Na Slanisku u Nesytu na Břeclavsku se začali pást i buvoli (ČTK)

V národní přírodní památce Slanisko u Nesytu na Břeclavsku začali pomáhat se spásáním i buvoli. Přidali se tak k ovcím, kozám, krávám, ale také koním nebo oslům. V tiskové zprávě o tom informovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Nesyt je největší rybník na Moravě.

Buvol domácí je podle ochránců přírody ideálním zvířetem pro péči o mokřady. Je nenáročný, nevybíravý v pastvě a díky svým širokým a silným paznehtům se neboří ani v měkké, vodou nasycené půdě. Mohou se tak pást i v místech, kam by se běžná zvířata neodvážila. A co je pro slanisko důležité, rádi a často se válejí v bahně. Z rozšlapané a rozválené půdy se pak lépe odpařuje voda, vynášející s sebou k povrchu i rozpuštěné soli – nezbytnou součást slanisk.

„Rozmanitost pasených zvířat je důležitá. Každé z nich totiž pase trochu jinak. Roli hraje i jejich chování v době, kdy se nepasou. Ta těžší, jako krávy, koně nebo právě buvoli, jsou ideální tam, kde chceme docílit kromě spásání biomasy také narušení zapojeného drnu. To je právě případ Slaniska u Nesytu,“ uvedl Pavel Dedek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Na Slanisku u Nesytu se nyní pasou dvě jalovice a mladý býk. „Pálavští“ buvoli jsou z tzv. karpatské linie, jsou otužilí a bez problémů zvládají běžné středoevropské zimy. Na místě se tak mohou v ohradě pást po celý rok.

Slanisko u Nesytu s rozlohou bezmála sedmi hektarů je největším slaniskem v ČR. Nachází se v těsném sousedství obce Sedlec a navazuje na západní břeh největšího moravského rybníka Nesyt. Kromě solí, uložených v podloží během třetihor, se na „slanosti" půdy v minulosti podílely i zdejší sirné prameny. Na Slanisku u Nesytu roste například žlutě kvetoucí hadí mord maloúborný, hvězdnice panonská, vytvářející koncem léta fialové koberce, či jitrocel přímořský se slabě dužnatými listy.

ČTK