Chlupatí magnáti. Přibývá zemí, kde psi nebo kočky mohou dědit (5plus2)

Zatímco v některých evropských zemích už mohou majitelé domácích zvířat zahrnout své mazlíky do dědictví obdobně jako jiné členy rodiny, v Česku zákony nic podobného zatím neumožňují. „Zdálo by se mi to přehnané,“ míní Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie. Přitom ve Španělsku od letoška budou při rozvodech soudy řešit i to, kdo a kdy se má o psa starat či jak vysoké na něj platit „alimenty“.

ČR

Zní to absurdně, ale ve světě jsou desítky psů a koček, které formálně vlastní v přepočtu desítky i stovky milionů korun. Dokonce existuje žebříček tech nejmovitějších. Zákony v některých zemích totiž umožňují, aby majitelé zvířat na své mazlíčky odkázali svůj majetek, byť v některých případech nepřímo. Učinila tak i řada celebrit, například módní návrhář Karl Lagerfeld či popová legenda Michael Jackson.
Jednou z takových zemí je i Španělsko, kde domácí mazlíček od začátku tohoto roku není členem rodiny jen v symbolickém smyslu, ale i podle zákona. Vysokou ochranu práv zvířat mají v zákonech zakotveny podle deníku El Mundo už v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii, Belgii či v Portugalsku. Ovšem nutno dodat, že ne ve všech z těchto zemí je možné jednoduše „odkázat Alíkovi barák“.
Španělské úpravy ochrany zvířat jsou označovány za „historické“ či „revoluční“. Dotknou se milionů živočichů, protože okolo 40 procent španělských domácností nějaké domácí zvíře chová – nejčastěji psa, kočku nebo také kanára.
Podle tamních zákonů domácí zvíře už není věc, ale „živá bytost obdařená city“. V praxi to znamená například to, že po rozvodu majitelů může být zvíře ve střídavé péči obdobně jako dítě. Soud může například rozhodovat o „režimu návštěv“, tedy kdy a jak bude například pes z rozvedené rodiny chodit na procházky s jedním či druhým majitelem, nebo které dny v týdnu bude zvíře v péči toho či onoho z rozešlého páru. Další změnou pro řadu Španělů je, že se odloučení majitelé mohou povinně podílet na živobytí svých „společných“ mazlíčků. „Začala tam platit pravidla sdílené péče o zvířata. Soud bude mít možnost stanovit výši nákladů na péči obou stran,“ podotýká exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který před deseti lety v novelizaci českého občanského zákoníku prosadil to, že zvíře není věc, ale „má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.“

Jak odkázat peníze zvířeti?

Ke španělskému soudu se tak od letoška nejspíš budou obracet páry, které se na péči o mazlíčka nedokážou samy dohodnout. „Pokud nedojde ke shodě, soudce může naplánovat budoucnost mazlíčka s přihlédnutím k zájmu členů rodiny a blahu zvířete. Novela zákona se bude vztahovat na manželské i nesezdané páry,“ přibližuje španělský list La Voz de Galicia. Nově lze domácí mazlíčky zahrnout i do závěti. „Mám informace, že zvířata ve Španělsku mohou nově také dědit,“ dodává europoslanec Pospíšil.
V Česku něco podobného zatím není možné a ani podobný návrh není na stole. „Zdálo by se mi to přehnané. Pokud by opravdu někdo odkázal majetek psovi, tak si myslím, že je tam určitá podoba jako s dědictvím u nezletilého dítěte. Tedy že se musí ustanovit nějaká osoba oprávněná s majetkem hospodařit ve prospěch toho zvířete. Ale v rámci českých zákonů se o ničem takovém nehovoří,“ vysvětluje Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie.

Tahanice o mazlíčky

Ovšem situace, kdy se rozvádějící bezdětný pár „přetahuje“ o domácího mazlíčka, zase tak výjimečné není, byť u soudů tyto případy v současnosti většinou nekončí. A není to jen záležitostí posledních let.
„Pamatuji i časy kolem roku 1975, kdy se ze všeho nejvíc manželé dohadovali o psa. Z toho pohledu si vzpomínám, že u soudů se pes řešil jako věc, stejně třeba jako chovatelská stanice, i ta se řešila u soudu jako věc,“ říká kynoložka. „Leckdy se ale lidé dohodnou a psa pak mají ve střídavé péči. Ovšem je otázka, zda to tomu psovi prospívá. Ještě horší je to u koček, pokud by měla být týden v jednom a další týden ve druhém bytě, to pro ně dobré nejspíš není,“ dodává Vladimíra Tichá. Podle ní existují v tomto ohledu situace, kdy někdo odkáže své peníze osobě, která se pak má po smrti dotyčného o zvíře postarat.
„Často se také setkáváme s tím, že psa po smrti majitele zdědí třeba nezletilé děti. A kdo se stará o ty děti, se musí postarat také o psa,“ popisuje.

Chovatel musí na kurz

Cesta k novým pravidlům a ještě lepšímu „welfare“, jak se mezinárodně nazývá životní pohoda zvířat, odstartovala ve Španělsku v roce 2015. Tehdy začali tamní ochránci zvířat shánět potřebný půl milion podpisů, aby se zákonodárci začali změnami zabývat. Nová pravidla se postupně zavádějí na celostátní úrovni, jednotlivé samosprávní regiony mohou jejich sílu ještě regulovat, mluví se spíše o lokálním zpřísnění. Nové zákony řeší ale desítky dalších úprav, například povinnosti toho, kdo si chce pořídit psa, absolvovat speciální chovatelský kurz. Co bude obsahem kurzu, se stále řeší.
Proti nové legislativě demonstrovaly už tisíce Španělů, zejména z řad myslivců. Zákon se totiž zaměřil i na lovecká a pastevecká plemena, přičemž například zakazuje transport více než pěti psů současně nebo se zpřísňuje registrace těchto plemen, ale dochází i k omezení obchodu, množení a samozřejmě i zde je nutnost speciálních kurzů.

Přísnější kontrola chovatelů Ruku v ruce se snahou zvyšovat ochranu a práva zvířat se objevují snahy o regulaci toho, kdo a které plemeno vůbec může chovat. Například v Německu platí přísná kontrola a někdy i zákaz množení takzvaných „bojových plemen“. Kdo chce takového psa chovat, musí absolvovat speciální kurz a také platit vysokou daň, v přepočtu 30 tisíc korun ročně. Takzvaní „bojoví psi“ musejí být na vodítku s náhubkem, a to dokud neudělají test osobnosti - „Wesenstest“, pak ho mít nemusejí. „V Česku žádný seznam zakázaných plemen psů neexistuje. Nerad bych z nějakého plemene dělal a priori nebezpečné. Na druhou stranu je potřeba říci, že některá kladou vyšší nároky na chovatele, takže bychom se měli bavit o tom, zda by se u vybraných plemen měl nový majitel nějak prokázat, že má dostatečné zkušenosti a je schopen dát svému psovi potřebný výcvik i péči,“ míní Jiří Pospíšil, který cobypolitik prosazoval tvrdší postihy týrání zvířat. „Z kauz různých útoků psů na lidi nebo jiné psy se dá vypozorovat, že mezi lidmi je mnoho psů, u kterých majitelé zcela selhali, a to považuji za špatné a velmi rizikové,“ dodává. Zvířecí dědicové-miliardáři

Nejmajetnějším zvířetem světa je německý ovčák Gunter IV. Podle letos v únoru aktualizovaného žebříčku Richest pets in the World webu allaboutcats. com mu patří majetek ve výši téměř 370 milionů liber, tedy asi 11 miliard korun. Běžnému lidskému smrtelníkovi nepředstavitelný majetek Gunter IV. zdědil po svém psím předkovi, který byl dědicem německé hraběnky Karlotty Leibenstein. O spravování majetku, který formálně patři psovi, se stará za tímto účelem fungující společnost, jež peníze nadále zhodnocuje. Samotný Gunter IV. žije v americkém Miami.

Mezi nejbohatší zvířata světa patří i šimpanz Bubbles, kterého vlastnil zpěvák Michael Jackson. Ikona popu na svého mazlíka myslela ve své závěti, díky níž po Jacksonově smrti v roce 2009 získal v přepočtu několika desítek milionů korun. To jej ale v žebříčku světových zvířecích boháčů řadí až do druhé desítky. Třetí nejprodávanější interpret hudební historie si tohoto opičáka pořídil v 80. letech a od té doby s ním vystupoval v televizních show, objevil se v jeho klipech a Jackson jej s sebou bral i na koncertní turné. Výstřední hudebník ubytoval šimpanze na svém ranči Neverland, ovšem v roce 2005 musel být přestěhován do speciálního centra pro lidoopy. Stal se z něj totiž natolik dominantní samec, že pro lidi na ranči mohl být nebezpečný.

Neměl moc rád děti, zato svou kočku Choupette zbožňoval. Tak lidé vzpomínají na světoznámého módního návrháře a kreativce Karla Lagerfelda, který zemřel v únoru 2019. Jeden z nejvlivnějších mužů módního byznysu podle serveru Global NEWS odkázal své sněhově bílé kočce plemene birma 200 milionů dolarů, což je v přepočtu téměř 4,5 miliardy korun. Ve Francii, kde Lagerfeld zemřel, sice není dědictví na zvířata legální, ovšem tento excentrický čin mu umožnila německá státní příslušnost. Z Choupette udělal její majitel výnosný byznys už za svého života. Například jen v roce 2014 mu kočka vydělala přes tři miliony eur, a to díky účasti v různých reklamách nebo za prodej speciální kolekce líčidel určených především pro japonský trh.

Zdroj: 5plus2, Vysočina, 25. 3. 2022