Divočina podle paragrafů (GEO)

Evropská unie přispívá svou politikou ochrany přírody k tomu, že se divoká zvířata mohou vrátit do některých svých původních lokalit a počítat s ochranou

Divočina se vrací do Evropy, ale ne sama od sebe. Bývalý hubitel - člověk - vydatně pomáhá. Evropská divočina má jasné politické a právní mantinely: zákazy lovu, chráněná území a reintrodukci, kterou se podařilo díky podpoře na úrovni států uvést ve skutek - úspěchy v jednotlivých zemích inspirovaly i Evropskou unii. Na počátku ekonomické integrace stálo Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie) z roku 1951: v našem případě podobnou roli sehrála směrnice o ochraně ptactva, reakce na lov ptáků v jižní Evropě. Když roku 1979 vstoupila v platnost, dostaly se všechny místní druhy ptáků až na nepočetné výjimky pod ochranný deštník zákazu lovu.
Pro 160 zvláště ohrožených druhů musela Evropská společenství vytyčit chráněná území - nutnou základnu toho, aby se mohly podstatně zvětšit populace orla mořského (Haliaeetus albicilla), motáka pochopa (Circus aeruginosus) nebo čápa černého (Ciconia nigra) - tuto kauzalitu zdůrazňuje například studie Birdlife International. "Směrnice představovala významný krok vpřed. A plody přináší dodnes, protože poskytuje ochranu také ptactvu v nově přistoupivších členských státech EU," vysvětluje Lasse Laine, finský ornitolog přinejmenším evropského formátu.
Díky evropské legislativě se v 70. a 80. letech podařilo podstatně snížit úroveň znečistění ovzduší, zregenerovat vodní toky a jezera, snížit rozsah aplikace chemikálií v zemědělství a průmyslu. Výrazně přibylo ryb a draví ptáci vyvádějí více mladých.
Největší legislativní průlom se zdařil v roce 1992: směrnice FFH (Flora-Fauna-Habitat) zavázala členské státy k vymezení ochranných pásem zahrnujících důležitá stanoviště a umožňující přežití ohrožených druhů, mezi jinými bobra (Castor fiber), vydry říční (Lutra lutra), rysa (Lynx lynx) nebo vlka (Canis lupus). Kromě uvedení již existujících ochranných pásem, splňujících požadovaná kritéria, měla být zřízena další chráněná území, v nichž by ohrožené druhy nalezly podmínky potřebné pro rozmnožování.
Směrnice FFH vyjmenovala 224 ohrožených druhů rostlin a zvířat, mezi nimi všechny velké šelmy stejně jako zubra (Bison bonasus), alpského kozorožce horského (Capra ibex) a bobra, pod ochranná křídla zákona platného na celém území EU. Směrnice představuje také úhelný kámen pohledu na územní plánování zvláště ve vztahu k průmyslovým zónám nebo dálnicím, jako například v Polsku, kde v roce 2008 museli přeložit původně uvažované trasování dálnice napříč chráněným údolím Rospuda.
Řada zemí musela vyhlásit na podkladě FFH zákaz lovu. Nové členské státy EU tak musely přes noc přijmout velmi přísná opatření k ochraně přírody - včetně vynutitelnosti dodržování soudní mocí. Každý čtvrtý případ, pro nějž Evropská komise žene některý z členských států k Evropskému soudnímu dvoru, se týká porušení směrnic na ochranu přírody.
Řadě zemí se ovšem nedostává potřebného zázemí a kapacit, jinde chybí dobrá vůle. Teprve po hrozbě Evropské komise, že požene Německo k soudu, byla v roce 2008 - s desetiletým zpožděním - vyhlášena chráněná území, požadovaná směrnicí.
Mezitím prakticky všechny členské země aplikovaly opatření vyplývající ze směrnice na ochranu ptactva a normy FFH. Vzniklo 26 000 útočišť zapojených do sítě "Natura 2000" a úhrnem zabírajících 18 procent rozlohy EU. Jedná se o největší sdružení biotopů na světě. Lokality začleněné do sítě "Natura 2000" se neobejdou bez propracovaných manažerských plánů, opírajících se mimo jiné o kvalifikované určení žádoucího rovnovážného počtu zvířat toho kterého druhu. Sice nejsou k dispozici detailní statistiky, nicméně podle organizace Birdlife International má teprve pětina lokalit zpracován kvalitní ochranářský koncept. Její odborník Claus Mayr varuje: "To se musí rychle změnit." Francie, Velká Británie a Nizozemsko dosahují v oblasti plánování dobrých výsledků, jenže řada dalších zemí, včetně Německa, výrazně zaostává. Členské státy EU přitom v roce 2011 přijaly strategii biodiverzity. Zavázaly se v ní k "plné realizaci" svých záměrů v oblasti ochrany životního prostředí do roku 2020.
Na zpracování a realizaci takových plánů bude potřeba přibližně ekvivalent 150 miliard korun ročně, spočítala k tomu ustavená pracovní skupina EU. "Disponibilní prostředky za tím ovšem značně zaostávají," namítá Claus Mayr. Evropský fond životního prostředí "Life+" má ročně k dispozici přibližně ekvivalent osmi a čtvrt miliardy korun.
Národní sdružení a úřady by mohly jít příkladem významnými příspěvky: Ve Francii a Itálii ochránci přírody vysvětlili a obhájili návrat vlka a hnědého medvěda (Ursus arctos) do přírody a podařilo se jim obrousit hrany odporu zvláště ze strany zemědělců a obyvatel venkova. A na Slovensku se podařilo iniciativě pro ochranu dravých ptáků prosadit izolaci na vedení vysokého napětí, takže například orli královští (Aquila heliaca) jsou mnohem lépe chráněni před rizikem smrtelného úrazu elektrickým proudem. Čáp černý v Estonsku, losos obecný (Salmo salar) ve Skotsku nebo kareta obecná (Caretta caretta) v řeckém moři - evropské peníze prospívají nejrůznorodějším druhům zvířat. A přírodním stanovištím, jako dunám a bažinám ve Finsku, stepím a slaniskům (tedy mokřadům s vysokou salinitou) v Maďarsku nebo deltě Dunaje v Rumunsku.
Finanční fondy podporují také studie a diskuse rozptylující nedůvěru společnosti k návratu velkých šelem do kulturní krajiny. Ať už to byl medvěd hnědý, jenž se v italských Abruzzách postaral o palcové titulky místního tisku, nebo vlci: evropský komisař pro ochranu životního prostředí Janez Potočnik pohrozil v lednu 2011 Švédsku soudem za zrušení zákazu lovu vlků. Ve Finsku se stavy zvěře opět snižují, zřejmě vinou pytláctví, jak dokazuje studie vypracovaná tamním Institutem ochrany přírody a rybářství.
Navrátilci se opět dostávají do ohrožení. A navzdory úspěšným projektům a návratu takřka vyhubených druhů se evropské fauně v celkové bilanci nevede lépe: Cíl zastavit všeobecné vymírání druhů do roku 2010 se nepodařilo naplnit. Teď si uložila nový termín: 2020. Do původního stavu by se mělo navrátit 15 procent poškozených ekosystémů - obnovování "divočiny" se stalo novým politickým faktorem.
Iniciativy jako "Wild Europe" upozorňují na možnosti, jak by bylo možné efektivněji provázat již existující a nově vznikající chráněné oblasti. "V současné době představují mnohé lokality osamocené ostrovy odříznuté od okolního světa. To je hlavní překážka právě pro migrující druhy zvířat, u nichž se pak nedaří docilovat žádoucí výměny genetických informací," vysvětluje Claus Mayr. Evropská komise zavázala členské státy, aby maximálně usilovaly o toto "zasíťování". Proto je třeba revitalizovat řeky a budovat mosty pro přechod zvěře.
Ochrana přírody by měla dostat více prostředků v letech 2014 až 2020, aspoň to tak vypadá. Jenže jde o něco víc: Do konce roku 2012 budou v běhu debaty o reformách společných politik v oblasti zemědělské a rybolovu, v obou případech s důrazem na ekologii. Dodrží Evropská unie své přísliby a zruší zemědělské dotace na činnosti škodící životnímu prostředí, takže by se lépe vedlo i tvorům jako koroptvi polní (Perdix perdix) nebo zajíci polnímu (Lepus europaeus)? Přistoupí politici konečně na to, aby rybolovné kvóty odpovídaly doporučením odborníků?
Claus Mayr je opatrně optimistický: "Komise má chvályhodné úmysly. Záleží však na tom, kolik členských států EU takovou strategii podpoří. Ukáže se, kolik přírody a divočiny si vlastně samy přejí."