Přihlásit

Myslivost v honitbách městských lesů Třeboň

Mezi vlastníky honebních pozemků vykonávající na nich právo myslivosti patří i některá města či obce. Není jich mnoho, protože zákonnou podmínku o minimální výměře vlastní honitby splní jen minimum z nich (pokud vůbec někdo). Své pozemky tak vkládají do společenstevních honiteb, které honební společenstva zpravidla pronajímají třetím osobám. Jinou cestou jde město Třeboň – dvě společenstevní honitby, na jejichž území leží většina lesů v jeho vlastnictví, si pronajala společnost Třeboňské lesy a rybníky, s. r. o., která stoprocentně patří městu a je jeho servisní organizací zajišťující lesnickou činnost v městských lesích. Město tak má přímý vliv na lesnické i myslivecké hospodaření. Honitby spravované společností Třeboňské lesy a rybníky, s. r. o., jsou důkazem toho, že i v nevelkých honitbách se dá v současném systému myslivosti „něco dělat“ a mít dobré výsledky.

Doporučený Myslivost v honitbách městských lesů Třeboň

Informace o předplatném časopisu najdete zde. Dárkové poukazy můžete objednávat i nadále!

LESNICTVÍ A MYSLIVOST NA MĚSTSKÝCH MAJETCÍCH
Město Třeboň vlastní 866,38 ha lesa, z čehož 811,41 ha připadá na porostní půdu a 54,97 ha na bezlesí a jiné pozemky. Majetek není ucelený, rozkládá se na deseti katastrálních územích v působnosti Jihočeského kraje. Souvislejší lesní celky jsou v okolí Třeboně.
Lesnicky spadá majetek do lesní oblasti Jihočeské pánve, podoblasti Třeboňská pánev a je tvořen především lesy hospodářskými (654,48 ha porostní půdy), lesy zvláštního určení (příměstské lesy a národní přírodní rezervace – 131,42 ha) a lesy ochrannými (rašeliny – 25,51 ha).
V roce 1994 město založilo obchodní společnost Třeboňské lesy a rybníky, s. r. o., za účelem odborné správy městských lesů a hospodaření na pronajatém majetku. Společnost z tohoto titulu provádí těžební a pěstební práce a údržbu, opravy a technické zhodnocování pronajatého majetku. Provozuje též pilařský provoz, kde se zpracovává zejména dřevní hmota se sníženou kvalitou. Zemědělské pozemky ve vlastnictví města jsou pronajímány a stejně tak se společnost nevěnuje rybníkářství.
Mezi hlavní předměty činnosti Třeboňských lesů a rybníků patří i služby v myslivosti. Společnost hospodaří ve dvou honitbách pronajatých od honebních společenstev:

  • honitba Majdalena, výměra 558 ha (pozemky města Třeboň tvoří 58 % výměry honitby), z toho 287 ha představuje zemědělská půda, 214 ha lesní půda, 29 ha vodní plochy a 28 ha ostatní plochy;
  • honitba Třeboň Kouty, výměra 848 ha (pozemky města Třeboň tvoří 20 % výměry honitby), z toho 446 ha představuje zemědělská půda, 310 ha lesní půda, 79 ha vodní plochy a 13 ha ostatní plochy.

V obou případech jde o příměstské honitby, které jsou intenzivně využívané turisty a především cyklisty, což komplikuje lesnickou činnost i výkon práva myslivosti. Honitby spolu nesousedí.
Prostředí honiteb je velmi pestré. Najdeme v nich na jedné straně jehličnaté hospodářské lesy (dominantní zastoupení má borovice, méně je smrku) a na straně druhé území spadající do národních přírodních rezervací, která jsou obtížně prostupná, nezalesněná, obvykle značně podmáčená, zarostlá vysokými travními porosty a keři. Významně je zastoupena též intenzivně obhospodařovaná zemědělská půda (pěstování kukuřice) a louky.
V honitbách se myslivecky hospodaří se zvěří srnčí a černou. V posledních letech se na Třeboňsku rozšířila i zvěř jelení a daňčí, která se vyskytuje i v obou městských honitbách.

obr1
Daniel Dvořák: „Současnost je úžasná doba pro ty, kteří chtějí lovit. Za třicet let, co na Třeboňsku sloužím, tady nikdy nebylo tolik spárkaté zvěře. Ale je třeba s ní pracovat a mít trpělivost.“

MYSLIVOST – VÝZNAMNÁ ČINNOST U MĚSTSKÝCH LESŮ
Jednatelem společnosti Třeboňské lesy a rybníky je již 18 let Daniel Dvořák. Rodák ze Žíšova u Veselí nad Lužnicí pochází z lesnické rodiny, absolvoval Střední lesnickou školu Písek a celý život působí na Třeboňsku, kam po škole dostal umístěnku. V roce 1988 nastoupil k Jihočeským státním lesům na Lesní správu Domanín, pak následovala vojna a po ní návrat, ale tentokrát na Lesní správu Rapšach, kde prošel celým lesnickým provozem. Od roku 2002 pracuje u společnosti Třeboňské lesy a rybníky.
Daniel Dvořák je lesník a myslivec tělem i duší. Dokáže hodiny soustředěně hovořit o lesnictví a myslivosti na majetku, kde strávil většinu svého profesního života, o problémech omezujících činnost firmy, ale i o pracovních radostech, když se něco povede a je jedno, jestli je to v „lesařině“ nebo to souvisí s myslivostí.
„Myslivost máme vedenou jako samostatné středisko. Umožňuje to sledovat náklady a příjmy, což je pro nás velmi důležité,“ říká Daniel Dvořák. „Co se týče příjmů, lov v podstatě veškeré trofejové zvěře prodáváme, pořádáme naháňky pro poplatkové lovce a příjem máme též z prodeje zvěřiny.“ Dříve zde byly zdrojem financí i poplatkové kachní hony, ale od jejich pořádání se upustilo.
Hospodaření v honitbách probíhá v režii společnosti Třeboňské lesy a rybníky, která zajišťuje přikrmování zvěře, stavby a opravy mysliveckých zařízení atd. Právo myslivosti v nich vykonává kromě zaměstnanců společnosti několik „povolenkářů“. Podmínky výkonu myslivosti nastavuje zvláštní směrnice. Hlavní úlohou držitelů povolenek je lov především černé zvěře kvůli škodám, které způsobuje na zemědělských pozemcích, a též průběžná údržba přidělených mysliveckých zařízení.
„Škody v zemědělství jsou tím, co nás v současnosti trápí asi nejvíce,“ upozorňuje Daniel Dvořák. „Hlavně černá zvěř má v lesních porostech, ale především na zarostlých ostatních plochách ideální krytové podmínky a v semenných letech dubu, které jsou stále častější, také kvalitní přirozenou potravu. Z krytu vytahuje na okolní pole a louky, kde působí velké škody. Po lidech, kteří u nás mají povolenky, požadujeme hlavně aktivní přístup k lovu, aby bylo možné škody eliminovat. Bohužel i my pociťujeme problém se stárnutím myslivců a úbytkem aktivních výkonných lovců.“
K uskladnění ulovené zvěřiny před jejím prodejem slouží předpisově vybudované zázemí s „bourárnou“ a chladicím zařízením.

HOSPODAŘENÍ S HLAVNÍMI DRUHY ZVĚŘE
„Když jsem před osmnácti lety do firmy nastoupil, lesní majetek nebyl v úplně dobré kondici,“ vzpomíná Daniel Dvořák. „Porosty byly částečně ve špatném zdravotním stavu, v lesích byl nepořádek. Bylo potřeba obnovit lesní dopravní síť a meliorační sítě, což se postupně podařilo. I myslivost tady skomírala – devadesátá léta byla ve znamení toho, že jeden systém končil a druhý začínal, což se odrazilo i v myslivosti, do které se nedávaly peníze, spíše se bralo. Začali jsme s honitbou Majdalena, kde bylo potřeba kompletně obnovit veškeré myslivecké zařízení. Později přibyla honitba Třeboň Kouty a vše se opakovalo.“

Srnčí zvěř
Jedinou normovanou zvěří v honitbách Třeboňských lesů a rybníků je zvěř srnčí. Její zdravotní stav byl v počátcích podle Daniela Dvořáka mizerný, výkupní hmotnost dospělé zvěře se pohybovala okolo 12 kg. Třeboňsko, zvláště jeho podmáčené oblasti, je územím významně zatíženým parazity zvěře, což se odráží v její kondici. „Je to problém, který se ale dá řešit antiparazitárními léčivy,“ upozorňuje Daniel Dvořák. „Léčiva je nutné předkládat tak, aby se k nim nedostala černá zvěř. My používáme bytelná samokrmítka, která jsme před lety viděli u Schwarzenbergů na Orlíku. V obou honitbách jich máme šachovnicově rozmístěno okolo dvaceti. Srnčí zvěř v nich přikrmujeme po celý rok granulemi a jadrným krmivem. Samozřejmostí jsou slaniska s minerálním lizem. Ta nesmějí v honitbě chybět!“
Dlouhodobou péčí se podařilo zdravotní stav srnčí zvěře podstatným způsobem zlepšit. „Hmotnost srnců na dodávku jsme dostali na 19 až 20 kg. Zvěř je zdravá, výjimkou nejsou trofeje v hodnotách přes 100 bodů. Mladí srnci nasazují silné parůžky, takže často je problém rozeznat ročka od staršího srnce,“ říká Daniel Dvořák.
V obou honitbách Třeboňských lesů a rybníků se ročně loví okolo 30 kusů srnčí zvěře.

obr2
Samokrmítko pro srnčí zvěř.

Černá zvěř
Stejně jako v celé České republice došlo i na Třeboňsku v posledních dvaceti letech k výraznému nárůstu stavů černé zvěře, a její význam se tak zvýšil, ať v negativním slova smyslu – kvůli škodám na polích, tak pozitivně. Daniel Dvořák se netají tím, že pro společnost, kterou vede, představují divočáci nezanedbatelný zdroj příjmů. V posledním období ne kvůli zvěřině, neboť současné výkupní ceny jsou stlačené na minimum, ale pro lovecké možnosti, jež nabízejí. Aby ale vše začalo fungovat efektivně, opět muselo dojít ke změně v přístupu k hospodaření s černou zvěří.
„Od tradičních a většinou málo efektivních naháněk jsme přešli na naháňky se slíděním,“ vysvětluje Daniel Dvořák. „Zásadně nám v tom pomohl Ing. Petr Ziegrosser, který má s tímto způsobem lovu velké zkušenosti ze svých působišť. Touto cestou mu chci poděkovat. V posledních letech každý rok v lednu pořádáme jednu velkou naháňku se slíděním, které se účastní okolo sedmdesáti střelců – poplatkových lovců a obchodních partnerů naší firmy. Je to vyhledávaná akce, kterou pojímáme i jako společenskou událost pro lovce. Jde nám o klidný a bezpečný lov, pohodu. Na výřadu bývá mezi třiceti až čtyřiceti kusy černé zvěře.“
Problémy s černou zvěří působící škody zemědělsky hospodařícím subjektům se Daniel Dvořák rozhodl v posledních letech řešit přesunem lovu z lesních celků do míst, kde škody vznikají, tedy na pole v okolí Třeboně a obce Majdalena, po níž je pojmenována jedna z honiteb. „Plných 99 % loveckého tlaku soustřeďujeme do těchto lokalit. Dnes můžeme k lovu využívat i moderní techniku – termovizi a noční vidění, což nám významně pomáhá,“ říká Daniel Dvořák. „V lesích se naopak snažíme zvěř udržet přikrmováním.“
V letech 2008 až 2010 bylo v honitbě Majdalena vybudováno odchytové zařízení na černou zvěř. Zvěř je odchytávána především kvůli snížení škod na zemědělských pozemcích, ale také na travních porostech, jako jsou louky a pastviny v intravilánu obce Majdalena. K lovu odchytem jsou využívána i menší dřevěná odchytová zařízení rozmístěná v honitbách.
Roční úlovek černé zvěře v honitbách Majdalena a Třeboň Kouty se pohybuje okolo 100 kusů.

obr3
Černá zvěř přináší na jedné straně problémy kvůli škodám, které působí v zemědělství…
 
obr3
… ale na druhé lovecké možnosti, které lze finančně zhodnotit.

Jelení a daňčí zvěř
Druhem spárkaté zvěře, který obohatil lovecké možnosti na Třeboňsku, je jelen evropský. V posledních letech je doma ve stále více honitbách. Zvěře přibývá a postupně se objevují i jeleni II. věkové třídy, což Daniel Dvořák přičítá tomu, že uživatelé honiteb nestačí ulovit většinu mladých jelenů, jak tomu bývalo dříve. Otázka dalšího šíření jelení zvěře a jejího pronikání do oblastí, kde dříve nežila, je samozřejmě velmi diskutabilní. I při tomto vývoji lze ale k situaci přistupovat tak, že se zvěří se bude hospodařit, a ne pouze pasivně přihlížet dalšímu zvyšování jejích stavů. „Do podvědomí lidí jsme dostali, opět díky Ing. Ziegrosserovi, že lovit mladé jeleny je nesmysl, a když už zvěř máme, byla by škoda s ní nepracovat,“ vysvětluje Daniel Dvořák. „Díky tomu se dnes už i na Třeboňsku objevují jeleni se zajímavými trofejemi.“
Za problém považuje Daniel Dvořák to, že do oblasti začíná pronikat i daňčí zvěř, která vytlačuje zvěř srnčí a působí vyšší škody než zvěř jelení. A objevil se již i sika…

obr5
V souvislosti s pořádáním naháněk se slíděním byla v honitbách vybudována síť naháňkových posedů.
 
obr6
Daniel Dvořák celý život využívá ve své myslivecké praxi lovecké psy, které považuje za nepostradatelné pomocníky.

NENÍ VŠECHNO RŮŽOVÉ
Hlavní činností společnosti Třeboňské lesy a rybníky je od jejího vzniku „lesařina“ a nejdůležitějším zdrojem příjmů vždy byly peníze za prodané dřevo. To se však v současné „době kůrovcové“ mění, neboť ceny dřeva jsou na historickém minimu a z toho plyne i úbytek příjmů pro vlastníky lesů.
„Myslivost by mohla být jedním z alternativních příjmů do budoucna, ale v českých podmínkách, kde poplatkové lovy devalvují subjekty, které nejsou na těchto finančních zdrojích závislé, to moc nejde,“ říká Daniel Dvořák. „I tak ale bude mít výkon myslivosti ve vlastní režii pro vlastníky lesních majetků v budoucnu větší význam. Nejen kvůli potenciálním příjmům, ale hlavně z hlediska kontroly toho, co se s majetkem děje.“
Po osmnácti letech u firmy je Daniel Dvořák přesvědčen o tom, že systém správy lesního majetku jedním subjektem, který hospodaří jak lesnicky, tak myslivecky, je jediný správný. „Jde o prověřený model z minulosti. Komunikace s nájemcem je vždy složitější než se svými lidmi. A vzájemné přizpůsobení jedné činnosti potřebám druhé je výhodné.“ Za omezující v myslivosti považuje byrokracii související především s mysliveckým plánováním a lovem: „Všichni víme, jak systém funguje. Nebo spíš nefunguje. Kdo chce mít klid, opisuje z roku na rok stejná čísla…“
Další problém vidí Daniel Dvořák v přístupu státu k používání léčiv u zvěře. Třeboňsko je oblastí, kde by podle něho byly bez léčiv velké problémy. „Nechápu to. Stát určuje, jakým způsobem je možné léčivo předkládat, to znamená tak, aby k němu neměla přístup černá zvěř. My to respektujeme a plníme, do našich samokrmítek pro srnčí a vyvýšených žlabů pro jelení zvěř se divočák nemá šanci dostat. Potom ale nerozumím zákazu lovu černé zvěře v dané honitbě po dobu ochranné lhůty předkládaného léčiva.“
Velké potíže pro lesnickou činnost a výkon myslivosti na Třeboňsku představuje podle Daniela Dvořáka divoká a v podstatě nikým nekoordinovaná turistika: „To, co se děje v České republice, snad jinde v Evropě neuvidíte. Tady na Třeboňsku je specialitou cyklistika – lidé na kolech vjedou kamkoliv a často nerespektují lesní zákon, zejména v lokalitách, kde probíhá lesnická činnost – těžba, přibližování a odvoz dřeva. Nezajímá je, že se pohybují na majetku, který někdo vlastní, hospodaří na něm a také za něj nese odpovědnost.“
Co se týče mysliveckých vizí do budoucna, cíle jsou stejné jako ty současné: mít v honitbě zdravou a kvalitní zvěř v přiměřeném počtu, aby její vliv na hospodaření v lese byl minimální. „Nám se v tomto ohledu daří. I při nárůstu stavů jelení zvěře nemáme problém s loupáním. V okolí samokrmítek pro srnčí zvěř se nám zmlazuje smrk, borovice, a dokonce jedle. A bez oplocení!“ upozorňuje Daniel Dvořák. „Vše je dáno pevným a jasným režimem, systémem a disciplínou. To znamená, že ani výkon práva myslivosti nesmí být ovlivněn ‚pseudodemokracií‘, kdy hospodaření v honitbě ovlivňuje například hlasování na členských schůzích mysliveckých spolků.“
David Vaca
Foto archiv redakce a Třeboňských lesů a rybníků, s. r. o.

Článek byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 1/2020.

Poslední změna: 20. únor 2020

(0 hlasů)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.