17 mrtvých srnčat jedním vrzem. Na vině jsou nesmyslné dotace (krajskelisty.cz)

Za hektar posečené trávy dostává zemědělec od 5000 do 12 500 Kč. Louku velikosti dvou hektarů zvládne posekat za dvě hodiny. Při nejnižší odměně si tak za dvě hodiny přijde na pěkných 10 000 Kč. Pak jsme v letních měsících svědky nádherně posekaných luk, které vypadají díky tomu tak uklizeně, příjemně. Má to svá negativa. Ve vysoké a nesečené trávě si dělají hnízda bažanti, pelech si tam připravují zajíci, srny, na vysoké trávě je závislý hmyz, pro plné květenství potřebují rostliny více než pár týdnů z jara.

Minulý týden nám kolem domu projížděly traktory s mulčovačem v závěsu. Na loukách, kde tráva stihla dorůst nejvíce deseti centimetrů od posledního sekání, se prohnal ten stroj apokalypsy a sestřihal trávníček zase na úroveň golfového hřiště. Přičemž mulčování, to je něco mezi rytím a sekáním, je zakázané. Hlavně že do kapsy napadají penízky z dotací. Jak až moc tím zemědělci zasahují do přírody?

Senoseč
V době senoseče vyvádějí divoká zvířata své mladé. Je konec jara. A mnohá zvířata považují za bezpečné prostředí vysokou trávu. Zajíci si dělají brlohy, srny v trávě ukrývají srnčata před predátory. A právě v době, kdy nastává senoseč, jsou mláďata nejzranitelnější. Petr Slaba, myslivec, lesník a milovník přírody k tomu uvádí: "Sám jsem byl svědkem kosení většího vojtěškové pole, na kterém bylo posekáno sedmnáct srnčat."

Oznamovací povinnost, na kterou se kašle
Zemědělci mají za povinnost oznamovat myslivcům, kde a kdy budou louky sekat. Myslivci pak mají za povinnost louku den před tím projít a zvířata vyhnat. Někdy to udělají. Někdy ne. A to jak zemědělci svým nahlášením, tak i myslivci vyháněním zvířat. Ovšem zvířata se často přes noc jako neuvědomělé bumerangy vrátí zase do svého brlohu. Však je to jejich dočasný domov, také byste se vrátili. Druhý den pak přijede rychlý traktor se sekačkou se záběrem několika metrů. A jede. A seká. Traktorista při té rychlosti a ve vysoké trávě není schopný vidět přikrčené, k smrti vyděšené srnče.

Entomologové bijí už roky na poplach
Hmyz je nejdůležitější částí živé přírody. On opyluje, on je základem potravního řetězce, on je základem života. Entomologové se už mnoho let snaží prosadit to, aby měli zemědělci povinnost nechávat na loukách neposečené ostrůvky trávy. Hmyz při svém pohybu potřebuje úkryt, potravu a je pro něj nepřekonatelné přejít či přeletět několikahektarovou louku golfového střihu. V Německu se entomologové s hrůzou pozastavili nad skutečností, že 75 % hmyzu zmizelo. Dávají to za vinu pesticidům, znečištění. Ale sekání luk nezmiňují. Přitom právě sekání je pro hmyz devastující.

Voda a její nedostatek
Vysoká tráva zajišťuje daleko lepší vsakování vody do půdy. Zadržuje vodu v krajině. Golfové trávníčky našich luk zadržují vodu daleko méně. Jsme tedy nejen svědky, ale i viníky, toho, že velká část dešťové vody steče do koryt řek a potoků a alou ven z krajiny. Nastane vysychání. Nikoliv vinou globálního oteplování. Ale vinou dotací za sekání trávy.

Nepěstují, nechovají, ale sekají, to jsou čeští zemědělci
Evropská unie jako celek je potravinově soběstačná. My, jako součást Evropské unie, jsme potravinově nesoběstační. Velkou část potravin musíme dovážet ze zahraničí. Dotacemi je zde podporované pěstování řepky olejky, kvůli biopalivu. Pro zemědělce je lukrativní vlastně jediné - sekat trávu na loukách. Jako pitomečci z městských parků, kde se nezaměstnaní prohánějí se sekačkami v oranžových vestičkách. Hrdost sedláka je v kelu. Dotace na sekání trávy požraly veškerou hrdost a umění českého zemědělce. Teď stačí mít sekačku a traktor. A jste za vodou.

Nadprodukce a její rizika
Ano, kdyby nebylo dotované sekání trávy, vznikla by nadprodukce potravin, ty by neúměrně zlevnily a došlo by ke kolapsu zemědělství. Výborně. Ale je řešení zničit přírodu? Nebylo by daleko, ale daleko rozumnější nechat to všechno na přirozeném vývoji trhu? Ano, mnozí ze zemědělců zkrachují. Ale budou to ve výsledku jen oni profesionální sekáči trávy. A o zbytek se postará trh a zájem. Však máslo také nemáme drahé proto, že se najednou zbláznily krávy. Máslo je drahé, protože bylo do tohoto segmentu zasahováno dotacemi. Tedy umělým, politickým tlakem na výrobu. Či lépe na nevýrobu.

Celý text Petra Slaby
Petr Slaba publikoval na svém Facebooku v polovině června svědectví o zničujícím účinku dotací na sekání trávy. Zohledňuje problém pouze z hlediska myslivosti, přesto je to pohled všeříkající. Dovoluji si jej celý citovat:

Musím to sem dát znovu a prosím o masívní sdílení, mám toho už plné zuby, sem nasranej a nasranej hodně, zase sem musel na závěr dne podřezávat posekaný srnče a další dvě rozsekané odklízet z pole, pak jsme s kolegou Pepou Kalšem (75 let) do půl desáté procházeli louky kde se bude zítra sekat, kdyby jsme se dotyčného zemědělce nezeptali ani nám neřekl že bude louky zítra sekat o těch dnešních jsme se dozvěděli hodinu před sekáním. Končím s nějakou dobrotou, končím s nějakou zvěřinou či penězi za škody na polích, končím s ohleduplností a končím s pseudoochránci a jimi podobnými, ať mi nějakej takovej zkusí něco napsat o myslivcích a pošlu ho do prdele, mám už těch šmejdů plný zuby a budu tentokrát hodně sprostej a tvrdej, když jsem jel domů tak jsem napočítal na těch dvou teď už posekaných polích pět srn, které chodili a hledali své mrtvé děti a to se hrozím zítřka protože sekají zároveň dva zemědělci opravdu velké plochy a to bude teprve masakr.

Smutná srnčí máma
Došel jsem pomalu k posedu, pod kterým se v menším údolí rozprostírala posekaná louka, ne velká, čítajíce asi tak dva a půl hektaru. Vysoká tráva ležela teď v dlouhých řadách jako na nějaké přehlídce. Cestou jsem potkal velký a rychlý traktor s masivní závěsnou sekačkou, což bylo znamení, že louku posekal těsně před mým příjezdem. Jako vždy nám myslivcům nedal majitel polností vědět že se bude sekat....
Chvíli jsem seděl, když z trnek vedle louky vyšla na posekanou louku mladá srnka, byl červen čas mláďat a já tušil co se bude dít, ale netušil že zažiju tak emotivní smutný zážitek. Srna začala sem a tam chodit mezi řádky a volala jemným pískáním srnče, které se jí ale neozývalo, trvalo to asi čtvrt hodiny nežli ho našla. Malé tělíčko leželo v jednom z pruhů trávy, kde ho zastihla dlouhá a nemilosrdná kosa sekačky, nemělo vůbec šanci na přežití. Srna k němu došla chvíli ho očuchávala a pokoušela se ho větrníkem postavit na běhy. Přitom opět pískala, ale tentokráte jinak. Úplně změnila hlas v jejím pískání byl jasně poznat smutek a obrovská bolest, protože zjistila, že její nejmilejší už nežije, že ho ta velká burácivá věc, co po louce jezdila a kosila trávu, ve které si srnče schovala, strašlivě zahubila. Její hvězdičku, její malou holčičku její první v životě...
Slézal jsem z posedu a měl jsem oči plné slz a hlavu plnou myšlenek, o tom, jak si my nárokujeme majestát nad lesy, poli, loukami a zapomínáme na to, že nám vlastně nepatří, že jsou tu tvorové, kteří na ní mají mnohem větší právo než my, protože je to jejich domov v kterém tisíce let žijí..

P.S: V současné době kdy nám EU víceméně účelově zlikvidovala na spoustách hektarů pěstování obilovin, vznikly z těchto pozemků louky a pastviny. Na těchto loukách většina srn klade svá mláďata a má je tam schované před predátory, bohužel je to současně v době senosečí. Malé srnče neuskočí a neuteče ve vysoké trávě před sekačkou, je pudově přikrčené a čeká až nebezpečí zmizí. Jak to dopadne, je zřejmé. Též dnešní sekací stroje a traktory jsou mnohem rychlejší a se širším záběrem sekání, než stroje které brázdily naše pole a louky před dvaceti lety. Má to za následek ten, že v každém mysliveckém sdružení, které má luční pozemky ve svých honitbách, přijde o život nezanedbatelné procento srnčat. Sám jsem byl svědkem kosení většího vojtěškové pole na kterém bylo posekáno sedmnáct srnčat.

Zemědělci často nárokují po myslivcích značné částky za škody zvěří, které jim způsobí na polích. Co kdybychom jako myslivci chtěli také škody my, třeba za ta srnčata, co třeba takových 15 000 za jedno posekané?

Autor: Štěpán Cháb