Šakali se šíří i kvůli úbytku vlků, mohou osídlit až tři čtvrtiny Evropy

Šakal obecný (Canis aureus) patří mezi v současnosti nejrychleji expandující savce Evropy. Ještě v 19. století a velkou část století dvacátého byl jeho výskyt omezen především na Balkán a oblasti kolem Černého moře. Od 80. let minulého století se začal rychle šířit směrem do střední, západní i severní Evropy. Dnes se objevuje například v Německu, Rakousku, Polsku, Pobaltí, Skandinávii nebo Francii. V České republice byl první doložený výskyt šakala zaznamenán v roce 1998 na jižní Moravě a první rozmnožování pak v roce 2017.

Mezinárodní tým výzkumníků nyní na 9000 lokalitách v 13 evropských zemích přehrával vytí šakala a zaznamenával odpovědi. Vědci tímto akustickým monitoringem chtěli zmapovat výskyt a zjistit faktory, které přítomnost šakalů podporují, nebo naopak omezují. Ukázalo se, že šakalům prospívají krátké zimy, mozaikovitá krajina a blízkost vodních ploch. Nejvýznamnějším faktorem je ale nepřítomnost vlka obecného.

Současně lidská sídla poskytují šakalům jakýsi „ochranný štít“. V blízkosti lidí totiž vlci omezují aktivitu a šakali tak mohou bezpečněji přežívat i v oblastech s trvalým výskytem vrcholových predátorů. Studie zároveň podporuje takzvanou hypotézu „uvolnění mezopredátorů“. Podle ní historický úbytek vlků v Evropě vytvořil podmínky pro rychlé šíření některých středně velkých šelem, mezi které šakal patří.

Autoři ve studii upozornili na to, že návrat vlků do evropské krajiny by mohl další šíření šakalů částečně zpomalit. Obnova populací vrcholových predátorů tak může fungovat jako přirozený mechanismus regulace středně velkých šelem. Efekt však výrazně oslabuje právě lidská přítomnost. „Ochrana velkých šelem není jen otázkou samotných druhů, ale celého fungování ekosystémů. Jakmile člověk změní vztahy mezi predátory, může to ovlivnit rozšíření živočichů v celoevropském měřítku,“ vysvětlil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Největší potenciál další expanze mají šakali v západní a jižní části Evropy, například ve Francii nebo Španělsku. Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velice negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména pak na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků. „Šakal je mimořádně přizpůsobivý druh. Dokáže využívat zemědělskou krajinu, okraje měst i silně pozměněná stanoviště. Právě tato ekologická flexibilita stojí za jeho úspěšným a rychlým šířením Evropou,“ doplnil Martin Šálek. 

Podle TZ Akademie věd ČR (z 3. 6. 2026) a ČTK, red.