Tovačovští myslivci slaví letos šedesátku (Přerovský deník)

Důležitým předpokladem pro vznik a rozvoj organizované myslivosti u nás byl znárodňovací dekret prezidenta republiky Edvarda Beneše ze dne 28. října 1945, kterým byly mimo jiné znárodněny velkostatky a lesy, jež tímto přešly do státní správy. Toto postupně umožnilo pronájem honiteb a vznik mysliveckých sdružení. Takto tomu bylo před 60 lety i v Tovačově. Na první členské schůzi, která se uskutečnila 26. dubna 1950, byl stanoven název "Myslivecká společnost v Tovačově" a schváleny stanovy společnosti. Zajímavostí pro nás dnes může být i údaj o tom, že zakládající členové poskytli bezúročnou půjčku ve výši 1300 korun na zajištění finančního provozu společnosti. Mezi zakládajícími členy společnosti byli: Fr. Doležal st., Fr. Doležal ml., A. Kohn, S. Kohn, J. Vrána, A. Přehnal, J. Kolda, J. Kozák, O. Mezuliánik, F. Ondrák, E. Švalbach a B. Hájek. Ještě téhož roku řady členů rozšířili další čtyři zájemci o aktivní práci pro myslivost v Tovačově - Dr. Otevřel, O. Otáhal, K. Frajs a J. Nedbal, čímž vzrostl počet členů v roce založení společnosti na celkových 16. Organizace byla oficiálně schválena tehdejším ONV Kojetín dne 2. listopadu 1950, nezbytným krokem byl také pronájem honitby o výměře 1859 ha na dobu osmi let do roku 1958, a to za nájemné 15 000 korun.
V okolí Tovačova byly již v dávné minulosti dobré podmínky pro myslivost. Bohatství lesů a vodních toků poskytovalo mnoha živočichům dostatek potravy i potřebný úkryt. Ovšem časy, kdy v okolí Tovačova žil například tetřívek, tetřev, hejna koroptví a bažantů nebo také množství zajíců, srnčí či černé zvěře, však dnes již patří bohužel minulosti.
Zatímco ještě před 60 lety při založení myslivecké organizace žilo v okolí města velké množství různorodých živočichů, dnešní stav je mnohem skromnější. Od této situace se také odráží konkrétní současná činnost sdružení. Základem myslivecké práce rozhodně není v první řadě lov zvěře, jak se velmi mylně domnívá část veřejnosti. Je to především péče o zvěř, sledování jejích stavů a zvýšená ochrana zvláště ohrožených živočichů.
Navíc stále negativně ovlivňuje přirozené přírodní podmínky i moderní zemědělství. V dnešních společenských a ekonomických podmínkách, kdy v první řadě dostává přednost podpora toho, co přináší pokud možno rychlý a maximální zisk, či obecně alespoň nějaký ekonomický profit, to nemají myslivci, pracující navíc zdarma a ve volném čase, vůbec snadné.
Podpora myslivců ze strany státu není na patřičné úrovni, stejně jako společenská prestiž této vysoce potřebné a užitečné činnosti, kterou myslivost nepochybně je. A to navíc v situaci, kdy se myslivci musejí potýkat se stále obtížnějším získáváním finančních prostředků i na úrovni obcí a měst, na jejichž území působí; o krajích to platí také.
Obce i kraje zápolí s nedostatkem financí na všech úrovních a na podporu spolků a zájmových sdružení je prostředků čím dál méně. Ani podnikatelské subjekty se do podpory myslivosti příliš nehrnou. S tímto vším se musejí při své činnosti vyrovnávat myslivecké spolky u nás. Ani Tovačov v tomto ohledu nepředstavuje žádnou světlou výjimku.
V uplynulých desetiletích se myslivci v Tovačově také dlouho potýkali i s absencí vlastního zázemí. Nejprve se proto scházeli v hostinci na Lapači, později v jedné místnosti na zámku, nebo na radnici. Důležitým mezníkem byl rok 1978, kdy organizace získala historickou budovu Haltýře, založenou původně již Vilémem z Pernštejna, tehdejším majitelem zdejšího panství. Tovačovští myslivci tak po mnohaletém úsilí konečně získali kvalitní a důstojné zázemí pro svoji činnost, které jim dobře slouží dodnes.
Mezi základní činnosti spolku patří nejen sledování a udržování stavu zvěře v honitbě, ale i ochrana přírody obecně. Do toho nezbytně patří i činnost na brigádách. Jako jinde u nás, i v Tovačově se musejí vyrovnávat i s malým zájmem mladé generace o myslivost obecně, o aktivní pravidelné práci ve spolku ani nemluvě.
Každý, kdo se blíže seznámí s činností myslivců, pozná, že jde především o náročnou práci v nelehkých podmínkách a že ji dělají především nadšenci. Názory ve smyslu, že myslivci v prvé řadě vybíjejí zbytky naší zvěře, svědčí o povrchní znalosti jejich práce, která se řídí jasně danými předpisy a stanovami.
Ostatně kdo z těchto kritiků ve svém volném čase třeba vysazuje dřeviny, nebo v zimě chodí přikrmovat zvěř? Ačkoliv si to málo uvědomujeme, myslivecká práce patří do širší mozaiky celkové činnosti při údržbě a ochraně naší přírodní a kulturní krajiny. Její společenský přínos je tak nezpochybnitelný. Práce myslivců není jen o lovení a posezení nad zvěřinovým gulášem, to je až odměna ze předchozí práci. Každý, kdo se chce dozvědět více o myslivosti u nás, najde ucelené informace na webových stránkách Českomoravské myslivecké jednoty -www.cmmj.cz. Možná pak nahradí obecně rozšířené mýty reálnými a objektivními informacemi.