Už 100 let se v Lužických horách prohánějí kamzíci (Mladá fronta Dnes)

Regionální výročí Seriál MF DNES

Seriál MF DNES mapuje zajímavá regionální výročí v Libereckém kraji.

Je to možná největší unikát mezi faunou Lužických hor.
Po hřebenech se tu prohání kamzík horský. Je to přitom ohrožený druh, vyskytující se jen v několika pohořích Evropy.
 Běžně obývá spíše Alpy, Tatry, Transylvánské Alpy, rumunské Karpaty a některá pohoří na Balkáně i v Malé Asii.
 Přesně před sto lety lidé kamzíka na lužickohorských loukách uměle vysadili, dnes je v horách až 200 jedinců.
 "Je to příklad úspěšné aklimatizace.
Kamzík byl v roce 1907 vypuštěn na bývalém polesí Jetřichovice a později ještě na bývalém polesí Krásné Pole. Současné stavy kamzičí zvěře dosahují výše přibližně 200 kusů," uvádějí autoři Plánu péče Chráněné krajiny Lužické hory. Kamzíci tu dnes žijí hlavně v prostoru České Kamenice, Studeného vrchu, Chřibské a Mlýnů, na západě areálu svého výskytu zasahují i do sousední Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.
 "V letním období obývají vrcholové partie Lužických hor, v zimě pak sestupují do nižších poloh, kde běžně navštěvují krmelce," tvrdí ochránci přírody.
 Kamzík je v létě zbarven rudohnědě, na zimu však mění barvu srsti na spíše černavou. Kamzík má silnou svalnatou postavu přibližně velikosti kozy domácí s menší klínovitou hlavou a krátkým ocasem. Obě pohlaví nosí vzpřímené, na koncích hákovitě zahnuté rohy o délce 10-20 centimetrů; podle přírůstkových zón na růžcích lze přibližně určovat stáří zvířat. "Krátká letní srst bývá převážně rezavohnědá, pouze nohy jsou tmavší a na hlavě je nápadná kresba s běložlutými pruhy na čele a na lících. V zimě převládá hnědočerné až černé zbarvení se světlým břichem," popisují kamzíka zoologické encyklopedie. Na hřbetě a na zadku vyrůstají kamzíkům prodloužené chlupy, které se při vzrušení vztyčují; jsou vyhledávanou loveckou trofejí jako tzv. kamzičí vous (nepocházejí tedy z brady).
 Z velkých savců se v Lužických horách vyskytuje mimo jiné také jelen evropský. Stavy jelení zvěře jsou v Lužických horách dokonce neúměrně vysoké a zvěř působí podle správců CHKO značné škody na lesních porostech (okus a loupání). Divoké prase bylo polovině minulého století v Lužických horách spíše vzácností, v posledních letech se ale rozšířilo po celé ploše CHKO.
 V létě se do Lužických hor často zatoulá i daněk skvrnitý, nejvíce do okolí Prysku na Českolipsku.
Stavy srnce evropského v Lužických horách v posledních letech klesají. Muflon obecný, v padesátých letech uměle vysazený na Horní Světlé, vytvořil populaci, která postupně osídlila území v prostoru Naděje, Pěnkavčího vrchu a Dolního Podluží.
 V sedmdesátých letech byla vysazena mufloní zvěř v okolí Horního Prysku a ta postupně osídlila území okolo Prysku, Polevska a Svoru.
 Ze šelem se vyskytují běžné druhy - liška obecná či jezevec lesní. Dále zde žije kuna lesní, kuna skalní, tchoř tmavý, lasice hranostaj a lasice kolčava. Z chráněných druhů se v oblasti vyskytuje vydra říční.

* Další výročí tohoto týdne v kraji 80 let - od zahájení pravidelné autobusové přepravy mezi Českou Lípou a Prahou (leden 1927) 80 let - od otevření Grandhotelu v Novém Boru (9.1. 1927) 40 let - od úmrtí spisovatelky Marie Majerové, často navštěvovala Nový Bor

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj