František Pelc: Myslivci oživují strach z šelem. Přitom jedině vlk jim může pomoci s redukcí divočáků (ekolist.cz)

František Pelc, ředitel AOPK ČR, Ekolist, 14. 12. 2018 - Bobr škodí, chyťme ho do želez. Vydra škodí, chyťme ji do želez. Vlk škodí, zastřelme ho. Vedení Českomoravské myslivecké jednoty se minulý týden mentálně vrátilo do dávných dob a rozhodlo se vypořádat s odvěkými nepřáteli, především šelmami. Neváhalo vytáhnout osvědčeného spojence – pověrami udržovaný strach z vlků.

Černobíle negativní postoj

Předesílám, že státní ochrana přírody vnímá problémy, které návrat šelem do obhospodařované krajiny přináší. Po vzoru sousedního Německa byl proto vytvořen celý vějíř ekonomických a jiných nástrojů, aby se výrazně omezily škody na domácím zvířectvu. Víme, že do budoucna se toho bude muset ještě hodně změnit (dostupnost a flexibilita podpory, plošné zemědělské dotace v místech s výskytem vlka apod.). Stejně tak je jasné, že bude nějakou dobu trvat, než si farmáři na přítomnost velkých šelem, v našich podmínkách především na vlka, zvyknou a začnou svá stáda důsledně zabezpečovat. V minulém roce byly vyplaceny náhrady za škody způsobené vlkem ve výši 0,75 milionu korun.
Na druhé straně, vlk má v krajině nezastupitelnou úlohu, protože je přirozený predátor spárkaté zvěře, jako je prase divoké, jelen, srnec, muflon, daněk. A tady je poněkud překvapivé, že právě myslivci dávají svůj negativní postoj k vlkovi tak černobíle najevo.
Spárkatá zvěř, jak je všeobecně známo, je celkově přemnožená, a to místy extrémně. Obnova přírodě bližších ekologicky stabilnějších lesů s větším zastoupením listnatých dřevin a jedle je právě kvůli okusu spárkatou zvěří téměř nemožná. Rovněž škody na zemědělských kulturách, včetně travních porostů, jsou zejména kvůli divokým prasatům obrovské. Odhaduje se, že souhrnné škody v lesích i zemědělství přesahují sedm miliard korun(!). Myslíte si, že je někdo v adekvátní výši hradí?
Přitom k redukci přemnožené spárkaté zvěře může přispět právě vlk. V případě extrémně přemnoženého prasete divokého je to prakticky jediný predátor, který je zvládne ulovit. A tak může aspoň zčásti nahradit neúspěšné snahy myslivců a významně jim pomoci v jejich úsilí. Místo střízlivého hodnocení návratu vlka však vedení Českomoravské myslivecké jednoty produkuje emotivně laděné výkřiky o tom, jak vlk likviduje populace muflona (mimochodem se jedná původně o domácí ovci, zdivočelou na opuštěné Korsice) a ohrožuje bezpečnost a životy lidí. Syndrom Červené karkulky je oživen.
Určitě nelze všechna rizika vyloučit, ale za posledních několik desetiletí nebyl v Evropě zaznamenán útok divokého a zdravého vlka na člověka, který by skončil smrtí. To se bohužel nedá říci o domácích psech. V Evropě i u nás jsou ročně zaznamenána tisíce napadení, která někdy končí i tragicky. Domnívám se, že normální by proto bylo, kdyby myslivci hodnotili návrat vlka bez příkras, ale vesměs pozitivně.

Odstřel pouze v odůvodněných případech

Přes výše uvedené je potřeba ocenit, že mnoho myslivců chápe význam, který predátoři v přírodě mají. I ochrana vlka bude mít nějaké limity, nelze vyloučit plašení a v odůvodněných případech i odstřel problematicky se chovajících zvířat. Je ale absurdní volat po jakýchsi únosných normovaných stavech a odstřelu v situaci, kdy u nás žije odhadem zhruba padesát zvířat v několika smečkách. Je to požadavek profesní skupiny, která léta pracuje s takzvanými normovanými stavy zvěře, které jsou vhodné a únosné podle charakteru prostředí.
Teorie a praxe ale nejdou ruku v ruce. Dovolil bych si připomenout, že například pro divoká prasata je podle mysliveckých podkladů kapacita prostředí bezproblémová pro 11 000 kusů (tzv. myslivecky normované stavy) na území České republiky. Přitom se ale ročně odstřelí okolo 200 000 divočáků a realistické odhady skutečných počtů se pohybují mezi půl až milionem jedinců! Něco tady nesedí. Trochu to připomíná biblický Ježíšův výrok: „Vidíš třísku v oku bratra svého, ale trám ve svém nevidíš.“
Přesto jsem přesvědčen, že racionální myslivci, ochránci přírody, farmáři i lesníci by se měli být schopni dohodnout na společném přístupu k celkové ochraně a pouze v odůvodněných případech k nezbytnému odstřelu vlka. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila návrh programu péče o vlka, který spolu s ministerstvem životního prostředí projednává se všemi klíčovým partnery. Vztah k predátorům, jako jsou vlk, rys, medvěd, orli, a koneckonců i vydra, vypovídá o naší společnosti hodně. I proto optimisticky doufám, že se nám domluvit podaří.