NYT: Vědci se snaží zachránit australské krokodýly tím, že jim zhnusí jídlo (ČTK)

Americký autor knih pro děti známý jako Dr. Seuss kdysi přirovnal Grinche „k něžné sladkosti krokodýla trpícího nevolností“ - a možná přitom věděl víc, než sám tušil. Když se krokodýlům udělá špatně, nevyvrátí tito zubatí plazi to, co právě sežrali. Místo toho upadnou do letargie, polehávají a vůbec je neláká plavat za dalším jídlem. Toho chtějí využít vědci v Austrálii, kteří věří, že trocha nevolnosti může krokodýly pomoci zachránit před jedovatým škůdcem, napsal zpravodajský server The New York Times.

Proto ekologové nedávno nastražili pasti s návnadou z mršin ropuch obrovských v soutěskách, kde sladkovodní krokodýli rádi loví. Ovšem místo smrtelně jedovaté látky, kterou tyto invazivní ropuchy obvykle vylučují, jim odborníci do těla vstříkli chemikálii způsobující nevolnost.

Výsledky experimentu, které zveřejnil časopis Proceedings of the Royal Society B, ukazují, že takto kontaminované ropuchy mohou krokodýlům zachránit život tím, že změní jejich stravovací návyky.

Ropuchy obrovské byly do Austrálie dovezeny v roce 1935, aby se živily škůdci, kteří decimovali plantáže cukrové třtiny. Ovšem stejně jako se to stalo s mnoha jinými zavlečenými druhy, se i ropuchy obrovské v Austrálii samy rychle změnily na škůdce. Mohou dorůst velikosti čivavy a domorodým predátorům připadají jako chutné sousto. Ale ropuchy obrovské v případě ohrožení vylučují ze žláz u hlavy smrtící toxiny.

Ropuší jed působí i na vrcholové predátory, jako jsou sladkovodní krokodýli. V některých oblastech, kde už se invazivní ropuchy rozšířily, klesla populace krokodýlů o více než 70 procent.

Podle Georgie Ward-Fearové, ekoložky a ochránkyně přírody z Macquarie University v australském Sydney, snahy o vymýcení ropuch obrovských selhaly a je třeba se smířit s tím, že tito obojživelníci v Austrálii už zůstanou.

Proto doktorka Ward-Fearová a její kolegové volí jiný přístup - a snaží se původní druhy volně žijících australských živočichů naučit žít vedle těchto vetřelců. Aby zabránili predátorům v požírání ropuch, využívá tým strategii zvanou podmíněná chuťová averze (PChA).

Doktorka Ward-Fearová přirovnává tuto taktiku k otravě jídlem, která strávníka nezabije - jen ho přiměje, aby si příště dával větší pozor. Tým si k otestování PChA na krokodýlech zvolil odlehlou australskou oblast Kimberley. Místní řeky tu v členitém terénu protékají soutěskami, které jsou vhodným prostředím pro sladkovodní krokodýly. Tato oblast je také jedním z ohnisek invaze ropuch. Výzkumníci provedli pitvy uhynulých krokodýlů a v žaludcích několika z nich našli ropuchy obrovské.

Aby tým změnil stravovací návyky místních krokodýlů, nastražil ve spolupráci s domorodými strážci návnady na břeh čtyř soutěsek. Každá z návnad obsahovala mršinu ropuchy a kuřecí krk visící nad vodou. Tým odstranil ropuchám jedové žlázy a do zadních nohou jim vstříkl roztok chloridu lithného (LiCl), který vyvolává nevolnost. Aktivitu krokodýlů při krmení vědci sledovali s pomocí kamerových fotopastí.

Zpočátku byly mršiny ropuch pro místní krokodýly velkým hitem; během prvního den zhltli stejné množství ropuších mršin i kuřecích krků. S pokračující dobou kladení nástrahy však krokodýli začali žrát méně a méně ropuch. Ne že by ztratili chuť k jídlu - po kuřecích krcích chňapat nepřestali - ale ropuchy jim zjevně přestávaly chutnat.

Po skončení pokusu s návnadou vědci pozorovali nižší úmrtnost krokodýlů ve čtyřech testovacích roklích ve srovnání s krokodýlí populací v kontrolní lokalitě, kde nebyly umístěné žádné návnady a žije v ní srovnatelná populace ropuch obrovských.

Doktorka Ward-Fearová a její tým se domnívají, že strategie PChA by mohla naučit i další predátory, aby jim ropuchy obrovské přestaly chutnat; jen by bylo pro každý další druh potřeba najít a vyladit metodu tak, aby odpovídala jeho stylu lovu.

Tým pracoval například také s varany žlutoskvrnnými. Tito velcí ještěři aktivně pronásledují živou kořist - a když se je vědci pokoušeli lákat na klobásky z ropuch, neuspěli. Proto k nácviku využili mladé ropuchy, které ještě neprodukují smrtící jed. A při dalším výzkumu dospěli k závěru, že varani, kteří se živili mladými, „tréninkovými ropuchami“, se konzumaci těch dospělých do značné míry vyhýbají.

Podle Steva Johnsona, biologa z Floridské univerzity, který se na nové studii nepodílel, může pěstování PChA s pomocí ropuších mršin s látkou vyvolávající nevolnost předejít hromadnému úhynu populace sladkovodních krokodýlů. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho si tito plazi svou znalost uchovají.

„Nejde o jednorázovou záležitost,“ řekl Johnson. „A i když jsou úspěchy průkazné, je třeba stejné výsledky udržet.“ Zatím se ale zdá, že přinejmenším sladkovodní krokodýli jsou ochotni své stravovací návyky změnit. „Naštěstí to vypadá, že krokodýli by mohli být o něco lepší než my, pokud jde o poučení se z chyb v případě invazivních druhů,“ dodal doktor Johnson.

ČTK

• Předchozí
• Následující