Počet jezdců v lesích i jinde stále stoupá (Krkonošský deník)

S příchodem jara se majitelé endur, čtyřkolek, terénních vozů rozjeli do našich lesů a strání, kde si naplno užívají volnosti, rychlosti, vzrušení a s překonáváním rozličných rekordů násobí už tak úžasný fyzický požitek s vynaložením relativně malé námahy.
Ty báječně členité terény na okrajích města, úzké lesní cesty, osetá pole, lesní školky přímo vybízejí ke kličkování mezi mladými smrčky, a ta skvělá převýšení. Ano, vyjížďka na vyladěných motorkách volným terénem je prostě zážitkem, drogou, relaxem, odměnou.. Tuto skutečnost snad jen trochu kazí fakt, že je to zakázané.
Pokud vjedete někomu na pozemek bez jeho povolení, porušíte občanský zákoník, když jezdíte v lesích, porušíte i zákon o ochraně přírody a krajiny, dále zákon o lesích, o vodách a myslivosti, když plašíte nadměrným hlukem zvěř, když vjedete na polní či lesní cestu, hrozí porušení zákona o pozemních komunikacích atd.
Pokuta se může vyšplhat až ke 100 tisícům korun, ale trest záleží na tom, jestli se dopustíte pouze přestupku, nebo porušení zákona, a neznalost zákona bohužel ani v těchto případech neomlouvá.
A konečně se dostávám k té důležité zprávě. Podle všech jarních pozorování se žádný pytel s udělování trestů za porušování všech těchto zákonů neroztrhl. Jezdci, bezpečně skryti za helmou a blátem, mohou dál těžit ze své anonymity, neboť Policie ČR, lesní stráže či městské policie asi zatím žádné preventivní či restriktivní akce nepodnikly, čemuž odpovídá masívní počet jezdců prakticky všude. Celoplošné systémové řešení neexistuje, společenská objednávka je malá. Často k řešení obdobných problémů bývá impulsem až nějaká tragická událost. Ano, mám na mysli majitele pozemků, kteří se zákonnou cestou nemohou domoci ochrany svého majetku a berou spravedlnost do svých rukou. Chápu jejich zoufalství, ale nemohu souhlasit s natahováním lanek na cestách, zatloukání hřebů a kladením dalších pastí, protože to ohrožuje lidský život nejen jezdců, ale všech návštěvníků přírody
Konečně všichni nadšenci této aktivity nenarušují agresivně přírodní prostředí a nepřekračují hranici etiky a vysokou míru tolerance, s níž česká společnost už tradičně přijímá i různé další formy nevhodného chování.
Možným řešením je třeba vymezení území nebo tras, jejichž majiteli by se stali sami motorkáři, či možnost zřízení enduro parků, motokrosových drah, které lze používat za poplatek. Nelze jen zakázat, je potřeba i nabídnout jinou možnost a pak trvat na dodržování zákonů.
Nemohu radit, nejsem vlastníkem ani kola, nejsem členem žádného spolku ani placeným funkcionářem, nejsem ani tím, kdo by měl pomáhat a chránit, jsem jen občankou města, která zná spoluobčany jak z řad motorkářů, tak vlastníků pozemků, ochranářů přírody, myslivců, rybářů, chatařů, houbařů, cyklistů, pejskařů, majitelů koní, a naslouchá jim.