní inverze. Dna údolí jsou velmi chladná s podmínkami blížícími se horským oblastem, vrcholy, především s jihozápadní orientací, naopak značně teplé s podmínkami srovnatelnými s jižní Moravou. Mezi tím je celá škála přechodových typů životních podmínek, což z Křivoklátska vytváří oblast bohatou na různé druhy rostlin i živočichů,“ vysvětluje význam území geolog a hydrogeolog Hůla.
CHKO Křivoklátsko tvoří největší lesní komplex ve vnitrozemí ČR a významné je, že jej člověk ovlivnil jen zčásti, takže se tu zachovalo přes 80 původních druhů stromů a keřů a zůstala tu jemnozrnná mozaika listnatých i jehličnatých dřevin, do kterých především v prudkých nepřístupných svazích nikdo během věků nezasáhl.
„To je naprostý evropský unikát a naším cílem je tuto mozaiku podporovat a ještě více rozšiřovat. Původně tu totiž bylo šedesát procent listnatých dřevin a z jehličnatých převládala jedle. V 19. století však správci lesů část smíšených lesů přeměnili především na smrkové, borové či modřínové monokultury. Ty nyní zabírají 65 procent těchto obhospodařovaných lokalit. Návrat k přirozenému stavu je náš dlouhodobý úkol,“ konstatoval vedoucí CHKO.
Vědci dosud na Křivoklátsku objevili například více než 1 800 druhů cévnatých rostlin, které tvoří zhruba dvě třetiny veškeré flory České republiky.

Tisy staré stovky let

„Jsme jednou z pouze dvou českých lokalit, kde roste horeček baltský, malá rostlina s fialovými květy. Máme tu orchidejové louky, či rezervace silně ohrožených, dlouhověkých tisů červených, třeba Dubensko. Nejstarší tisy na Křivoklátsku jsou stovky let staré. Desítky krásných vzrostlých tisů mohou lidé například vidět na kilometrové naučné stezce U Eremita začínající při silnici mezi Roztoky a Karlovou vsí,“ zve na procházku po Křivoklátsku botanik Václav Somol.
Téměř každým rokem objeví přírodovědci na Křivoklátsku nový druh živočicha, především z říše hmyzu, například štírky. „Jeden z nich, klepítník Ischyropsalis hellwigi, tu v hrubozrnných sutích žije už od dob ledových,“ poznamenal Petr Hůla s tím, že ke vzácným živočichům Křivoklátska patří i tesařík obrovský. Domov našel velký počet těchto chráněných brouků uprostřed Lánské obory a je evropsky významnou lokalitou.
Před deseti patnácti lety se do vod Křivoklátska vrátily i vydry a na březích Berounky či potoků bělostně svítí třísky z dřevin, které zdolali pro stavbu svých hrází bobři evropští. „Občas vydry působí škody rybářům. Středočeský kraj má ale programy, skrze které jsme schopni některé škody finančně kompenzovat,“ připomněl zoolog správy Karel Lankaš.

Vydry jsou vidět v zimě

Největší šance na pozorování vydry jsou právě v zimě, kdy zamrznou břehy vodních toků. „Na území máme zmapováno celkem na 173 druhů zvláště chráněných živočichů,“ upřesnil zoolog.
Nad hlubokými křivoklátskými stržemi létá na 155 druhů ptáků, z nichž 120 zde i hnízdí. „Už patnáct let obývá Křivoklátsko orel mořský, který má rozpětí křídel až dva a půl metru. Vyvádí tu i mláďata. V zimním období je vázaný na řeku Berounku, takže jej lidé mohou na obloze v úseku od Nižbora po zhruba Zvíkovec zahlédnout. A to zvláště v lednu za slunečných dnů při takzvaných zásnubních letech, při kterých využívají stoupavé vzdušné proudy,“ podotkl Petr Hůla.
Občas se v křivoklátských lesích objeví i rys ostrovid, zatoulaný ze Šumavy, žijí tu vzácní včelojedi lesní, na dvacet párů výrů velkých, sovičky kulíšci, strakapoudi, žluny, lejsci či ledňáčci.
Veškeré tyto unikáty jsou důvodem, proč se o Křivoklátsku uvažuje jako o posledním kandidátovi pro vyhlášení národním parkem.
Zatím tomu však bránila hlavně silná myslivecká lobby provázaná s politickou sférou.
Park by měla tvořit asi jedna šestina, tedy 10 000 hektarů, nejvzácnějšího území dnešní CHKO a spadala by do něj i jedna obec, Karlova Ves. Honitby na území případného parku, které jsou dnes pronajímány do soukromých rukou za často vysoké částky, by byly sloučeny v jedinou, o níž by pak rozhodovala správa národního parku.
Názor laické veřejnosti zase často ovlivňují obavy, především z omezení vstupu dokonce i pro houbaře či sběrače borůvek.
„To je ale nesmysl. Novela zákona k ochraně přírody a krajiny upravila podmínky pro národní parky, takže už neplatí plošné zákazy vstupu ani do prvních zón, lidé se mohou pohybovat všude. Jen v určitém období může park pohyb veřejnosti omezit či vyhlásit klidovou zónu, ale musí to dostatečně odůvodnit. Stále opakuji, že na Křivoklátsku žádné důvody zakazovat lidem vstup do lesa nejsou,“ ubezpečil vedoucí CHKO Petr Hůla.

***

628 kilometrů čtverečních. Taková je rozloha chráněné oblasti Křivoklátsko.

Tipy Petra Hůly

Jaká místa navštívit na Křivoklátsku

* Nejzajímavějším památným stromem Křivoklátska, je jich tu na čtyři stovky, je pro Petra Hůlu hrušeň v polích u Kublova.

* Jeho nejoblíbenější alejí oblasti pak jeřáby břeky podél silnice z Kublova na Svatou.

* Nejraději shlíží na meandry řeky Berounky z vyhlídky zvané Pěnčina u Sýkořice a také z vyhlídky na naučné stezce Brdatka spojující Křivoklát se Zbečnem.

* Nejzajímavější ze sedmi křivoklátských přírodních památek je pro geologa Hůlu Skryjsko-týřovické kambrium, které tvoří řada paleontologických lokalit s nálezem vzácných zkamenělin. Ostatně ty se v regionu dají najít dodnes.

Eva Havelková, spolupracovnice MF DNES