Brum, brum, brum, o čem se zdá medvědům? (Téma)

Milovník přírody, myslivec, ale i známý režisér VÁCLAV CHALOUPEK (76) se proslavil legendárními hranými večerníčky, v nichž mají hlavní role živá divoká zvířata. Téměř třicet let mu před kamerou defilovala divoká prasátka, liška, vydra, vlčata, ježci či bažanti. Naprosto největší popularitu si však získaly tři televizní série s různými medvíďaty. „Byl jsem pro ně prostě medvědice Václav. Medvíďata si mě neustále hlídala,“ vzpomíná Chaloupek, který žije v hájence uprostřed hlubokých lesů Rokycanska. Které zvíře bylo na natáčení nejsložitější? Podle čeho si je do svých filmů vybíral? A jak bolestné bývá nakonec loučení?

Na zahradě vaší hájenky vidím jen ovečky a žádné vlky. Kamarádi mi říkali, že jste si vlčata Flíčka a Žolíka nechal a máte je ve dvojitém oploceném výběhu. Plot vidím, ale vlci nikde. Co se s nimi stalo?

Uhynuli věkem, už byli dost staří. Točil jsem s nimi už v roce 2002, kdy se vlčata narodila. Nakonec jsem si je opravdu nechal na zahradě u hájenky v oploceném výběhu, ale Žolík umřel už v roce 2016 a o dva roky později ho následoval i Flíček. A víte, co je zajímavé? Ve stejné době, kdy pošel první vlk, nám padla i jedna ze dvou ovcí. A stalo se, co bych nikdy nečekal. Ta osamocená ovce se s tím osamoceným vlkem začali vyhledávat. Našli v sobě zalíbení. 

Celý rozhovor najdete v týdeníku Téma