Myslivecký kroužek učí děti být v souladu s přírodou (Českobudějovický deník)

Kovářov
Začíná červen - měsíc myslivosti. O tom, jak kdo vnímá myslivost, napsala Markéta Jiroušková, která je jednou z vedoucích kovářovského mysliveckého kroužku a učí děti, jak se správně chovat v přírodě.

Myslivost každý vidí jinak. Někteří v tom vidí, že myslivec chodí neustále s flintou do lesa a nedělá nic jiného, než že na potkání zastřelí vše, co se hýbe. Jiní si naopak mohou myslet to, že ti myslivci nic nedělají, protože ten kanec jim zase zryl políčko a liška odnesla pět slepic, a mohou tu být i takové názory, že myslivecké mrazáky praskají ve švech pod náporem zvěřiny. Ještě musím zmínit názory na chudáky lovecké psy, kteří jsou svými mysliveckými páníčky nuceni zalézat do nor a do různých houštin, aby jim vyhnali nějakou tu zvěř. Názory mohou být všelijaké a samozřejmě nemůžeme házet všechny do jednoho pytle. Tak jako všude, i u myslivců se najdou ti, kteří jim zrovna nedělají valnou reklamu. To nebudu popírat.
Nicméně myslivost je pro spoustu mužů a dnes už i žen koníčkem a vášní. Ale teď nevím, jaká jiná zájmová činnost je tak svázaná zákony, jako je zrovna myslivost. Myslivci musí dodržovat nepřeberné množství norem a pravidel, kterými se musí řídit, je zákonem předepsané co, jak a kdy se může lovit. Každá honitba má stanovené Orgánem státní správy myslivosti, jakou zvěř a kolik musí odlovit. Jsou tu ještě předepsané doby lovu, které se přísně dodržují. A to je nejen zákon o myslivosti, kterým se myslivci řídí, ale další související, jako je veterinární zákon, zákon o ochraně přírody a zvěře, zákon o zbraních, trestní zákon, občanský zákoník a ještě spousta vyhlášek k tomu.
Myslivost není ale jen o lovu, je to hlavně o ochraně přírody a zvěře v ní. Je to o brigádách, kdy se zřizují krmeliště pro zvěř, o nachozených kilometrech při jejich kontrolách a opravách, o stavbě posedů a kazatelen, o vysazování nových stromků, o výrobě hnízdních budek a podobně.