Zmizely tisíce racků (5plus2)

„My chráníme ptáčky zpěváčky a ve Francii končí na talířích,“ říká ornitolog

Dlouholetý ornitolog, bývalý pedagog a uznávaný znalec ptačí říše Dětmar Jäger z Ašska by si mohl v klidu užívat zaslouženého důchodu. Každou volnou chvíli však věnuje procházkám v přírodě. A pak o tom dokáže hodiny vyprávět.
„Je překvapivé, kolik druhů v minulosti běžných ptáků z naší přírody vymizelo. A to buď zcela, nebo jejich stavy silně poklesly. Na druhou stranu je ale třeba říct, že se tu objevily i nějaké druhy, které zde dříve nežily,“ říká.
Vychází přitom z vlastního pozorování stavu ptáků v přírodě. Některá místa, jako například přírodní rezervaci SOOS u Františkových Lázní, sleduje pravidelně. „Tady jsem dělal v 70. letech inventarizační průzkum. Měl jsem zjistit, co tu žije a kolik toho je. Před časem mne můj kolega Jiří Brabec z muzea uvrtal do toho, abych zpracoval vývoj ornitofauny té oblasti, abych sepsal, co se tu vlastně za těch 50 let změnilo. To jsem si dal. Byla to hrozná práce. Chvílemi jsem litoval, že jsem mu to slíbil,“ popisuje své zkušenosti.
Podařilo se mu zjistit, že se v této lokalitě objevilo šest nových druhů, u nichž odborníci ani nedoufali v jejich zahnízdění. Jde například o jeřába popelavého nebo slavíka modráčka.
Další výsledky tak optimistické nejsou. U čtyř druhů ptáků došlo k rapidnímu poklesu počtu jedinců a 16 hnízdících ptačích druhů, jako třeba vodouš rudonohý nebo tetřívek, z lokality úplně zmizelo. „Když to vezmu kolem a kolem, celkově se stav v rezervaci zhoršil,“ shrnuje výsledky svého bádání.
A ani jinde v regionu není podle něj situace lepší. Na Chebsku vymizelo z přírody celkem devět hnízdících ptačích druhů. A u řady druhů došlo k razantnímu poklesu jedinců. Poměrně vzácná je třeba dříve hojná koroptev polní. Málo je skřivanů polních, čejek chocholatých či sov pálených. „Markantním příkladem je racek chechtavý. Na rybníku Amerika hnízdily v minulosti až dva tisíce párů, vloni jich byla snad stovka, letos jen pár desítek,“ popisuje současný stav Jäger.

Nejvíc škodí lidé

Největším nepřítelem ptačí populace je podle něj člověk a jeho zásahy do přírody. Ať už se jedná o intenzivní zemědělství, velkoplošné meliorace, používání pesticidů nebo vznik velkých skleněných ploch u dopravních koridorů či prosklené autobusové zastávky.
„Co ale nedokážu pochopit, je, když zpěváčci, které tady chráníme, opatrně chytáme, vážíme, měříme a kroužkujeme, končí při tahu na talířích gurmánů. A to včetně kriticky ohrožených druhů. Nechápu třeba Francouze nebo Italy, že si to nedokážou odpustit.
Argumentují tím, že je to tradice,“ podivuje se ornitolog nad jednáním jiných národů a dodává: Už by bylo na čase takové myšlení změnit.“ V kontrastu proti takovému jednání pak stojí postup firmy, která těží na Skalensku jíly a písky.
„Když se na Chebsku objevila vzácná teplomilná vlha pestrá, usadila se v písčitých a jílovitých stěnách na Skalensku. Pták si v nich vyhrabává jakési nory, v nichž hnízdí. Jenže kolem stěny jezdily nákladní vozy a hrozilo, že otřesy nory zasypou. Když jsme problémem seznámili vedení společnosti, rozhodlo, že než vlhy vyvedou mladé, budou jejich vozy jezdit jinudy. Další pár si udělal domov přímo v deponii písku, kde při odebírání materiálu hrozilo stejné nebezpečí. I tady nám firma vyšla vstříc. To oceňuji,“ pochválil Dětmar Jäger společnost.

Jitka Dolanská