Investice do půdy se vyplatily (Zemědělec)

Václav Hrabě, absolutní vítěz loňského ročníku prestižní oborové soutěže Zemědělec roku 2015, hospodaří na pozemcích v okolí obce Sedlec nedaleko Benátek nad Jizerou od roku 1990. Začínal s otcem na prvních šesti hektarech zemědělské půdy, které získali spolu se starší zemědělskou technikou v restitucích. Dnes tvoří jeho strojový park moderní výkonná technika, s níž zvládne spolu se svým synem a jedním brigádníkem obdělat zhruba 900 hektarů zemědělské půdy, z nichž asi 500 farma vlastní.

Ročně statek pěstuje zhruba na 400 hektarech ozimou pšenici, 170 hektarů zabírá cukrovka a přibližně stejnou plochu sladovnický ječmen. Na 160 hektarech pak roste ozimá řepka.
Bohužel, loňský rok cukrovce nepřál. Kvůli suchu byly její výnosy proti minulým letům téměř třetinové, a i když cukernatost byla výborná, úroda tentokrát stěží pokryla náklady. Ostatní plodiny ale i přes nepřízeň počasí vyšly celkem dobře.
V současné době je v regionu již velmi obtížné získat či pronajmout zemědělskou půdu. Nájmy v okolí často přesahují pět tisíc korun ročně a prodejní ceny pozemků, jsou-li vůbec nějaké k mání, dosahují závratných částek, přitom právě dostatek zemědělské půdy je základní podmínkou rozvoje každé farmy. Ta sedlecká si však nákup a pronájem půdy vytkla jako prioritu již od samého začátku.
"Dnes máme tolik hektarů hlavně proto, že jsme zpočátku hospodařili se starou technikou, která nám byla vrácená v restituci, a veškeré vydělané peníze jsme od začátku investovali do nákupu půdy, což bylo vlastně základem našeho dnešního úspěchu," říká Václav Hrabě.

Rozhoduje technika a lidé
Není to však jenom výměra zemědělské půdy, co rozhodlo o několikanásobném úspěchu Václava Hraběte v loňském ročníku soutěže Zemědělec roku 2015, ale především moderní technika a minimální potřeba zaměstnanců. "Vloni jsme koupili nejsilnější kolový traktor John Deere o výkonu 440 koní a nejsilnější kombajn, který tato firma vyrábí. Takže dnes máme tři silné traktory, dva kombajny s lištami devět a sedm metrů, které denně posečou sedmdesát hektarů, návěsy na odvoz obilí, samojízdný postřikovač Hardi se záběrem třicet metrů, s nímž za den zvládnu dvě stě hektarů, cisternu na dovoz vody k postřikovači a nakladač Merlo s desetimetrovým teleskopickým ramenem. Všechno v podstatě nové a každoročně se snažíme strojový park obnovovat," vysvětluje farmář s tím, že zatím ještě nikdy nevyužil k nákupu strojů ani půdy úvěr.
"Vše nakupujeme, až když si na to ušetříme," konstatuje, i když připouští, že dnes se mladý začínající hospodář zřejmě bez úvěru neobejde. "My jsme začínali s restitucemi, a přesto že jsme měli starou techniku, dalo se s ní hospodařit," říká Hrabě.
Právě technika umožňuje rodinné farmě stihnout většinu prací jenom ve dvou za výpomoci dlouholetého spolupracovníka, který na statku působil dvacet předchozích let a nyní je v důchodu. Setí, sklizeň cukrovky a částečně i hnojení pak řeší farma službami.
"Je to především o ekonomice. Ve srovnání s jinými zemědělskými podniky nemáme zaměstnance a zastaneme většinu práce by v dohledné době nebyl nutný a investice by mířily opět spíš do zemědělské techniky.
Pokud jde o možnost čerpání dotací z Programu rozvoje venkova, není v současných výzvách to vydrželo i mě dalších dvacet pět let s mým synem a jemu pak s mým dalším synem a vnukem. To už jsme zašli, ale příliš daleko," říká s úsměvem na závěr Václav Hrabě.
jako rodina, ale člověk musí stále zvažovat náklady na postřiky a hnojiva. Od určité výše totiž zvýšení výnosu nebývá přímo úměrné zvýšení nákladů, a je tedy třeba najít pokud možno optimum jak technologické, tak i ekonomické. My máme výnosy u obilnin kolem sedmi tun po hektaru a náklady k tomu jsou vyvážené," vysvětluje farmář.
Ekonomika stojí také za zrušením živočišné výroby na sedleckém statku. V restituci získali Hrabětovi dobytek, pronajali kravín a měli zhruba stovku kusů skotu s uzavřeným obratem stáda a z toho asi třicet dojnic. Jenže zhruba před deseti lety s živočišnou výrobou skončili.
"V té době vážně onemocněl dosavadní zaměstnanec, který se o skot staral, a nikoho jiného jsme nebyli schopni sehnat. V regionu je totiž poměrně vysoká zaměstnanost díky mladoboleslavské škodovce, a kdo si jednou zvykne na pravidelnou pracovní dobu, do zemědělství se už nevrátí. Navíc, když jsme spočítali dosavadní rentabilitu našeho chovu, ročně jsme prodělávali dvě stě tisíc korun," vyčísluje farmář. Přesto ale v současnosti na statku chovají pár ovcí, koně a jednu krávu, jde ale spíš o hobby chov, a jak říká, zvířata na vesnici zkrátka patří.

Silo nebo hala?
V současné době je farma schopna uskladnit ve vlastních prostorách zhruba dva tisíce tun obilovin, což je přibližně polovina její roční produkce. Řepku prodávají ihned po sklizni, takže pro ni sklady nepotřebují. Do budoucna je tedy otázka, zda investovat do skladovací kapacity, nebo zajistit uskladnění jinak.
"Pokud bychom se rozhodli investovat do sil, což včetně posklizňové linky představuje nějakých dvacet třicet milionů korun, tak to bez úvěru již nepůjde. Možná by ale bylo praktičtější zvolit pro uskladnění spíš halu, která by se dala přes zimu využít například i pro uložení techniky," uvažuje farmář. Rozhodnuto ale zatím není. Statek dodává obilí do ZZN Polabí, které má provoz v nedalekém Chotětově, kde hodlají zvýšit skladovací kapacitu. Jestliže se podniku podaří část této nové kapacity využít pro svoji produkci, nový sklad podle Hraběte zatím nic, co by mohl jeho statek smysluplně využít. Jedinou dotací, kterou pobírá, je tak jednotná platba na plochu. Oceňuje ale snahu ministerstva zemědělství podpořit živočišnou výrobu v zemi a mladé začínající zemědělce.
Existuje však oblast, kam statek investuje, i když návratnost těchto investic je přinejmenším problematická, a tou je myslivost a péče o zvěř v krajině. V širokém okolí je statek Václava Hraběte jeden z mála, který se myslivosti věnuje. Zhruba před dvěma lety založil s otcem honební společenstvo, které má honitbu zhruba na 750 hektarech pozemků v okolí Sedlce. Hlavní náplní jejich činnosti je dnes především výsadba krmných políček pro zvěř a budování biokoridorů, v nichž by mohla najít útočiště drobná a srnčí zvěř. "Začali jsme to dělat před dvěma lety. Každoročně vypouštíme do krajiny bažantí slepice a doufáme, že se drobná a srnčí zvěř do okolí Sedlce vrátí. Zatím lovíme jenom škodnou a teprve čas ukáže, zda se nám to podaří," doufá farmář a počítá s tím, že časem by mohl statek tyto plochy zahrnout i do povinného podílu tak zvaného ozelenění a případně na tuto aktivitu využít i některé podpory.
Několikanásobné vítězství v soutěži Zemědělec roku 2015 přineslo statku také nemalou finanční částku, která by jistě vylepšila jeho finanční bilanci. Václav Hrabě s ní má však jiné plány. "Jsem rozhodnutý pozvat všechny lidi, kteří u nás od roku 1990 pracovali, ať už to byli zaměstnanci nebo brigádníci, na společné posezení a za zbytek peněz bych rád postavil v okolí obce kapličku, jež by připomínala všechny sedláky, kteří tu na polích dřeli," plánuje úspěšný farmář.
"Mým přáním je, aby tak, jako já hospodařím se svým tátou od roku 1990, tedy úspěšně, bez zbytečných konfliktů a hádání.