Další přehrady nás před suchem nezachrání (Téma)

Klimatem se posouváme na Balkán

Prší pořád zhruba stejně, přesto voda kvůli oteplování z české krajiny mizí. A místo zavodňování děláme stále pravý opak. Smrkové monokultury už nemají budoucnost, polních ptáků dramaticky ubývá a mnohým dalším živočichům zbývá čím dál méně místa. Přírodními podmínkami se suneme čím dál víc na Balkán. I to říká prof. RNDr. JAKUB HRUŠKA (62), CSc., jenž navíc poměřuje zkušenosti vědce s hospodařením ve vlastním lese. Přesto zůstává optimistou: střední Evropa se otepluje, ale podle něj stále ještě neopustila relativně luxusní pásmo pro život.

Procházel jsem se nedávno podél Sázavy. Bylo třiadvacet stupňů, kvetly jahody a i na břehu se prášilo, jak byly cesty suché. V říjnu!

Je dost pravděpodobné, že takové počasí už někdy bylo. Otázka je, jestli se z něj stane nový normál, což tak zatím vypadá. Jsme zvyklí na svět, jak vypadal v době, kterou pamatujeme. A lidská paměť pamatuje tři čtyři generace, ne víc. Takové to předávání: co vám říkal děda. A víme spolehlivě, jak vypadal říjen třeba v roce 1250? Máme kronikářské záznamy, jenže kronikáři zapisovali hlavně podivnosti. Když to bylo pro tu dobu normální, nebyl důvod o tom psát. Příroda je navíc plastická a odolná. Odborně se tomu říká resilience: dost toho vydrží, aniž by se hned zásadně změnilo třeba druhové složení vegetace. Časem se změní, ale má velkou schopnost setrvat ve stavu, v jakém úspěšně delší dobu byla. Pokud sem nespadne meteorit, samozřejmě.

Celý článek najdete v týdeníku Téma