Pouto s divočinou nám jako lidem pomáhá zvládat nástrahy civilizace, říká autor dokumentu Šepot lesa (reflex.cz)

Francouzský dokumentarista Vincent Munier ve filmu Šepot lesa rozvažuje se svým synem a otcem nad krásami obyčejného evropského hvozdu. Obrazově nádhernou podívanou, která běží v našich kinech, doplňuje citlivá hudba Warrena Ellise.

Vincent Munier se proslavil fotografiemi vlků v arktické divočině a snímky vzácných sněžných levhartů. Když mu fotografie přestala stačit, vrátil se právě mezi tajemné šelmy s filmem Sněžný levhart (2021). Získal za něj francouzského Césara za nejlepší dokument. Teď se do českých kin dostává Munierova novinka Šepot lesa, která si odnesla Césary rovnou dva – za dokument a nejlepší zvuk. Šepot lesa se odehrává v prostředí francouzského hvozdu. Munier ale i tady dokáže přijít s epickými záběry probouzející se krajiny, vzácných tetřevů anebo plachých rysů. Film navíc není pouhým leporelem vzácné zvěře, neboť autor na plátně splétá upřímné trojgenerační pouto vlastní rodiny. Obrazový materiál pak doplňuje propracovaný zvukový design, díky němuž se divák ocitá přímo uprostřed dění.

Váš předchozí dokument Sněžný levhart se odehrával v majestátních velehorách, kde hledáte těžko spatřitelnou, takřka mýtickou šelmu. Jak těžké pak bylo soustředit se na vyprávění z našich krotkých evropských lesů?

Ve Sněžném levhartovi jsem skutečně měl k dispozici prvotřídní exotiku: Himálaje, levharty, slavného spisovatele Sylvaina Tessona coby průvodce. Film navíc zaznamenal ve Francii i v Evropě velký úspěch. Tentokrát jsem si musel vystačit s tetřevem, s veverkou anebo s jelenem. To jsou samozřejmě zvířata, která nás na první pohled nepřekvapí. Všichni je dobře známe.

Celý rozhovor najdete zde