Zabij bobra, zachráníš strom? (Magazín.Víkend.DNES)

V české přírodě se znovu zabydlelo zvíře, které jsme KDYSI VYHUBILI. Máme se z toho radovat, nebo nabíjet pušky?

Až donedávna jsme bobra znali jen z obrázků. V Česku byl vyhuben z řady příčin.
Ve středověku ho křesťané pokládali za postní jídlo (i když je to savec, žije ve vodě jako ryby). Doplatil i na svůj masitý plochý ocas pokrytý šupinami, vybranou lahůdku panských stolů. Připočtěte jemnou a hustou kožešinu a pachové žlázy, ve středověké medicíně užívané ke snižování horečky.
Kupodivu to není pověra. Bobr se totiž živí vrbovými větvičkami a lýkem, takže jeho žlázy obsahují kyselinu salicylovou - látku s podobným účinkem jako acylpyrin.

Podrazil mi nohy!
Bobři k životu potřebují kaskádu doširoka zaplavených vodních ploch. Z přehryzaných kmenů budují soustavu hrází, které mohou dosáhnout až kilometrové délky. Uprostřed si postaví "bobří hrad" - několikametrovou hromadu větví, v jejímž nitru rodina odchovává mláďata.
V člověkem zabydlené krajině se tak bobr zákonitě dostává do konfliktu s našimi představami o podobě vodních toků. Stačí malá povodeň a hladina zvednutá bobří hrází zaplaví pole a vesnice. V moderní době bobři narušují protipovodňové hráze a ničí rybníky. Stromy, které kácejí, navíc vždy někomu patří.
Své o tom ví třeba Lucie Martínková, která má chalupu v západních Čechách na břehu říčky Střely. "Bobři se k nám začali šířit asi před třemi lety po vodě od Žlutic," vypráví. "Ze vzácných zvířat jsem byla nadšená až do chvíle, kdy mi na pozemku pokácela první vrbu. Další stromy jsem obalila pletivem. Bobři jim zatím dávají pokoj, ale na jak dlouho?"
Lucie Martínková už má za sebou i bizarní karambol: "Muškařím, takže s prutem v ruce procházím korytem řeky. Bobr si mne nevšiml a napálil to přímo do mě. Podrazil mi nohy, takže jsem spadla do vody."

Ochranářské dilema
Asi nejbizarnější situace je už několik let v Lednicko-valtickém areálu, kde se kolem novogotického zámku Lichtenštejnů rozkládá velký francouzský park. Uprostřed umělých kanálů a nádrží rostou stovky staletých stromů nevyčíslitelné krajinářské hodnoty. Bobři jich už spoustu zničili. Co má větší cenu? Integrita a původnost historického parku, nebo život několika zákonem chráněných zvířat? A neplatí tu náhodou bizarní heslo: "Zabij bobra - zachráníš strom?"
Všechny dosavadní pokusy o ochranu zámeckého parku selhaly. Nepomohlo oplocení ani vlčí trus, který správa zámku objednala až z Kanady. Pachu predátora se bobři báli jen pár měsíců. Pak zjistili, že tam žádní vlci nejsou, a k porážení vzácných stromů se vrátili.
Bobr je velmi inteligentní, takže učebnicové zoologické poučky selhávají.
"Velmi plaché noční zvíře je problém zahlédnout," dočtete se. "Díky dokonalým smyslům stačí jen náznak nebezpečí, aby bobr s hlasitým plácnutím ocasu zmizel pod hladinou."
Jenže to už dávno není pravda. Bobr si rychle všiml, že v dnešním Česku mu nic nehrozí, a svou někdejší ostražitost ztratil. Potvrzuje to i osobní zkušenost Lucie Martínkové. "U nás v Rabštejně jsou bobři drzí jako opice," říká. "Je jim úplně jedno, když v noci stavějí hráz a posvítím na ně baterkou. Hodím po nich klacek, potopí se, ale za pět minut jsou zase zpátky."

Dokáže i zabíjet
Někde už začínají být bobři oprsklí jako pověstná lázeňská veverka. Loni v květnu loudil bobr pamlsky na cyklostezce na Štýřickém nábřeží v Brně. Z místa, kde ho lidé krmili, se nehodlal hnout, takže ho nakonec museli odchytit strážníci. Můžeme se tomu usmát. Horší je, že kdysi plachá zvířata začínají napadat lidi. Pokud se na vás vrhne skoro metrové zvíře o váze až 40 kilogramů, vyzbrojené mohutnými zuby, legrace končí.
V dubnu 2013 u běloruského Brestu napadl bobr rybáře, který si ho chtěl vyfotit. Prokousl mu tepnu na noze tak nešťastně, že muž vykrvácel. Jen o pár dnů později bobr na Ukrajině napadl u řeky celou rodinu. Tři pokousaní a podrápaní lidé skončili v nemocnici. Loni v červnu bobr napadl a pokousal dva plavce ve Švýcarsku.
V Česku je popsán případ z června 2011, ke kterému došlo v Hodoníně. "Byl jsem se psy na procházce a najednou něco ucítili ve vysoké trávě," dozvěděli se novináři od vyděšené oběti. "Myslel jsem, že je tam ježek. Začal jsem tedy rukou šátrat v trávě a najednou se mi do ní zakouslo bobří mládě."
V Česku sice žili bobři odedávna, ale byli vyhubeni, a to hned dvakrát. Poprvé se tak stalo už v první polovině 18. století. Zřejmě poslední zvíře z původní populace bylo na našem území uloveno nedaleko Olomouce v roce 1730. Schwarzenberkové se pak bobry úspěšně pokusili do přírody vrátit. Na jejich jihočeském panství Červený Dvůr u Českého Krumlova byla v roce 1773 otevřena takzvaná bobrovna, odkud se zvířata postupně rozšířila do jižních a středních Čech. Škody na vodních tocích ale podnítily intenzivní lov. Poslední novověký bobr padl v roce 1876 u Hamru na Nežárce.

Kolik jich tu máme?
Stačilo necelých 150 let, aby se situace radikálně změnila. Někdy po roce 1970 byli bobři poprvé spatřeni na Břeclavsku, kam do povodí Dyje pronikli z Rakouska. Po roce 1990 začali z Německa paralelně migrovat i do oblasti Českého lesa a šířit se po Labi do Hřenska.
Tehdy to byla událost, ze které se všichni radovali. Od té doby ale prožíváme doslova bobří invazi, která řadě lidí začíná působit vrásky. Velké vodní hlodavce totiž nic nebrzdí. Kdysi byli jejich predátory vlci a rysové. Obě šelmy se k nám sice postupně vracejí, ale zatím jich je tak málo, že to na regulaci bobří populace nestačí. A lidé predátory zastoupit nesmějí. Zákony na ochranu přírody totiž bobra řadí mezi silně ohrožené druhy a za jeho usmrcení hrozí velké pokuty.
Jenže zákony se už zřejmě přežily. Podle odhadů z konce loňského roku u nás žije více než 6 000 bobrů a stále jich přibývá. Šíří se podél vodních toků a dnes už je najdete skoro všude, kde jim přírodní podmínky umožňují žít. Včetně silně zalidněných míst. Před pár lety se bobři objevili třeba i na Labi u Mělníka, na Berounce v oblasti mezi Řevnicemi až Černošicemi nebo na Vltavě v okolí Prahy.
Na první pohled si bobra můžete splést s ondatrou, ale prozradí ho pokácené stromy s typickými okusy ve tvaru přesýpacích hodin. Stopy bobřích řezáků, které svým výkonem připomínají motorovou pilu, jsou nezaměnitelné. Bobr jimi dokáže přehryzat kmen o průměru až sedmdesát centimetrů.

Vůně lahůdky
V Česku dnes bobři každoročně působí škody v řádu desítek milionů korun. Jenže co je to vlastně "škodlivý živočich"? Bobří hráze v krajině zadržují vodu a vytvářejí biotopy pro vodní ptáky, obojživelníky a další ohrožené živočichy, kteří by jinak z české přírody mizeli. Jak dobře vědí třeba Australané s králíky, ochrana přírody není dogma. Spor o bobra by se tak dal zjednodušit na otázku: "Kde?" Zatímco v některých místech je vítaným obohacením, jinde škodí, překáží a vadí. Proč tam výběrově nepovolit kvóty na odstřel? Kdy po stovkách let znovu ochutnáme pečený bobří ocas?

KAM ZA BOBRY
Přímo při práci můžete bobry sledovat třeba ze speciální pozorovatelny u vsi Lesná na Tachovsku (www.obeclesna.cz). Naučná stezka Vodní svět tu prochází soustavou rybníků, kde se v roce 2005 objevila první bobří rodina. Pokud k pozorovatelně přijdete za soumraku a budete se chovat tiše, podle odhadu bobry spatříte na 90 %.