Naše zemědělská krajina je v hrozném stavu, mizí z ní život (Horácké noviny)

TŘEBÍČSKO
Ptáků v krajině ubývá, hovoří o tom nejen odborné studie ornitologů, vědí to nejen myslivci, ale všímají si toho už i laici. přikrmující ptactvo přes zimu v krmítkách slunečnicovými semínky nebo lojovými koulemi. Není to záležitost posledního roku nebo dvou, ale zejména ptáci v zemědělské krajině, to je podle ředitele Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Václava Hlaváče obrovský problém ve většině zemí s intenzivním zemědělstvím.

Díky výkonné technice a stále intenzivnější chemizací získává zemědělská krajina stále více podobu výrobního prostoru a přestává být prostředím pro život. Velké celky polí se díky účinným pesticidům stávají tzv. kulturní pouští, sterilní krajinou bez plevelů a bez hmyzu. A výsledek je ten, že ptáci zemědělské krajiny rapidně ubývají. To se týká naprosté většiny druhů, které dříve zemědělskou krajinu obývaly ve velikých počtech. U nich je početní propad úplně tragický.

* Kromě intenzivního zemědělství, jaké jsou další negativní faktory?

Těch příčin je celá řada, a hyne kvůli nim obrovské množství ptáků. Velkým problémem jsou například prosklené stěny, ať už se jedná o protihlukové stěny podél komunikací nebo skla používaná dnes i při bytové, obchodní či průmyslové výstavbě. Panuje trend, že se celé prosklené stěny používají stále více. Architekti přímo milují propojování vnitřního a vnějšího prostoru staveb. Tyto prosklené stěny jsou však obrovským problémem pro ptáky, kteří je nevnímají jako překážku a snaží se je proletět. Jsou to pak opravdu statisíce až miliony ptáků, kteří se každoročně o prosklené stěny zabijí. Druhým velkým problémem, který se snažíme řešit, jsou linky elektrického vedení. Prováděli jsme nyní rozsáhlý monitoring a počty ptáků, hlavně dravců, kteří hynou zejména na sloupech vysokého napětí, to jsou také desetitisíce až statisíce ptáků ročně, především těch vzácných a chráněných. Jsou to nejen dravci, ale třeba i čápi a další.

* Když hovoříte o dravcích, setkávám se s názorem myslivců, že za úbytkem drobného ptactva a zvěře stojí právě přílišná ochrana dravců. Jak pernatých, tak srstnatých. Ochránci přírody se podle nich zaměřují téměř výhradně na ochranu predátorů, ale málokdy se zajímají o hnízdění křepelek, koroptví nebo mizející čejky.

Ano tento názor slýchám často, je to ale veliký omyl. Koroptve a bažanty potkal bohužel stejný osud jako všechny ostatní ptáky zemědělské krajiny - dravci na jejich úbytku mají jen minimální zásluhu. Ukazují to i zatím ojedinělé projekty, kde se podařilo obnovit krajinnou strukturu a šetrné hospodaření - tam se potom ptáci včetně koroptví vracejí bez ohledu na přítomnost dravců. Naopak ani masové vypouštění bažantů do intenzivně využívané krajiny nikdy žádný pozitivní výsledek nepřinesl - bažanti přežijí maximálně několik dnů do prvního honu. A pokud je řeč o dravcích, jejich počet dlouhodobě nestoupá, řada druhů je naopak na pokraji vyhynutí. Názory o jejich přemnožení stojí většinou na pozorování velkého počtu kání na polích - tito dravci loví ale výhradně myši a hraboše a koncentrují se tedy tam, kde jsou velké koncentrace hrabošů. Je smutné, že zemědělci tuto formu hubení hrabošů příliš nevyužívají, ale situaci řeší použitím jedů - tzv. rodenticidů. Ty ale pochopitelně neotráví jen hraboše, dostávají se do potravních řetězců a dál tak situaci zhoršují.

* Takže nástrah klade lidská civilizace ptactvu strašlivě moc?

Ano, a důsledek je skutečně takový jaký je, ptáků dlouhodobě a trvale ubývá a tento trend se nedaří zastavit. Zmínil jste zemědělství. Setkal jsem se s charakteristikou, že naše pole už nejsou pole, ale pojezdové hliněné plochy pro širokorozchodné zemědělské mechanismy, kde rostou hlavně dotace. Je to v podstatě tak, je to kulturní poušť, kde se díky herbicidům vyskytuje pouze cílová plodina. Je zákonité, že ptáci jako skřivan, koroptev, strnad, čejka nebo chřástal polní, kteří tady dříve žili ve velikých počtech, z této krajiny rychlým tempem mizí. Dříve zcela běžní ptáci se tak stávají vzácní a dostávají se na seznamy ohrožených a chráněných druhů.

* A co třeba louky, tam je to s ptactvem lepší?

Bohužel není. I když dřív se to bralo tak, že louky jsou šetrnějším způsobem využívání pozemků, dnes je to spíš opačně. Na loukách je to opravdu často ještě horší než na polích. Všechny louky jsou v dubnu usmykované, aby se rozhrnuly krtiny. Takže v době, kdy všichni ptáci začínají hnízdit a na loukách jsou i mladí zajíci, tak je přejedou traktory s bránami a ze života nezbude nic. Pak koncem května, kdy ptáci podnikají druhý pokus o hnízdění, nebo tam jsou mláďata, se louka poseče. A jestliže dřív ta senoseč byla roztažená téměř na měsíc, tak dneska traktory, které mají desetimetrový záběr žacího ústrojí a jedou po louce třicítkou, zvládnou posíct za den celý katastr. Takže jim neunikne nikdo.

* Zemědělci ale namítnou, že kvůli dotačním pravidlům to jinak nejde, mají přesně stanovené termíny, dokdy mohou síct.

Ano, to je naprostá pravda. Zemědělci jsou vázaní dotačními pravidly a právě to vede k tomu, že všechny louky jsou posečené v jednom termínu, kdy se třeba na loukách vyskytují housenky některých druhů hmyzu. Pokud se v jednom termínu posečou rozsáhlé plochy, tyto druhy zákonitě z krajiny vymizí. Jestliže úbytek ptáků v krajině je alarmující, pak situace s hmyzem je přímo tragická. To vidí každý, kdo pamatuje, jak dřív vypadaly kvetoucí louky s motýly. Dnes motýla v krajině téměř neuvidíte. Na hmyz jsou pak pochopitelně navázáni třeba i ptáci, život se z krajiny zkrátka vytrácí obrovským tempem.

* Na konferencích o půdě v Náměšti nad Oslavou můžeme slyšet přednášky odborníků o degradaci půdy u nás i v celé Evropě, o prachových bouřích a vznikajících polopouštích. Tyto skutečnosti ale do povědomí veřejnosti nepronikají. Určitě i kvůli tomu, že kdysi žilo v Československu šest milionů zemědělců a dnes už jich je evidováno míň než sto tisíc.

Je to tak a je to důsledek růstu intenzity zemědělství, ale i tzv. společné zemědělské politiky EU a dotačních pravidel. V dnešním globalizovaném světě je to velký problém. Pokud se chce ještě i u nás zemědělství nějak uživit, tak musí být konkurenceschopné, a to bohužel nejde bez dotací. Je to začarovaný kruh. Situaci není pochopitelně možné dávat za vinu konkrétním zemědělcům, kteří se chovají tak, jak mohou, aby přežili. Ale myslím si, že velký díl odpovědnosti je na ministerstvu zemědělství, které nastavuje podmínky dotačních programů. Evropská unie tyto prostředky totiž neposkytuje jen na podporu produkce, ale také na udržení krajiny v dobrém stavu, což se bohužel u nás vůbec nedaří. Dotační programy jsou totiž nastavené tak, že víc zohledňují zájmy produkce.

* A co energetické plodiny, jako je řepka nebo kukuřice? Podle zemědělců je to dnes už to jediné, na čem se dá ještě trochu vydělat.

Na Vysočině je na mnoha místech téměř polovina ploch oseta těmito plodinami, což je veliká zátěž pro půdu. Tyto plodiny vyžadují navíc i obrovské dotace pesticidů a hnojiv. Třeba řepka se během květu často i opakovaně stříká insekticidem proti škůdcům, tento jed ale nezabije jen škůdce, ale pochopitelně všechen hmyz, který se živí nektarem a na to pole se slétne. Společně se škůdcem jsou zlikvidovaní všichni motýli, ale třeba i čmeláci a včely.

* To vědí zase dobře včelaři, jaké má řepka dopady na jejich včelstva.

Je to tak, díky tomuto způsobu hospodaření je naše zemědělská krajina opravdu ve velmi špatném stavu. Je to velmi dobře vidět právě na ptácích, ti jsou velmi dobrým indikátorem. Pokud porovnáme populace v různých typech prostředí, pak vidíme, že druhy ptáků vázané na lesní prostředí jsou víceméně stabilní, jejich početnost se dlouhodobě nemění. Ptáci vodní a mokřadní, u nich nastal propad v 70- 80. letech minulého století v době končící éry odvodňování pozemků, ale od té doby je situace také stabilní, u některých se i mírně zlepšuje. Ale ptáci zemědělské krajiny, to je prostě tragédie.

* Vraťme se do právě panující zimy a na krmítka, máme ptáky u nás na Vysočině přikrmovat, nebo nepřikrmovat? Nezleniví nám pak ty sýkorky koňadry a modřinky z přemíry slunečnicových semínek?

Přikrmování ptáků na krmítkách je určitě vhodná forma, jak ptákům pomoci přečkat zimu. Navíc nám krmítko umožní ptáky pozorovat a seznámit se s jejich životem. S krmením můžeme začít již začátkem listopadu. Krmivo podáváme pravidelně, za mrazů a při vyšší sněhové pokrývce je žádoucí dávky zvýšit. Důležité je, aby krmivo bylo kvalitní, rozhodně se nehodí žádné zbytky z kuchyně. Ptáky nikdy nekrmíme těstovinami, slanými, kořeněnými a uzenými výrobky ani přepáleným lojem! I krmení má však svá rizika. Velká koncentrace ptáků na jednom místě může totiž zvyšovat riziko přenosu nemocí. Týká se to především zvonka zeleného, který bývá nejčastějším návštěvníkem krmítek. Na mnoha místech byly v poslední době zjištěné úhyny zvonků, hlavně na místech krmení. Příčinou je nemoc trichomonóza. Na člověka tato nemoc přenosná není. Pokud ale u krmítka zpozorujeme načepýřeného zvonka, který ztrácí plachost, popř. nalezneme přímo uhynulého ptáka, je nutné krmení přerušit, místo vyčistit a vydezinfikovat. Jinak hrozí šíření nemoci na další zdravé ptáky.