Volby do Poslanecké sněmovny 2025 – Kdo bude hlavní jelen na říjišti? (I.)

Při rozhodování, kterým politickým stranám a hnutím dát možnost vyjádřit se, jsme vyšli z průzkumů volebních preferencí jednotlivých stran z první poloviny srpna letošního roku a oslovili subjekty s preferencemi od 5 % výše. Těmito subjekty byly:

– Aliance nespokojených občanů 2011 (ANO)
– SPOLU (koalice tvořená Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií – Čs. stranou lidovou a TOP 09)
– Svoboda a přímá demokracie (SPD)
– Starostové a nezávislí (STAN)
– Česká pirátská strana (Piráti)
– Stačilo!

Anketa se skládá ze 14 otázek – začneme prvními třemi:

1. Ministerstvo zemědělství připravilo návrh novely zákona o myslivosti, který však Poslanecká sněmovna nestihla do konce volebního období projednat. Je vaše strana/koalice/hnutí pro novelizaci myslivecké legislativy v příštím volebním období, a pokud ano, jaké jsou ve stručnosti hlavní argumenty?

Ano, novela je nezbytná. Současný zákon má řadu nedostatků a není optimální. Ale musí vzniknout nová verze na základě kompromisu všech dotčených stran – vlastníků, hospodářů, myslivců i ochranářů. Chceme kvalitní zákon, který bude chránit přírodu a krajinu, ale nebude myslivcům svazovat ruce.

Rozhodně chceme v tomto úsilí pokračovat, protože novela zákona o myslivosti byla připravována souběžně s novelou zákona o lesích a ten se novelizovat podařilo. Novela zákona o lesích posílila rozhodovací kompetenci vlastníků lesů a totéž měla zajistit novela zákona o myslivosti. Jestliže jsme v novele zákona o lesích otevřeli cestu k větší variabilitě postupů lesnického hospodaření vzhledem k sílícím účinkům klimatické změny, i novela zákona o myslivosti měla být posunem k větší liberalizaci péče o zvěř z pohledu vlastníků, ale i o jejich větší odpovědnosti za stav ekosystémů, o které se starají. Stát je novelou zákona o lesích nyní zavázán k nastavení podpory plnění ekosystémových služeb lesů společnosti. A tyto služby nebudou lesy plnohodnotně plnit, pokud nedojde k nastavení rovnováhy mezi stavem lesních ekosystémů a počtem spárkaté zvěře. Je evidentní, že dosavadní systém mysliveckého hospodaření není schopen na většině území tuto rovnováhu nastavit. Proto jsme přišli i s novelou zákona o myslivosti, kterou se bohužel nepodařilo prosadit, protože opozice nepochopila provázanost těchto dvou právních norem a obstruovala ve prospěch zachování statusu quo, kdy vlastník pozemků, který není v honitbě dominantní, může být zcela „vyautován“ z rozhodování a o významnou složku jím obhospodařovaných ekosystémů se stará někdo jiný s odlišnými cíli a zájmy, než je zájem vlastníka. V novém volebním období se určitě budeme snažit tuto právní i věcnou disproporci změnit.

Pokud bude shoda s odborníky ve všech oborech, kterých se tento zákon bude dotýkat a vytvoří se takový nový návrh zákona, který pomůže zpřesnit a ochránit nejen les, půdu, i krajinu, ale zachová i živočišné druhy zvěře v udržitelné míře a především nezlikviduje naše většinou dobrovolné myslivecké spolky a sdružení (třeba nesmyslným stanovením pokut apod.), pak tento návrh velmi rádi podpoříme. Jsme rádi, že jsme naší opoziční prací pomohli tu současnou navrženou novelu, jež byla mnoha odborníky nazývána „paskvilem“, nepustit do dalších čtení a tím „spadla pod stůl“.

Ano, je to nutné, protože to je zákon z 60. let, který je již zastaralý.

Ano, jsme pro novelizaci zákona o myslivosti. Důvodů je mnoho. Na prvním místě jsou to především vysoké stavy zvěře a škody jí působené na lesích, zvláště na obnově lesních porostů, které znemožňují šířeji využít přirozenou obnovu a tím obrovsky zvyšují náklady na obnovu a následnou údržbu oplocenek. O likvidaci cenných listnáčů a méně zastoupené jedle bělokoré ani nemluvě. Dalším jsou škody na zemědělských kulturách.
Významným důvodem jsou i vysoké stavy nepůvodních druhů zvěře, které následně ovlivňují náš původní genofond. Např. jelen sika, který se kříží s jelenem evropským. Jeho chov pouze v oborách je tak v podstatě jediným východiskem.
Značným problémem je africký mor prasat a vysoké stavy černé zvěře.
Rovněž rozšiřující se nepůvodní druhy jako psík mývalovitý, norek americký, mýval severní, nutrie říční, ondatra pižmová a v neposlední řadě i husice nilská. Přestože tady již nějakou dobu jsou, musíme se snažit zamezit jejich dalšímu šíření. Jde o invazní druhy, které je nutno rychle a efektivně tlumit v jejich rozvoji.
U lovu hospodařícími osobami na honebních pozemcích bychom byli např. i proto, aby se zde vydávaly povolenky a hospodařící osoba mohla sama obhospodařovat i honitbu. Je zcela nelogické, aby hospodařící osoba nemohla myslivecky hospodařit na svých pozemcích.
Samotnou kapitolou je vymáhání škod způsobených zvěří – viz navrhovaná novela.
Jako samozřejmou bereme nutnost digitalizace dat a zavedení informačního systému.
Novelu považujeme za naléhavou a je ostudou současné politické reprezentace (včetně části vládních stran), že privátní a lokální zájmy opět zvítězily nad zájmem veřejným a novela znovu neprošla.

Návrh připravený Ministerstvem zemědělství v tomto volebním období považujeme za špatný. Předkladatelé a zastánci se snažili hanobit současný systém pojmy jako „komunistická myslivost“, přitom jejich návrh směřoval k většímu omezení práv vlastníků pozemků, problémy, které sliboval řešit, by nevyřešil, a navíc by vytvořil nové.
Současný zákon považujeme za přiměřeně funkční, i když vnímáme, že jeho novelizace by mohla prospět. Podpoříme ale jen takovou novelizaci, která vyjde z domluvy všech zúčastněných zájmových skupin a bude nadále respektovat současný ústavní princip, podle kterého je zvěř rovnoprávnou součástí přírodního bohatství naší země (tj. žádná jiná součást, například lesy, není důležitější nebo méně důležitá). Určitě nepodpoříme jakékoli změny, které by vedly k masovému vybíjení zvěře, porušování mysliveckých tradic a etických norem, zániku spolkové myslivosti, zmenšování minimální výměry honitby nebo například zavedení automatického práva lovu pro vlastníky (a už vůbec ne nájemce a pachtýře) honebních pozemků.

2. Pokud by k novelizaci zákona o myslivosti došlo, měly by v něm být posíleny pravomoci státu, či spíše práva vlastníků honebních pozemků a subjektů hospodařících v krajině?

Podstatné je nastavit vyvážený kompromis. Nelze jednostranně zvýhodňovat jen stát nebo jen vlastníky. Novela musí reflektovat potřeby ochrany přírody i hospodaření na pozemcích a zároveň zachovat stabilitu mysliveckých spolků.

Jednoznačně je třeba posílit práva vlastníků pozemků. Jak je již uvedeno v předchozí odpovědi, ve finále vlastník odpovídá za fungující ekosystém a my zde máme dědictví minulosti, kdy jedna složka ekosystému, tedy zvěř, byla svěřena do péče „lidu“ a připouštíme, že vlastník pozemků nad 500 ha si může plnohodnotně naplňovat svoje vlastnická práva, a tedy i povinnosti, zatímco tomu menšímu je to v případě přehlasování v rámci honebního společenstva odepřeno. Takže otázkou společenské diskuse je, na jakou prostorovou hranici půjdeme s plnohodnotným naplněním vlastnických práv (tedy možnost uznání vlastní honitby) a jak vyřešíme práva vlastníků pod touto hranicí. 

Situace není vůbec jednoduchá. Jak jsme již uvedli, je potřeba vytvořit především rovnováhu mezi „půdou, lesem a zvěří“. Skloubit a nastavit jasná pravidla mezi vlastníky (nájemci) honebních pozemků, ostatními subjekty (zemědělci) v krajině hospodařící a státem. A proto říkáme, že pouze praktici a odborníci z jednotlivých skupin jsou schopni dát dohromady smysluplný zákon, který bude fungovat. Ale nesmí se to uspěchat.

Ano, jsme pro větší práva vlastníků pozemků.

Zejména subjektů hospodařících v krajině a práv vlastníka – vše s cílem harmonizovat péči o krajinu a udržovat zdravé stavy populací zvěře a volně žijících živočichů s respektem k udržitelnosti (vyváženost ekonomických, ekologických a sociálních aspektů).

Bez konkrétního návrhu to nelze takto obecně říci, vyjádřit se můžeme pouze k současnému zákonu a novele navržené v tomto volebním období. Pokud bychom odpověď posuzovali optikou návrhu z tohoto volebního období, tak bychom nepodpořili navržené posílení pravomocí státu, protože současný zákon dává držitelům a uživatelům honiteb dostatečný prostor pro nastavení vzájemných vztahů. V tomto konkrétním návrhu navíc de facto šlo o zavedení státního plánování mysliveckého hospodaření, což podle našeho názoru není potřeba. Také bychom nepodpořili údajné zvýšení práv vlastníků honebních pozemků a subjektů hospodařících v krajině, protože v návrhu Ministerstva zemědělství fakticky šlo o jejich oslabení.

3. Byli byste pro zavedení systému plánování lovu zvěře podle stupně poškození lesa, nebo je současný systém dostačující?

Podporujeme racionální regulaci stavů zvěře, ale nesmí to být čistě administrativní. Klíčové je, aby plánování lovu fungovalo v praxi, vycházelo z místních podmínek a bylo výsledkem dohody myslivců, hospodářů a státu.

Současný systém sčítání zvěře je desítky let legislativně povolenou lží a je nefunkční. Systém plánování lovu zvěře podle míry poškození lesa je sice nepřímým, ale mnohem více vypovídajícím nástrojem o velikosti populací zvěře než tzv. sčítání. Navíc je vždy spojen s možností vlastníka lesa buď přímo rozhodovat, nebo spolurozhodovat o tom, co, kolik a jak se bude lovit. Týká se to primárně lesních pozemků, kde zjištění a vyčíslení škod je mnohem složitější než v polních kulturách. Odpůrci tohoto přístupu mají pochopitelně strach, že se ukáže krutá realita silně poškozených lesů nejen okusem, ohryzem nebo vytloukáním, ale také loupáním a dalšími formami poškození. Systém odvozování intenzity lovu od výše škod u nás již funguje například v honitbách obou našich zemědělských univerzit, funguje u sousedů v Rakousku, v německých spolkových zemích atd. Nevidíme jediný důvod k tomu, aby u nás nebyl zaveden.

Současný systém není možná dokonalý, ale pokud se mají změnit nastavené normy a zákon, musí to být pouze se souhlasem a po odborné konzultaci s těmi, kteří této problematice rozumějí a léta se s tímto stavem zabývají. Musí se totiž najít taková řešení, která ochrání les před poškozením, ale současně nepovedou k vyhynutí druhů neodbornými zásahy. A především je třeba zohlednit různorodost potřeb v jednotlivých krajích. Tento zákon se nedá vytvořit plošně a pouze úředníky, kteří sice rozumějí legislativě, ale jelena či lišku viděli pouze na obrázku.

Plánování lovu podle škod je mnohem lepší než současný systém.

Jsme pro zavedení systému plánování lovu podle stupně poškození lesa.

Současný způsob plánování lovu dává vlastníkům pozemků (držitelům honiteb) veškerou volnost pro dosažení normovaných stavů zvěře. Vlastník může sám myslivecky hospodařit nebo honitbu pronajmout za podmínek, které si sám stanoví. Jednou z těch podmínek může být např. dodržení normovaných stavů zvěře. Ještě nad rámec této volnosti dává současný zákon vlastníkům možnost obrátit se na orgán státní správy myslivosti a požadovat snížení stavů či ukončení chovu konkrétních druhů zvěře.
Je na vlastnících, aby těchto možností využívali, a to platí i pro vlastníky státní. Pokud vlastník chce plánovat lov podle stupně poškození lesa, zákon mu v tom dnes v žádném případě nebrání. Vlastníci by měli této možnosti mnohem více využívat, ne se nechat zneužívat tzv. ekologickými neziskovkami, kterým se aktuálně v jejich věčném boji za ovládnutí ochrany přírody na úkor kohokoliv včetně státu hodí brát si část vlastníků jako štít.

Redakce