O pytlácké válce a čerstvé krvi z jelena (Právo)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Proč pytláci po zastřelení jelena rituálně pili jeho čerstvou krev? Jaké tresty jim hrozily a jak skončila před sto lety malá pytlácká válka? To všechno se dozvíte při prohlídce unikátního pytláckého muzea. Najdete ho v rakouské vesničce St. Pankraz a je zřejmě jediným muzeem pytláctví v Evropě.
Nikdy nebyli vítáni. Vzít si pušku a odejít do lesa na lov mohli jen páni, a to už dlouhých tisíc let. Někdy na konci prvního milénia zrušila tehdejší aristokracie právo všech sedláků ulovit si čas od času srnu nebo jelena. Od té doby mohl lovit jen příslušník elity, kdežto ze všech ostatních se stali pytláci. Pytlák se musel skrývat, musel být stále ve střehu, protože když ho chytili, hrozil mu exemplární trest, který měl odstrašit další pytláky.
Vydloubnout oči, uříznout prsty
Je to neuvěřitelný paradox. Zatímco rolníci lovili pro svou potřebu, aby si ve špatném ročním období pomohli trochou zvěřiny či aby si zpestřili jídelníček, šlechta lovila především pro radost a pobavení. Bylo to panské povyražení, které občas nabývalo obludných rozměrů. To tvůrci muzea připomínají příběhem "našeho" arcivévody Ferdinanda, vládce na Konopišti.
Následník trůnu byl vášnivým lovcem a historici spočítali, že během svého života zastřelil neuvěřitelných 270 tisíc zvířat (císař František Josef měl na svém kontě "jen" 50 tisíc). Samozřejmě že arcivévoda měl k ruce tým myslivců a nahaněčů, takže někdy skolil i několik set kusů za den.
Co je proti tomu pár kousků zvěře upytlačených obyčejnými lidmi na horských stráních Alp.
Samozřejmě vůbec nic. Ale právo bylo nemilosrdné a na pytláky čekaly kruté tresty.
"Dokonce fungovalo několik speciálních trestů určených pouze a přímo pro pytláky. Jeden z nich se vyznačoval mimořádnou krutostí. Pytláka pevně přivázali na jelena a společně s ním ho svrhli do propasti. Pokud se soudce smiloval, pak nechal pytlákovi "jen" vydloubnout oko či uříznout prsty, čímž mu znemožnil další pytláckou kariéru. Jiným pytlákům byly zase uřezány uši," vypočítává průvodkyně muzea drakonické tresty.
Ale pytláctví stejně nikdy nezmizelo. Jakmile přišla chuť nebo hlad, vydávali se sedláci tajně do lesů na lov. Vysoko v horách měli postavené tajné chýše, kde často ukrývali kořist či sami sebe. Největším vývojem však prošly pytlácké zbraně.
Nesměly být nápadné, proto pytláci vymýšleli nejrůznější varianty skládacích hlavní. Jedna z pušek vystavených v muzeu se dala dokonce rozložit na čtyři kusy, takže se pohodlně vešla do kapsy kabátu.
Pytláctví občas propadly také ženy. Slavná pytlačka z Horního Rakouska jménem Aschinger Nandlová začala lovit v kopcích nad Mondsee už jako mladá dívka a své zálibě zůstala věrná až do svých osmdesáti let. Ostatně často dávala k dobru, že za svou dlouhověkost i neutuchající loveckou kuráž vděčí starodávnému rituálu, který dodržovalo i mnoho dalších pytláků: pila čerstvou krev zabitých jelenů.
Výslech, nebo smrt
Ale ne všechny příběhy jsou z dnešního pohledu romantické. Život desítek pytláků (stejně jako spousty myslivců) ukončila kulka ze zálohy, když padli do léčky. Po první světové válce se dokonce mluvilo o pytlácké válce, která začala v obci Molln v roce 1918, kdy pytláci zastřelili jednoho z myslivců.
Policie zatkla pět podezřelých pytláků, ale během převozu do vězení je osvobodil jejich pytlácký kolega z Mollnu. Měli se hned skrýt, ale pytláky nenapadlo nic lepšího než jít svůj úspěch zapít. Mezitím policie přivolala posily a hospodu obklíčila. Pak se strhla střelba, během níž byli zastřeleni tři pytláci a jeden četník. Další kolo pytlácké války se odehrálo nedaleko Windisch
garstenu o čtyři roky
později. Znovu ho odstartovala přestřelka mezi myslivci a pytláky, na jejímž konci byl mrtvý myslivec a těžce zraněný pytlák. Než přijela policie, pytláci utekli do hor, ale zraněného druha museli nechat ve vesnici. Aby nemohl být vyslýchán a neprozradil ostatní, pytláci ho se souhlasem jeho rodiny raději zastřelili.
Guláš a jedno kvasnicové
A jak je to s pytláctvím dnes? "Samozřejmě se čas od času něco přihodí, stačí si přečíst noviny. Třeba nedávno byl v jižním Tyrolsku chycen kněz, který pytlačil. Ale fyzické tresty už dávno nehrozí a vše se řeší na výhradně ekonomické úrovni," dodává průvodkyně. Zajímá vás, na kolik v Rakousku vyjde, když si člověk jenom tak pro radost zapytlačí? No, levný špás to není. Podle současných zákonů se pokuta za pytláctví může vyšplhat až na 45 tisíc korun. A k tomu se musí zaplatit cena upytlačeného zvířete, která třeba v případě statného jelena činí 150 tisíc korun. Takže je rozhodně levnější zajít do "pytlácké" restaurace, součásti muzea v St. Pankrazu a dát si za dvě stovky pravý, ale legální pytlácký gulášek a k tomu jedno točené kvasnicové pivo.
Nikdy nebyli vítáni. Vzít si pušku a odejít do lesa na lov mohli jen páni, a to už dlouhých tisíc let. Někdy na konci prvního milénia zrušila tehdejší aristokracie právo všech sedláků ulovit si čas od času srnu nebo jelena. Od té doby mohl lovit jen příslušník elity, kdežto ze všech ostatních se stali pytláci. Pytlák se musel skrývat, musel být stále ve střehu, protože když ho chytili, hrozil mu exemplární trest, který měl odstrašit další pytláky.
Vydloubnout oči, uříznout prsty
Je to neuvěřitelný paradox. Zatímco rolníci lovili pro svou potřebu, aby si ve špatném ročním období pomohli trochou zvěřiny či aby si zpestřili jídelníček, šlechta lovila především pro radost a pobavení. Bylo to panské povyražení, které občas nabývalo obludných rozměrů. To tvůrci muzea připomínají příběhem "našeho" arcivévody Ferdinanda, vládce na Konopišti.
Následník trůnu byl vášnivým lovcem a historici spočítali, že během svého života zastřelil neuvěřitelných 270 tisíc zvířat (císař František Josef měl na svém kontě "jen" 50 tisíc). Samozřejmě že arcivévoda měl k ruce tým myslivců a nahaněčů, takže někdy skolil i několik set kusů za den.
Co je proti tomu pár kousků zvěře upytlačených obyčejnými lidmi na horských stráních Alp.
Samozřejmě vůbec nic. Ale právo bylo nemilosrdné a na pytláky čekaly kruté tresty.
"Dokonce fungovalo několik speciálních trestů určených pouze a přímo pro pytláky. Jeden z nich se vyznačoval mimořádnou krutostí. Pytláka pevně přivázali na jelena a společně s ním ho svrhli do propasti. Pokud se soudce smiloval, pak nechal pytlákovi "jen" vydloubnout oko či uříznout prsty, čímž mu znemožnil další pytláckou kariéru. Jiným pytlákům byly zase uřezány uši," vypočítává průvodkyně muzea drakonické tresty.
Ale pytláctví stejně nikdy nezmizelo. Jakmile přišla chuť nebo hlad, vydávali se sedláci tajně do lesů na lov. Vysoko v horách měli postavené tajné chýše, kde často ukrývali kořist či sami sebe. Největším vývojem však prošly pytlácké zbraně.
Nesměly být nápadné, proto pytláci vymýšleli nejrůznější varianty skládacích hlavní. Jedna z pušek vystavených v muzeu se dala dokonce rozložit na čtyři kusy, takže se pohodlně vešla do kapsy kabátu.
Pytláctví občas propadly také ženy. Slavná pytlačka z Horního Rakouska jménem Aschinger Nandlová začala lovit v kopcích nad Mondsee už jako mladá dívka a své zálibě zůstala věrná až do svých osmdesáti let. Ostatně často dávala k dobru, že za svou dlouhověkost i neutuchající loveckou kuráž vděčí starodávnému rituálu, který dodržovalo i mnoho dalších pytláků: pila čerstvou krev zabitých jelenů.
Výslech, nebo smrt
Ale ne všechny příběhy jsou z dnešního pohledu romantické. Život desítek pytláků (stejně jako spousty myslivců) ukončila kulka ze zálohy, když padli do léčky. Po první světové válce se dokonce mluvilo o pytlácké válce, která začala v obci Molln v roce 1918, kdy pytláci zastřelili jednoho z myslivců.
Policie zatkla pět podezřelých pytláků, ale během převozu do vězení je osvobodil jejich pytlácký kolega z Mollnu. Měli se hned skrýt, ale pytláky nenapadlo nic lepšího než jít svůj úspěch zapít. Mezitím policie přivolala posily a hospodu obklíčila. Pak se strhla střelba, během níž byli zastřeleni tři pytláci a jeden četník. Další kolo pytlácké války se odehrálo nedaleko Windisch
garstenu o čtyři roky
později. Znovu ho odstartovala přestřelka mezi myslivci a pytláky, na jejímž konci byl mrtvý myslivec a těžce zraněný pytlák. Než přijela policie, pytláci utekli do hor, ale zraněného druha museli nechat ve vesnici. Aby nemohl být vyslýchán a neprozradil ostatní, pytláci ho se souhlasem jeho rodiny raději zastřelili.
Guláš a jedno kvasnicové
A jak je to s pytláctvím dnes? "Samozřejmě se čas od času něco přihodí, stačí si přečíst noviny. Třeba nedávno byl v jižním Tyrolsku chycen kněz, který pytlačil. Ale fyzické tresty už dávno nehrozí a vše se řeší na výhradně ekonomické úrovni," dodává průvodkyně. Zajímá vás, na kolik v Rakousku vyjde, když si člověk jenom tak pro radost zapytlačí? No, levný špás to není. Podle současných zákonů se pokuta za pytláctví může vyšplhat až na 45 tisíc korun. A k tomu se musí zaplatit cena upytlačeného zvířete, která třeba v případě statného jelena činí 150 tisíc korun. Takže je rozhodně levnější zajít do "pytlácké" restaurace, součásti muzea v St. Pankrazu a dát si za dvě stovky pravý, ale legální pytlácký gulášek a k tomu jedno točené kvasnicové pivo.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.