Volby do Poslanecké sněmovny 2025 – Kdo bude hlavní jelen na říjišti? (III.)

Při rozhodování, kterým politickým stranám a hnutím dát možnost vyjádřit se, jsme vyšli z průzkumů volebních preferencí jednotlivých stran z první poloviny srpna letošního roku a oslovili subjekty s preferencemi od 5 % výše. Těmito subjekty byly:

– Aliance nespokojených občanů 2011 (ANO)
– SPOLU (koalice tvořená Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií – Čs. stranou lidovou a TOP 09)
– Svoboda a přímá demokracie (SPD)
– Starostové a nezávislí (STAN)
– Česká pirátská strana (Piráti)
– Stačilo!

Anketa se skládá ze 14 otázek – čtyři ze zbývajících osmi jsou:

Byli byste pro zúžení či rozšíření výčtu zvěře v zákoně o myslivosti? Pokud ano, o které druhy?

Výčet druhů zvěře by se neměl zužovat. Sdílíme názor myslivecké veřejnosti, že nelze dopředu vědět, který druh bude v budoucnu vyžadovat regulaci. Naopak považujeme za důležité podpořit lepší podmínky pro drobnou zvěř, která z naší krajiny mizí – zejména koroptve, zajíce či bažanty. Cestou je zlepšení podmínek v krajině: více remízků a mezí, zakládání zvěřních políček a napajedel, ochrana hnízdních biotopů i omezení nadměrné chemizace v zemědělství. Taková opatření pomohou nejen zvěři, ale celé biodiverzitě.

Připadá nám praktičtější mít širší seznam (např. jako ten dosavadní) a lov či ochranu regulovat vyhláškou, protože potom můžeme mnohem operativněji usměrňovat případné výkyvy v populacích zvěře. Vidíme to dnes na stoupajících populacích například bobra. Pokud by nebyl zvěří, bude jeho regionální regulace mnohem složitější, než když se to v rámci zákona o myslivosti svěří vlastníkům nebo nájemcům honiteb v dané oblasti.

To je otázka především na myslivecká sdružení, pozorovatele a odborníky v oboru, jaký druh vyjmout či nově přiřadit a z jakého důvodu. Politik tady není od toho, aby tohle určoval, ale od podpory (nepodpory těch špatných) zákonů.

Jsme pro zachování současného výčtu s tím, že orgány ochrany přírody budou mít pravomoc úzce regionálně povolovat odstřel dalších druhů v případě vzniklých problémů či nadměrných škod.

V případě výskytu dalšího invazního druhu doplnit seznam vyhlášky č. 454/2021 Sb., o stanovení druhů živočichů vyžadujících regulaci. Oproti tomu ve výčtu zvěře zůstává nelogicky velké množství chráněných druhů včetně ptáků, což považujeme za anachronismus.

Seznam zvěře v zákoně o myslivosti není samoúčelný. Zákon pro vyjmenované druhy stanovuje způsob hospodaření
s nimi. Jde o dobře promyšlený komplex práv a povinností myslivců, státu a dalších aktérů ve vztahu k jednotlivým druhům.
     Myslivci jsou ti, koho zákon pověřuje péčí o zvěř. Myslivci také mají potřebné vzdělání potvrzené vydáním loveckého lístku. To platí pro všechny druhy, které jsou dnes zvěří, včetně nelovných druhů. Současná diskuze se vede především o vyškrtnutí chráněných druhů ze seznamu zvěře. Ekologické neziskovky argumentují tím, že tyto druhy jsou nelovné, proto zvěří nemají být.
     Tuto argumentaci považujeme nejen za nepravdivou, ale také za účelovou. Vynětí chráněných druhů z působnosti zákona o myslivosti by totiž aktivistům plně umožnilo nakládat s jedinci, kadávery a částmi těl jedinců těchto chráněných druhů, což dnes myslivecké právo omezuje. A snahu tuto bariéru zbořit a čerpat další dotace na monitoring a výzkum chráněných druhů považujeme za skutečnou motivaci pro tlak na změny seznamu druhů, které jsou zvěří. Praxe přitom ukazuje, že se i dnes chráněné druhy v důsledku špatně promyšlené ochrany mohou snadno namnožit do takových stavů, že je třeba je lovit (v poslední době kormorán, bobr). Když nebudou zvěří, nebude to možné.
     Tedy nejsme pro změny výčtu druhů zvěře v zákoně o myslivosti.

Byli byste pro omezení či zákaz norování?

Norování považujeme za překonanou metodu lovu, která je v dnešní době na ústupu a je nahraditelná moderními technologiemi, například využitím termovize. Tyto postupy jsou efektivnější, šetrnější a přispějí i k lepšímu obrazu myslivců u široké veřejnosti.

Norování je jediný způsob, jak připravit lovecké psy k určité části výkonu jejich práce. Norování je velmi omezené, nejde o nějaký plošný masakr. Pokud se nám do krajiny vrací například šelmy, tak jejich lov a následné umírání jejich kořisti je z pohledu lidské etiky mnohem drastičtější. Ostatně norovaná liška je také predátor a každý den usmrtí kořist pro sebe a pro svá mláďata. Proto si myslíme, že máme-li myslivecky vyváženě hospodařit v krajině, není důvod norování zakazovat. K diskusi mohou být časová omezení apod.

Náš poslanec byl autorem pozměňovacího návrhu, který také „uvízl v neprojednaných“ v tomto volebním období, jehož záměrem bylo pojistit nově vydanou vyhlášku zákonem o zákazu norování v době od 1. 3. do 30. 6. Tím se zamezí deklarovaným drastickým napadením mláďat a s touto úpravou souhlasí i odborná myslivecká veřejnost, a především i majitelé mnoha psích plemen, tzv. norníků. Vyhlášku totiž může kdykoli nějaký úředník ministerstva zrušit. Úplný zákaz pouze nažene majitele těchto plemen do šedé zóny nebo k likvidaci po generace šlechtěných chovů mnoha psích plemen, což nechceme dopustit.

Ano.

Vliv norování na regulaci populace lišek ukazují data Českého statistického úřadu: v posledních pěti letech se norováním ulovilo pouze 7,8 % z celkového počtu ulovených lišek, v roce 2022 šlo pouze o 5,7 % ze všech ulovených lišek. Celkově doznává počet norovaných lišek za posledních deset let sestupný trend a od roku 2012 se počet norovaných lišek snížil na méně než polovinu. Z dat také vyplývá, že tento úbytek v norování byl plně nahrazen, ba naopak převýšen lovem jiným způsobem. Norování tak zcela jasně představuje marginální způsob lovu, který je postupně na ústupu a jehož výpadek lze i podle existujících dat efektivně bez problémů nahradit zvýšením lovu jinými způsoby.
     Rozumíme tomu, že tento historický způsob lovu s sebou nese určitý nádech dobrodružství a tradice, nejsme však přesvědčeni, že je nezbytné na něm lpět, když přináší tolik zbytečného utrpení. Spojenou nádobou zbytečného utrpení je samozřejmě i lov lišek v době, kdy vychovávají mláďata, ten by měl být taktéž omezen.

Existuje řada v minulosti běžných způsobů lovu, které se s vývojem lovecké výbavy a posunem vnímání společností staly zbytečnými či eticky neobhajitelnými, jde o přirozený proces. Stejná je i pozice norování, jehož podíl na celkovém úlovku lišek a jezevců dlouhodobě klesá. Norování nefandíme, ale ještě víc nefandíme zákazům. Pokud bude nadále podíl norování na celkovém lovu klesat, aktivně jeho zákaz iniciovat nebudeme.

Měly by být honitby na státních pozemcích primárně pronajímány, nebo obhospodařovány státním lesním podnikem Lesy České republiky v jeho režii, s umožněním výkonu práva myslivosti zájemcům na základě zakoupení povolenky k lovu?

Preferujeme zachování současné praxe pronájmů honiteb, protože to umožňuje zapojení mysliveckých spolků. Státní monopol by vedl ke zhoršení vztahů v honitbách a k oslabení spolků.

Obecně v principu a dlouhodobém výhledu ano, ale jen tam, kde to dává smysl. U rozdrobené vlastnické struktury, kde jsou drobné státní parcely ve směsi jiných vlastníků, to smysl nedává. Ale tam, kde stát vlastní souvislejší komplexy lesa, bychom k tomu měli postupně dospět. Současná Koncepce Strategického rozvoje Lesů ČR na období 2025–2029 cílí na dosažení vlastních honiteb v roce 2029 na výměře 25–50 % státních lesů. Dovedeme si představit delší časový horizont, kde se budeme posunovat k vyšší hranici. Je to ověřený model v sousedních státech a ten nevylučuje účast místních zájemců o myslivost na lovu a správě území. Naopak jejich spolupráce je vítaná. Jde jen o to, že vlastník si výkon práva myslivosti řídí. Proto odmítáme ta neustále opakovaná klišé o zániku myslivosti. To je nesmysl, je to jen o přesunu odpovědnosti za celý ekosystém na vlastníka pozemků.

Pokud se skloubí zájmy myslivců a vlastníka, v případě Lesů ČR, s. p., státu, mohly by tímto modelem státní honitby sloužit k mysliveckému vyžití a k vykonávání práva myslivosti našich myslivců, i těch začínajících (zakoupení povolenek), a stát by tím pádem nemusel řešit tak razantní problémy s obnovou lesa v důsledku škod působených vysokým stavem spárkaté zvěře. Vidíme zde i možnost dodržování mysliveckých tradic a společných lovů celých místních sdružení. A daly by se také nastavit různé motivace, aby se myslivost stala dostupnější a byla opět zajímavým koníčkem. Vše je k odborné diskuzi.

Ano, Lesy ČR jsou natolik odborně kvalitní podnik, aby mohl dobře sladit stavy zvěře s péčí o výchovu porostů.

Reagujme na aktuální reálnou situaci. Někde jsou dobré stavy zvěře, i když je honitba pronajímána, a někde ne. Někde funguje vydávání povolenek, a někde může být situace jiná. Umožnit využívat více možností je dobré pro obě strany. Celkově se však kloníme k postupnému přechodu honiteb Lesů ČR do vlastní režie na základě analýzy stavu lesa podle míry poškození porostů, jak to mj. Lesy ČR i díky našemu přispění činí.

Před odpovědí na tuto otázku je třeba si vyjasnit pozici a úkoly státního podniku. Na rozdíl od dosavadní vlády jej nevnímáme (a tedy české lesy jako takové) jako zdroj příjmu pro lepení děr v bezedném státním rozpočtu. Lesy ČR jsou podnik, který se stará o část přírodního bohatství, a to má především sloužit lidem a plnit i ostatní funkce lesa, nejen produkční. Nebudeme tedy Lesy ČR tlačit k maximalizaci zisku za každou cenu. Současně státní podnik nemá pro samostatné myslivecké hospodaření ve svých honitbách kapacity a nábor desítek či stovek nových státních zaměstnanců rozhodně nepovažujeme za dobrý nápad, když to není nutné.
     Přesun mysliveckého hospodaření na státní podnik a pouhý prodej povolenek k lovu by znamenal nové náklady na zaměstnance a ztrátu příjmů z nájmů, způsobil by zánik unikátní středoevropské myslivecké tradice na našem území a také rozbil spolkovou myslivost. Myslivecké spolky jsou přitom v dnešní době jedněmi z posledních organizací, které na venkově tvoří společenský život. Proto by honitby na státních pozemcích i nadále měly být primárně pronajímány.

Jak chcete řešit situaci s narůstajícími početními stavy spárkaté zvěře a škodami, které tato zvěř působí, zvláště v kontextu s probíhající obnovou lesů po kůrovcové kalamitě?

Je nutná cílená regulace stavů, aby se ochránily lesy po kůrovcové kalamitě. Zároveň musíme zachovat funkci spolků, které lov provádějí na vlastní náklady a ve volném čase.

To už bylo řečeno, tedy zopakujeme to přehledně: i) zmenšení minimální výměry honiteb, aby vlastníci mohli uplatnit svoje práva a my od nich mohli vyžadovat jejich odpovědnost za komplexní péči o krajinné ekosystémy, včetně jejich důležité složky – zvěře; ii) přechodem na systém monitoringu škod působených zvěří, který by byl závazným podkladem pro určení výše lovu a iii) důsledné vymáhání splnění lovu, dokud se situace nezlepší.

Vydávání loveckých povolenek je nejúčinnější, nejrychlejší a ze strany státu asi nejlevnější forma redukce. A proto více motivovat myslivecké spolky a sdružení a finančně je zapojit do snižování stavů. Zároveň je ale nutností stanovit přesné a efektivní plány lovu a přizpůsobit je nejvíce postiženým oblastem. Dále je třeba se více zaměřit na ochranu mladých porostů a udělat vše pro to, aby zvěř měla dostatek přirozené potravy mimo les, a tím se snížila likvidace mladých dřevin, a v neposlední řadě také podporovat tvorbu nových mezí a remízků.

Podle výše uvedených odpovědí: plány lovu podle škod, rozšíření státních režijních honiteb.

Zrušit pronájem honiteb (tam, kde jsou tyto stavy vysoké) a urychleně zvěř regulovat. Zaměstnat profesionální myslivce, kde je to nezbytné. Vytvořit podmínky, aby tuto činnost mohli vykonávat profesionálové jako hlavní náplň práce, kde to je třeba. I studijní programy na obou univerzitách v České republice věnujících se myslivosti a lesnictví již tuto možnost studia nabízejí samostatně. Za vhodný považujeme i doplněk v podobě institutu profesionálních lovců. Zvěřinu je poté třeba nabízet širší veřejnosti, ke zdravému lesu je potřeba se i projíst. Je také nutné více informovat veřejnost o potřebě snížení stavů zvěře a jejím vlivu na ekosystémy. Dále se musejí aktivněji vymáhat škody způsobené zvěří, včetně možnosti zrušení honitby a regulace stavů subjektem k tomu určeným.

Odpovědnost za stav jejich lesů náleží vlastníkům honebních pozemků, kteří buď sami myslivecky hospodaří, nebo stanovují podmínky pronájmu honebních pozemků. V zájmu státu je, abychom měli lesy zdravé. Stejně jako stát stanovuje pravidla lesního hospodaření v jiných oblastech, může být závažné poškození zvěří důvodem zásahu státní správy. Rozhodně ale škody působené zvěří nepovažujeme za tak zásadní problém, aby kvůli němu byly třeba tak dramatické změny v mysliveckém zákoně, jaké prosazovala poslední novela.

Redakce