Skvělá žena a sokolnictví (Vlasta)

JEJÍ ZÁLIBA V PTAČÍM SVĚTĚ SE NEDÁ PŘEHLÉDNOUT. TŘICET LET SE DENODENNĚ VĚNUJE SVÝM DRAVCŮM. PANÍ MARTA KAVÁLKOVÁ Z PARDUBIC JE ZKRÁTKA MILUJE.

Jak to všechno začalo? Odmala se o malou Martičku   staral dědeček, bývalý ředitel školy. Seznamoval ji s přírodou, historií, ale i výtvarným uměním. "Každou neděli přednášel v muzeu pro veřejnost. Vždy jsem tam utekla ke sbírce ptáků cestovatele Holuba." K ptačí říši ji to táhlo od dětství.

ZAČALO TO DIVOKÝM JESTŘÁBEM ČENDOU

 Navíc přes dvě zahrady bydlel jeden z předních českých ornitologů doktor Obhlídal. Když jí bylo dvaatřicet, vzal ji na lov poštolky. "A byl konec, úplně mě to pohltilo." O osm let později měla jako adeptka sokolnictví svoji první poštolku. Před dvaceti osmi lety se jí podařilo úspěšně složit mysliveckou i sokolnickou zkoušku. Od té doby už mohla mít svého prvního dravce. Dostala divokého jestřába Čendu, který byl už vycvičený. S ním zažila unikátní lov, na slovensko- maďarském pomezí ulovil bílého bažanta! "Také se mi v kukuřičném lánu ztratil, ale zavolala jsem "Čendo!" a on se hned vrátil," vypráví paní Marta. Krásné okamžiky zažila i s Nelou, kterou získala z odchytu v bažantnici. Tady se sluší podotknout, že dravec je po chycení v obrovském šoku a sokolnická rukavice se musí stát jeho jistotou. "Zpočátku z ní Nela padala, ale celou noc jsme spolu seděly u krbu, až snědla své první sousto. Podařilo se mi ji zlomit v můj prospěch."

MILUJU KAŽDODENNÍ TRÉNINKY

 Marta je velice společenský člověk, ale jsou i chvíle, kdy chce být sama. Ty jí přináší právě sokolnictví. "Miluju každodenní tréninky s dravcem. Když skončíme, sednu si na schůdek u posedu a dívám se třeba na západ sluníčka. To jsou chvíle uklidnění, kdy si uspořádám myšlenky a plány." Sokolníci se drží motta - "nelovíme pro kořist, ale pro všechno krásné při lovu". A to se jí potvrdilo i při jejím nejhezčím loveckém zážitku. Na plůtkovém rybníku si všimla, že jestřáb něco vidí. Pustila ho a on ulovil volavku. Jakmile dravec chytí kořist, drží ji v drápech. Sokolník musí co nejrychleji přiběhnout a dát chycené zvěři záraz, tedy rychle ji usmrtit loveckým nožem. Váha jestřába a volavky je v neprospěch dravce, proto ji dlouho neudrží. "Celý lov byl dramatický, jestřáb Kačenka držel volavku, já k němu měla ještě několik metrů, když jsem si všimla, že volavka k němu otáčí hlavu, aby ho svým ostrým zobákem zabila. Prodrala jsem se příkopem a skočila, skoro letěla svého dravce zachránit!" Uznejte, že v jejích letech to byl od Marty velký atleticko-akrobatický výkon!

SOKOLNICTVÍ NENÍ JEN LOV

 Paní Marta také ošetřovala zraněné ptáky, které po vyléčení vypouštěla do přírody. Poraněné opeřence jí nosili lidé domů a ona o ně pečovala. Z těch velkých třeba čápa nebo výra, kterého ošetřovala tak dlouho, až si na ni zvykl a vždy trpělivě čekal, než   mu ránu vymyla a ošetřila mastí. Sokolnictví není jenom lov, jeho součástí jsou dovednosti jako například šití brašen, příprava poutek pro dravce, výroba zárazových nožů. Kromě toho umí paní Marta upravovat lovecké trofeje. "Preparuji je i kolegům z mysliveckého sdružení," přiznává nadšená žena. Myslivosti se věnuje s puškou i s loveckým dravcem, ale že by cítila potřebu střílet třeba na srnčí zvěř, to tedy ne. "Občas při společných honech ulovím zajíce nebo bažanta, ale na posedu nevydržím sedět, bolí mě kyčle," přiznává paní Marta, která se sama s flintou do lesa bojí. Proč? "Honitbu našeho sdružení máme blízko města a jsou tu stále nějací pobudové."

S jestřáby ulovila volavku i bílého bažanta
Marta Kaválková (70), Pardubice, vdaná, dvě dcery, dvě vnučky

VYBÍREJTE S VLASTOU, KDO ZÍSKÁ TITUL SKVĚLÁ ŽENA ROKU 2007!

 Každý týden vám představíme ženu, která si zaslouží přívlastek "skvělá". Na konci roku vám všechny připomeneme a vy pak svými hlasy rozhodnete, která se stane vítězkou soutěže. Znáte také nějakou skvělou ženu? Napište nám, rádi ji představíme.

LUCIE VĚCKOVÁ/Foto PICTER