Malorážka k neutahání (Zbraně a náboje)

Československé zbraně

MALORÁŽKY S OZNAČENÍM ZKM SE VYSKYTUJÍ V RUKOU NAŠICH STŘELCŮ A MYSLIVCŮ JIŽ OD ROKU 1953 A JEJICH POČET, I V DNEŠNÍ DOBĚ, NENÍ ZANEDBATELNÝ. POCHÁZEJÍ Z KUCHYNĚ KONSTRUKTÉRA FRANTIŠKA KOUCKÉHO, KTERÝ BYL V TOMTO SERIÁLU JIŽ NĚKOLIKRÁT ZMIŇOVÁN.

ZKM totiž znamená: Z Zbrojovka Brno, K Koucký, M malorážka. Pro sportovní střelce v druhé polovině minulého století byla nejdostupnější zbraní pro tehdejší disciplínu "standardní malorážka" právě puška, označená jako ZKM 456, jinak také model Brno 4. Sportovní střelci ji také odlišovali synonymem "těžká", na rozdíl od "lehké", což byl model 1, ZKM 451, oblíbený spíše u myslivců. Tyto malorážky byly ještě dlouho po ukončení výroby repasovány a přepažbovány i pro jiné disciplíny. Model 456 se začal vyrábět v roce 1956 a jeho výroba pokračovala do roku 1962. Počet kusů není možno odhadnout, ale bylo jich několik stovek tisíc. Podle vybavení se jednalo o opakovací, případně jednoranovou zbraň. To se odvíjelo od skutečnosti, zda byl v zásobníkové šachtě zasunut zásobník, či stejně tvarovaný díl s pevným lůžkem. I když má puška velmi jednoduché spoušťové ústrojí, je možno jej, samozřejmě s využitím služeb puškaře, velmi dobře vyladit. Před mod. 4 bylo dokonce vyrobeno asi 10 tisíc zbraní s označením ZKM 455 (mod. Brno 3), vybavených napínáčkem. Ty se také, vzhledem k absenci pevných mířidel, osazovaly pouze dioptrickým hledím či optikou. Měly také místo menšího výhozního okénka velký výhozní otvor v celé horní polosféře a ne tak robustní předpažbí.

ŽÁDNÉ PLASTY
Základem celé zbraně je ocelové rotační těleso, v němž je na zadní spodní straně uložen sice jednoduchý, ale spolehlivý spoušťový mechanismus. Na spodní straně pouzdra závěru, pod komoru přišroubovaná zásobníková šachta ústí do nábojiště, které má výhozní okénko otočeno na pravou stranu. Pětiranný zásobník je v ní držen ozubem, situovaným na přední spodní straně šachty. Válcový odsuvný závěr se pohybuje v třískově obráběném pouzdře nad spoušťovým mechanismem. Na zadní straně závěru, před ztuha jdoucí pojistkou, je otočně umístěna klička s ozubem, kterým uzamyká závěr do protiozubu pouzdra. Dlouhý zápalník prochází celým závěrem a vystupuje z jeho čela mezi dvěma odpruženými vytahovači, tvořícími kleštinu pro spolehlivé sevření náboje. Tu drží v závěru prstencová pružina. Na horní straně pouzdra závěru za výhozním okénkem leží podélná rybina, do níž lze zafixovat velmi sofistikovaný dioptr. Jen seřizovacích a jisticích šroubů je na něm 11 kusů. Těmi je možno jej stavit jak výškově, tak i stranově, polohy aretovat zajišťovacími šrouby či měnit průhledítka, která jsou v příslušenství zbraně. Pokud chce střelec použít mířidla otevřená, nasadí do rybiny před výhozní okénko výškově i stranově stavitelné hledí. Obě mířidla korespondují s muškou, umístěnou v tunelu nad zahloubeným ústím těžké, drážkované hlavně o průměru 21 mm. Tunel je uchycen ve snímací prizmě, aby ji bylo možno odstranit při použití zaměřovací optiky. I mušku, ať již klasickou či s mezikružím, lze měnit z bohaté nabídky příslušenství zbraně. Stačí odšroubovat vroubkovanou matici na tunelu a do drážek osadit mušku. Mušky jsou, včetně šroubováčku a dalších dvou průhledítek, umístěny v dřevěné kazetě.
Celé ocelové těleso je uloženo v masivním bukovém zapažbení amerického typu s extrémně rozšířeným předpažbím. Drží je dva průchozí šrouby, před a za zásobníkovou šachtou. Existuje i třetí upevňovací šroub, situovaný do kování pro uchycení střeleckého řemene. Ten poskytuje dvě možnosti. Podle otočení vložky lze hlaveň regulovaně, přes pružinu, přitáhnout k pažbě, nebo při opačné pozici ponechat jako letmo uloženou. To mělo optimalizovat rozkmit hlavně při výstřelu a tím zajistit lepší soustřel. Malorážka je sice vybavena také úchytem na řemen na spodní straně hlaviště pažby, ale určitě s touto těžkou puškou nikdo nebude cvičit pořadovku či běhat biatlon. I když ani to později nebylo nemožné. ZKM 456 se vždy přepažbovaly a upravovaly. Stočením hlavně na menší průměr a usazením "železa" do pažby se stavitelnou lícnicí vznikla ve "svazarmovském" podniku AERON i verze pro biatlon. Zásobník se pod šachtu vkládal buď z boku, či klasicky se spodní strany, pod hlavní nechyběla ani obvyklá lůžka pro rezervní zásobníky.

NA ČIŠTĚNÍ S HUMOREM
Demontáž zbraně pro čištění je poměrně jednoduchá. Vyjmeme zásobník a stáhneme závěr vzad. Při tom zkontrolujeme, nezůstal-li v komoře náboj. I když ten by byl při této manipulaci ze zbraně vyhozen. Zmáčknutím spouště závěr uvolníme a vytáhneme vzad. Je možno také ještě demontovat "železo" z pažby povolením dvou šroubů v prostoru zásobníkové šachty. Pokud nám stále nejde oddělit pažba od zbytku zbraně, bude nutno povolit i šroub v kování pro uchycení předního řemene, protože zajišťovací díl nejspíš není v poloze pro letmé uchycení hlavně. Je ještě možno rozložit i závěr, ale to již opravdu pro čištění není nutné. Sborka zbraně probíhá opačným způsobem. K čištění se váže, z dnešního pohledu úsměvná, historka z 50. let minulého století. Soudruh Kováč z Popradu si v časopise Střelecký sport (1957) stěžoval, že vytěrák, dodávaný k puškám ZKM 455 a 456 je krátký. Odpověď zněla, že delší vytěráky budou dodávány pouze k novým zbraním, leč pro výrobu dalších pro starší zbraně již nejsou kapacity. Bylo mu také sděleno, že: ". když není vhodný vytěrák na skladě, nešlo by sehnat asi metr čtyřmilimetrového drátu, vyrovnat ho, na konci zdrsnit a zasadit do obyčejné rukojeti od pilníku? I takový vytěrák splní svůj účel a nepoškodí zbraň". Jak byl soudruh Kováč s touto odpovědí spokojen, se již nepodařilo dohledat.

NA STŘELNICI
Označení o této konkrétní zbrani hodně vypovídá. Soustředěno je na kořeni hlavně a plášti závěru. Výrobce identifikuje nápis "ZBROJOVKA BRNO N. P" a "Z" ve vývrtu na plášti. To je i na dioptru. Ověřovací značky z roku 1958 upřesňují rok výroby a nápis "SVAZARM 26" příslušnost k některé ze základních organizací Svazarmu. Ráži udává nápis na hlavni "CAL .22 LONG RIFLE". Ražbu "MADE IN CZECHOSLOVAKIA" můžeme vidět za výhozním okénkem, před ním pak výrobní číslo. I otevřené těleso hledí nese většinu z těchto označení, z nichž nejdůležitější je nápis "BRNO MOD 4". Pod tímto názvem se, zvláště v kapitalistické cizině, puška prodávala. Povrchová úprava zbraně je velmi jednoduše vyřešena černěním všech viditelných dílů. Výjimku tvoří třískově opracované části závěru.
Střelbu z této zbraně si užijeme nejlépe na střelnici s délkou 50 m. Lze samozřejmě střílet vestoje či vkleče, ale největší požitek bude mít střelec vleže, při použití bipoidu a zaměřovací optiky. To lze sázet projektily stále do jedné díry. Do zásobníku napáskujeme 5 nábojů 5,6 mm LR. Zásobník vsuneme do šachty, otočíme klikou závěru nahoru a stáhneme dozadu. Při zpětném pohybu dojde k zasunutí náboje do komory a k zachycení úderníku se zápalníkem o spoušťový ozub. Po výstřelu pohyb zopakujeme. Při něm dojde k vyhození nábojnice ze zbraně, opětnému natažení mechanismu a zasunutí dalšího náboje do komory. Nataženou zbraň lze zajistit přesunutím křidélka pojistky do přední polohy. I když je zbraň vybavena zásobníkem, relativně lepších výsledků lze dosáhnout s použitím pevného lůžka, protože manipulace s náboji je šetrnější. Ale to pozná již jen velmi dobrý střelec. V současné době lze tyto zbraně požít v disciplíně sportovní malorážka (ženy), či ve stále oblíbenější disciplíně MaO (malá odstřelovačka). Vzhledem ke kvalitě zbraně a cenám, za které se dá tato puška stále ještě pořídit, platí o ní určitě slogan "za málo peněz hodně muziky".

Technické údaje
Hmotnost 4560 g
Délka 1145 mm
Délka záměrné 570 mm, s hledím 650 mm
Délka záměrné s dioptrem 825 mm
Délka hlavně 260 mm
Výška 197 mm
Šířka 48 mm
Náboj 5,6 mm Long Rifle
Kapacita zásobníku 5 nábojů