Na mušce rok 2026 – 2. část novoroční ankety

Ing. Arnošt Buček, jednatel Arcibiskupských lesů a statků Olomouc, s. r. o., a předseda Komory církevních lesů při Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v České republice

Když jsem od pana šéfredaktora dostal zadání tradiční novoroční ankety Světa myslivosti, směřované k respondentům, kteří – cituji „vědí, kudy běží zajíc“, nemohu opomenout významnou a zároveň smutnou událost roku 2025, kterou je výskyt myxomatózy u zaječí zvěře na našem území. Nezbývá než doufat, že těch, kdo vědí, kudy běží zajíc, nebude ubývat geometrickou řadou. A to ani ne proto, že nebude kolegů, kteří by na několika řádcích popsali své postřehy uplynulého roku. Bojím se spíš, aby rychle neubylo těch z nás, kteří nějakého zajíce někde vůbec zahlédli běžet.

Při ohlédnutí za uplynulým kalendářním rokem nejde opomenout dynamicky se vyvíjející legislativní situaci. A že to byl pro myslivce na legislativní změny rok bohatý!

V roce 2025 jsme na delší dobu bohužel opět promarnili úsilí uceleně novelizovat zákon o myslivosti. Důvodů, proč se tento stav děje opakovaně, je více. Těm, kteří chtějí současný zákon o myslivosti změnit – a já věřím, že je to v některých částech opravdu zapotřebí – chyběla jistá dávka pokory a otevřené komunikace směrem k oponentům. Domnívám se, že témat, která je potřeba skutečně řešit, je méně než témat, jež jsou nakonec v rámci navrhovaných změn otevírána. Skutečnost, že v mnoha oblastech zastávají zájmové skupiny naprosto opačné postoje, způsobuje, že čím více změn se zapracovává, tím více odpůrců novely zákona o myslivosti se objevuje. Ve výsledku tak bohužel nemalá část aktérů novely byla ráda, že připravovaná změna neprošla. Doufám, že se z této situace všichni do budoucna poučíme.

O co halasněji byla připravovaná novela zákona o myslivosti ve sněmovně zablokována, o to nenápadněji došlo v zákoně o myslivosti ke změnám v souvislosti s novelou zákona o zbraních. Bohužel přitom zapracoval úřední šotek. Ve změti odkazů a interpunkcí se nám v § 45 ztratilo zmocnění k výjimce lovu ostatních druhů spárkaté zvěře – holé i trofejové – na společných lovech. V době, kdy by naopak úplné rozvolnění mohlo zefektivnit úsilí ke zmírnění nezadržitelně rostoucích stavů spárkaté zvěře a zároveň zmírnit nesmyslnou byrokracii, je to opravdu smutné.

V roce 2025 nám také měla skončit časově omezená výjimka ve vyhlášce o dobách lovu zvěře. Překvapilo mě, s jakou energií i někteří myslivci bojovali o její neprodloužení, a zároveň neváhali údajně uvádět konkrétní příklady, jak to jiní myslivci nedělají správně. Funkční legislativa by nám měla především poskytovat efektivní nástroje k řešení problémů a vymezovat mantinely. Legislativa, a to ani ta myslivecká, nemůže suplovat vynucování etického nebo slušného chování.

Poslední legislativní patálií, kterou ve vztahu k myslivosti a roku 2025 zmíním, je zařazení siky mezi invazní nepůvodní druhy. Tento pro někoho poměrně nenápadný krok logicky musí způsobit nemalé technické změny v zákoně o myslivosti. Budeme doufat, že to nastane co nejrychleji a s co nejmenšími ztrátami.

Myslivost samozřejmě netrápí jen legislativa, ale také stárnoucí členská základna, nedostačené pochopení širokou veřejností nebo rizika různých chorob spárkaté zvěře atd. Prosím čtenáře, aby mi protentokrát odpustili, že se o dalších tématech nezmíním.

Do nového roku 2026 nám myslivcům přeji, abychom měli především dostatek sebereflexe. Mnohá řešení máme před sebou, jen je někdy opomíjíme – ať už jde o přístup k přikrmování zvěře v době nouze, nebo o hospodaření s „nositelkami přírůstku“ u stále rostoucích stavů spárkaté zvěře.

Věřím, že pokud dokážeme využít prověřené poznatky s pokorou a otevřeností, nečeká nás v roce 2026 nic, s čím bychom si nedokázali poradit. Myslivosti zdar!

prof. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., pedagog na Ústavu ochrany lesa a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

První, co se mi v paměti vybaví, jsou dojmy spojené s projednáváním zákona o myslivosti. Po kolikáté už? A se stejným výsledkem spousty promarněného času, popsaného papíru a vytahování polopravd a pokroucených faktů, bojovných prohlášení a narušených vztahů mezi myslivci. Já jsem ve směsi těchto pocitů našel jakési smíření s realitou. Myslivost je skutečně velmi konzervativní a setrvačný obor, kde ochota cokoliv měnit je téměř nulová. Chápu ale, že spousta lidí jakékoliv změny vnímá jako ohrožující jejich jistoty, a tak všechny, kdo to mají jinak, považují za nepřátele. Přitom jde často o myslivce, kteří z různých důvodů chtějí změnit pravidla a postupy, jež vnímají jako přežité. Pokud k názorové směsi myslivců přidáme další subjekty a chceme vytvořit zákon, na kterém se všichni shodnou, předem jde o zcela marnou snahu. Osobně už to neberu tak vážně a chápu, že tzv. karavana myslivosti pojede dál, ať zákon bude jakýkoliv, byť si myslím, že přehlížíme mnohá varovná znamení na naší cestě. Jde zejména o nárůst stavů daňčí zvěře.

S tím souvisí i zvýšený zájem zemědělských subjektů o řešení škod působených zvěří. To je podle mě síla, která prostřednictvím narůstajících škod může hodně změnit, ať bude platit současný, či jakýkoliv jiný zákon. Několik let se mi zdálo, že spory mizí, ale v loňském roce se na mě o radu či pomoc obrátilo skutečně hodně lidí a vypadá to, že jsou odhodláni jít i do soudních sporů. To nový fenomén, jejich odhodlání vyplývá z toho, že neustále se zvyšující škody působené zvěří už nejsou při stagnaci příjmů schopni přehlížet a zvěř začíná ohrožovat existenci jejich hospodářství. Zaznamenal jsem i případy, kdy se zemědělcům podařilo dotáhnout náhradu škody do úspěšného konce. Hodnota porostu bývá kolem 40 tis. korun na hektar a je běžné, že v honitbě je zničeno deset i více hektarů ročně. Myslivost tímto dostává zcela jiný rozměr.

Vyhlídky na rok 2026 jsou z pohledu většiny myslivců více než dobré. Vypadá to, že riziko katastrofických scénářů spojených s africkým morem prasat je pryč. Divočáci jej šíří minimálně, a pokud budeme dodržovat alespoň základní pravidla zdravého rozumu a nebudeme dovážet zvěř z rizikových oblastí, můžeme pokračovat v chovu vysokých stavů a těšit se na bohaté úlovky. Stejně tak nehrozí změny legislativy, které by nám měly znepříjemňovat život, jako byl chaotický návrh na povolenky pro vlastníky nebo šikana s evidencí úlovků. Někoho mohou trápit zajíci, ale v celkovém úlovku zvěře jejich výpadek vlastně ani nepoznáme. Takže jedině v oblastech, kde vznikají rozsáhlé škody na polích, lze očekávat problémy, s nimiž si budeme muset poradit. V takových situacích řešení není vždy jednoduché. Rozhodně si ale myslím, že celkově máme být za co vděční a spokojení, a s tímto nastavením bychom mohli vstupovat do dalšího kalendářního roku naší myslivosti.

doc. Ing. Miloš Ježek, Ph.D., vedoucí Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Mnoho z nás v roce 2025 očekávalo revoluční změny v myslivosti. Výsledek bychom mohli shrnout výrokem někdejšího sovětského politika Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to udělat co nejlíp, a dopadlo to jako vždycky…“ Novela zákona o myslivosti tak zapadla ve stozích jiných parlamentních spisů, které po konci funkčního období minulé Poslanecké sněmovny skončí v archivech. Někteří jásají, jiní jsou smutní. Jisté každopádně je, že jsme problém jen odsunuli do budoucnosti. Důkazem je rekordní úlovek spárkaté zvěře ze sezony 2024/2025, kdy daněk atakoval hranici 50 tisíc ulovených kusů a ostatní druhy ho následují. Problémy tak nejspíš nevyšumí, ale budou naopak bobtnat.

Z pohledu zákonných změn se rok 2025 jistě zapíše do historie jako rok, kdy u nás liška měla poprvé dobu lovu. Z mého pohledu je to správný a rozumný krok – kompromis plynoucí z debaty o absolutním zákazu norování. Ale bohužel to nemusí stačit, což ukázala předvolební kampaň loňských voleb do Poslanecké sněmovny.

Rok 2025 nám také ukázal, že pohroma pro myslivost nemusí vždy nutně pocházet jen z per zákonodárců. V České republice se sice podruhé podařilo úspěšně eradikovat výskyt afrického moru prasat, ale šíření myxomatózy u zajíců nebo ptačí chřipky nám ukazují, že přírodní procesy jsou stále mocnější než myslivecké hospodaření.

Kudy poběží zajíc v roce 2026, je těžké predikovat. Z dosud zveřejněných programových prohlášeních nové vlády to nevypadá, že by kličkoval v procesu novely zákona nebo dokonce nového mysliveckého zákona. Kličkovat ovšem určitě bude při konfliktech mezi lesníky, zemědělci, ochránci přírody a myslivci. Zajímavé bude sledovat, jaký kurz nabere při řešení legislativních změn způsobených zařazením jelena siky na seznam invazních nepůvodních druhů. A osobně budu doufat, že skutečný zajíc dokáže prokličkovat mezi viry myxomatózy a že nebude následovat osud svého příbuzného, králíka.

Čtenářům Světa myslivosti do roku 2026 přeji, aby nejen věděli, kudy zajíc běží (o to se samozřejmě stará redakce), ale aby ho aktivně v běhu směřovali tam, kam si sami přejí.

JUDr. Jana Sehnalová, LL.M., Ph.D., advokátka, členka redakční rady Světa myslivosti

Jakkoli se mi v minulém roce podařilo celkem elegantně tradiční novoroční anketu delegovat na svého otce, který má podle mě k věci více co říct než já, letos mě to, jak sami vidíte, neminulo. Důvod, pro jaký se v této souvislosti celkem nerada vyjadřuji, je v zásadě dvojí.

Zaprvé během roku publikuji (ať již sama, nebo s někým z mých vážených spoluautorů) poměrně dost různých pojednání na témata, která mě samotnou zajímají nebo mi je předloží redakce, a to i na základě podnětů čtenářů, jimž tímto za jejich zájem velmi děkuji. Mám ovšem pocit, že mých názorů je v nejlepším tuzemském mysliveckém časopise víc než dost, a nejsem si jistá, jestli mohu naše čtenáře zahrnovat dalšími svými myšlenkami.

Zadruhé jsem rok od roku k české myslivosti, a především k jejímu legislativnímu rámci stále skeptičtější. Nic na tom bohužel nezměnil ani rok 2025, kdy jsme, jako už skoro tradičně, čelili téměř reálné myšlence poměrně zásadní a rozsáhlé novely celkem zastaralého zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Návrh novely však byl, nejen podle mého názoru, značně nedokonalý, a tak mne docela potěšilo, že se tato novelová anabáze nakonec neuskutečnila. To však nemění nic na faktu, že česká myslivost trpí řadou neduhů, které se v čase spíše prohlubují. Já mám ovšem dojem, že víc než cokoliv jiného bychom potřebovali celou novou koncepci myslivosti jako takové, namísto dílčích, více či méně (ne)povedených novelizací už tak dost slabého zákona.

Ti, kdo by s touto koncepcí měli přijít, však zarytě mlčí a v lepším případě se začnou alespoň na poslední chvíli bránit některým pasážím z navrhovaných novel, aniž by sami přinesli nějaké konstruktivní řešení. Jeden z mých oblíbených autorů, poměrně významný, i když u nás spíše neznámý reprezentant rozhlasové stanice Svobodná Evropa, vystupující pod pseudonymem Christian Willars, k formování mladého československého státu a společnosti kdysi uvedl (volně parafrázuji): „V našem vývoji procházíme stále se opakujícími fázemi, kdy nejprve dojde ke zformování velkolepé, avšak nedůsledně naplňované myšlenky. Následuje konfrontace původních plánů s realitou, neprodleně vystřídaná opětovným formováním nové velkolepé myšlenky, ovšem za podstatně horších výchozích podmínek.“ To by se dalo dost dobře aplikovat i na poslední léta (nebo snad dekády?) vývoje legislativní úpravy naší myslivosti, kdy však z mého pohledu pokulhává již samotné formování „velkolepých“ myšlenek. Dochází k zásadním rozporům mezi jednotlivými zainteresovanými stranami, zejména tedy mezi myslivci, lesníky a zemědělci.

Ve svém spíše skeptickém rozpoložení proto nechci ani odhadovat, jaké jsou vyhlídky české myslivosti na rok 2026. Budu tak alespoň doufat, se vší upřímností, jen v to nejlepší, co je za dané situace možné.

Celá anketa vyšla ve Světě myslivosti č. 1/2026. Poslední část najdete zde na webu příští týden.

Redakce