Povolovat, či nepovolovat odstřel kormoránů? (Vysočina)

Věřím, že článek o paměti krajiny vás zaujal a byl alespoň trochu přínosný. Dnes se vrátíme k ptactvu, které je asi naším nejčastějším tématem, společně se stromy. Pavlína Křivanová vás tentokrát provede říší kormoránů. Kde se u nás vzali, jak žijí a proč by je někteří lidé nejraději stříleli? Odpovědi naleznete v článku.
Příští týden se podíváme na doprovodnou zeleň podél komunikací, tedy zeleň, s kterou přicházíme dennodenně do styku.
Zajímá vás nějaké téma, o kterém jsme doposud nepsali? Máte připomínky k této rubrice? Nebo vám není něco z našich článků jasné? Vaše připomínky, nápady a dotazy pište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Úspěšné a klidné dny, Pavel Ratkovský Chaloupky o.p.s.

Vysočina - Jeden z druhů ptáků, o kterém už každý alespoň jednou slyšel, je kormorán. Protože zprávy o něm jsou obvykle s negativním obsahem, zkusme se trochu podívat na skutečný život kormoránů na našem území.
Tito středně velcí ptáci jsou charakterističtí dlouhým krkem se silným, ostře zahnutým zobákem. Jejich zbarvení je převážně černé, rozdíly mezi samečky a samičkami jsou nevýrazné. U mladých ptáků je nápadné světlé zbarvení břicha.
Jsou to výborní plavci, kteří k plavání pod vodou využijí nohy s plovacími blánami, křídla i ocas. Při letu ve skupině se často řadí do klínu, podobně jako husy, které svým letem hodně připomínají. V posledních letech se na našem území objevuje i podobný druh, kormorán malý, jenž patří mezi v Evropě velmi ohrožené druhy ptáků s centrem výskytu v dolním Podunají.
V České republice hnízdí kormorán velký na jižní Moravě a v jižních Čechách. Hnízdní populace u nás vznikla teprve v posledních třiceti letech, kdy se početnost evropských populací začala zvyšovat a ptáci se stále častěji během cest na zimoviště v jižní Evropě zastavovali i u nás.
Jeho výskyt je vázán na rybníky, velké řeky a vodní díla. Na málo navštěvovaných ostrůvcích se usazují kolonie kormoránů, hnízda si staví vysoko v korunách stromů. Na jednom stromě mohou být až desítky hnízd. Na sezení na vajíčkách i na krmení mláďat se podílejí oba rodiče.
Naše populace kormoránů jsou tažné. Hnízdních párů je v České republice několik stovek, v zimě je však možno pozorovat i několik tisíc kormoránů, kteří se k nám slétají ze severní Evropy, kde jsou obrovské hnízdní populace především na mořských pobřežích. Potravou mláďat i dospělých jsou především ryby, nejčastěji o velikosti 20-25 centimetrů. Každodenně je schopen kormorán sníst až půl kilogramu ryb. Za potravou je schopen se potápět i do větších hloubek. Nejčastěji loví ve skupinách, ryby si nahánějí do mělké vody, kde jsou pro ně snadnější kořistí. Kormoráni část ryb pouze poraní, především se jedná o větší kusy, které nejsou schopni ulovit.
To je důvodem, proč zejména rybníkáři a v posledních letech i sportovní rybáři prosazují odstřel a plašení velkých hejn kormoránů na řekách a rybnících, kde mohou způsobit velké škody.

Etický problém
Zda povolovat, či nepovolovat odstřel kormoránů, není ani tak problém ochrany populace těchto ptáků, protože jejich početnost u nás ovlivňuje stav hnízdních populací na severu Evropy. Jde spíše o etický problém, zda je, či není možné zabíjet z těchto důvodů volně žijící a navíc chráněné ptáky, a plašením ovlivňovat i další skutečně ohrožené druhy.
Problém kormoránů nám opět ukazuje, jak hluboko zasahujeme do citlivých přírodních vazeb a jak málo o nich víme. Výstavbou velkých vodních nádrží připomínající jezera a jejich přerybněním jsme poskytli kormoránům ideální podmínky pro lov, nezamrzající řeky pod přehradami jim umožňují lovit i v tuhých zimách, kdy je většina vodních ploch zamrzlá a kormoráni by tu jinak nenašli zdroj potravy. Bohužel problém chceme řešit střelbou, která však spíš než jeho vyřešení přináší problémy další.
Kormorán velký dnes skutečně není v Evropě ohroženým druhem, vezměme si z jeho příběhu raději poučení z toho, jaké má dopady naše působení na přírodu, a snažme se naučit s ním žít. Jistě to bude znamenat i nějaký způsob regulace, předcházet by však mělo zamyšlení nad skutečnou příčinou problému a dalšími souvislostmi.