Obora v Hukvaldech má 440 let (Mladá fronta DNES)

Návštěvníkům starobylého zařízení pro zvěř ozvláštňují procházky pod zříceninou hradu mufloni, daňci a divoká prasata

Lidé a proměny

Hukvaldy
Přestože starobylá hukvaldská obora patří hlavně lesní zvěři, mohou do ní jako do jedné z mála podobných obor v republice vstupovat i návštěvníci.
 Pokud se samozřejmě drží stanovených pravidel a vyznačených tras. Mnozí lidé už si navykli chodit do hukvaldské obory na procházky a jsou kvůli tomu schopni přijet i ze širokého okolí.
 "Hodně návštěvníků přitahuje především to, že během procházky mohou zahlédnout nebo potkat naši zvěř," říká oborník z hukvaldské obory Milan Koutný a zastavuje terénní vozidlo v momentě, kdy hlavní vycházkovou turistickou trasu přeběhne svižným úprkem mufloní a vzápětí i tlupa daňčí zvěře.
 Návštěvníci obory mohou zahlédnout kromě daňků a muflonů od roku 2000 i takzvanou černou zvěř, tedy divoká prasata. "Ve volné přírodě už není dnes tak často vidět dospělé kňoury, neboť se stávají terčem myslivců, kteří touží ulovit co nejsilnější trofeje. My se je v hukvaldské oboře snažíme dochovat," říká krajský ředitel Lesů České republiky Jiří Silvestr.

Obora vznikla kdysi jinde a sloužila jelenům
Lesníci v oboře provozují i intenzivní chov pstruhů, které si tu mohou lidé v určené dny i koupit. V kaskádovitých rybníčcích se prohání siveni američtí a pstruzi duhoví.
 První zmínky o oboře pocházejí už z roku 1567, kdy olomoucký biskup Vilém Prusinovský dostal od různých šlechticů jelení zvěř a od samého císaře Maxmiliána II. dvacet kusů daňčí zvěře z královské obory na Kunětické hoře u Pardubic. Původní oboru však založil dále od hradu. Měla padesát hektarů a až před asi dvěmi sty osmdesáti lety vznikla obora o rozloze dvou set hektarů v okolí hukvaldského hradu, který býval letním sídlem biskupů. Tehdy ještě býval kopec kolem hradu Hukvaldy holý a nezalesněný, a to ze strategických důvodů. Aby byli dobře vidět případní útočníci na tento hrad, který střežil obchodní cestu. Poté dokonce obora získala podobu anglických parků, neboť stromy a křoviny tu zprvu oborníci sázeli do různých tvarů, především čtverců a kruhů.
 Arcibiskupství olomoucké ji mělo v držení až do druhé světové války. Během ní však lidé hodně plot v oboře poškodili a zvěř utekla do okolních lesů. Obora chátrala. A to až do šedesátých let, kdy ji frenštátští lesníci obnovili a později rozšířili na současnou rozlohu.
 S rozvojem turistiky však zažívá obora značný nápor návštěvníků. To by zase tolik lesníkům nevadilo, pokud by se lidé chovali v oboře podle pravidel. "Což se dá ale říci jen o devadesáti procentech lidí. Ostatní si myslí, že jsou někde v zoo, běhají mimo schválené trasy a ruší zvěř. Jsou to amatérští fotografové, houbaři a otrapové. Ničí přitom oplocenky, pastviny a zařízení obory," říká oborník Milan Koutný.
 Někteří takoví lidé patří dokonce mezi domorodce. Vyrůstali tady v okolí od malička, a přestože většina řád obory dodržuje, najdou se i takoví, kterým lesníci těžko vysvětlí, že by se měli držet vyznačené trasy. Zaměstnanci obory odhadují, že ročně oboru navštíví až sto padesát tisíc lidí. Není výjimkou, že si sem vyjedou na procházku přírodou s miminem v kočárku i rodiny z Ostravy.

Malého kance Maxe našel oborník v křoví
Obora má pozoruhodná zákoutí a například i rybník s ostrůvkem, který jednou za dva roky lesníci vyloví.
 "Zveme i lidi z obce a děláme to s parádou. V rybníku chováme kapry, ale jsou tam i štiky, candáti a jeden sumec. Toho ale vždy po výlovu pustíme do vody zpátky," říká oborník.
V jedné menší oboře polehávají dvě divoká prasata. Na rozdíl od svých ostatních, volně pobíhajících "kolegů", pouze ony přítulně oborníka vítají. Samci říká Milan Koutný zdrobněle Maxíček a jeho družka je Václavka. "Maxe jsem našel loni odvrženého a samotného v křoví. Odchoval jsem ho na hájovně na mléku. Je jako pes," říká Milan Koutný, když se s divokými prasaty zdraví.

Pahýly stromů hostí vzácné brouky
Okolí hradu je dnes plné letitých stromů, které někoho možná překvapí svými mocnými pahýly kmenů podél hlavních tras.
 Pahýly a vykotlané stromy však nejsou známkou toho, že by se oborníci o tyto úctyhodné starce špatně starali. Zbytky starých stromů jsou součástí poslání obory, v níž má mít vegetace charakter pralesovitého lesa. Navíc toto dřevo vykotlaných stromů v různých stádiích tlení poskytuje zázemí různým druhům vzácného hmyzu. "Tyto druhy brouků mají celoevropský význam a v jiných lokalitách se vyskytují jen velmi zřídka," říká Jiří Silvestr.
 Co však oborníky docela trápí, je napadání jírovců jejich hlavním nepřítelem - klíněnkou jírovcovou.
 "Stejně jako v parcích mnoha měst tedy i v hukvaldské oboře uprostřed léta housenky tohoto hmyzu dokáží napadat listy stromů tak, že to vypadá, jako by strom odumíral," říká oborník Milan Koutný.
 Lesníci však dnes považují starobylou hukvaldskou oboru především za jedinečné území v rámci celé republiky, kde se kloubí myslivost, rybářství, ochrana přírody, turistický ruch, kultura a historie. "A doufáme, že to tak i zůstane," říká u památníku lišky Bystroušky Milan Koutný.
 Památník připomíná, že i slavný hudební skladatel Leoš Janáček tady mezi starými duby čerpal inspiraci pro svá nesmrtelná díla.

Foto popis: JAKO PES. Hukvaldský oborník Milan Koutný u divokých prasat. Dvě z nich ho vždy nezapomenou uvítat podobně jako psi.
Foto Autor - Foto - MAFA - ALEXANDR SATINSKÝ

Regionální mutace Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko