Lovecká vášeň, nebo zvrácenost? (Reflex)

Dobrý den,
zdravím Vás, a to velmi srdečně, neboť si Vás velmi vážím pro to, jak uvažujete o světě v kontextu Vašeho oboru. Mám otázku: jaký je Váš názor na myslivce, který má radost, když zastřelí zdravého jelena, a ještě se u něj vyfotí? Jde mi i o loveckou vášeň jako takovou. Je uspokojení z ulovení zvířete a potažmo jeho smrti obdivuhodné, normální, tolerovatelné ...?
S pozdravem Robert Matouš

To je jedna z otázek, jež jsem si při různých příležitostech také kladl a dodnes si na ně neučinil jasnější názor. Jako psychiatr, který ví, jak se agrese v nitru člověka objevuje již v dětství třeba trháním nožiček mouchám a bezdůvodným ubližováním živým tvorům (většinou bezbranným, neboť agresoři bývají často zbabělci), jsem loveckou vášeň považoval za zvrácenost, a to zejména v nynějších časech, kdy namnoze neslouží obživě. Maso si každý koupí v obchodě, nemusí nikoho zabíjet - lov je vraždění z luxusu, nikoli z potřeby. Nicméně jako pozorovatel společenských vztahů jsem často přišel do styku s lovci, kteří mne svou ušlechtilostí dokonale zmátli.
Náruživým lovcem byl například dětský psycholog, profesor Matějček, jinak dobrota sama. Myslivcem je i můj kamarád Pepa Tulach, jehož znám od dětství jako člověka navýsost charakterního, spravedlivého, dříče v potu tváře od slunka do slunka. Lovcem je i Karel Schwarzenberg, jehož zde nemusím představovat.
Lovci jsou i ti, kdož profesionálně obstarávají pro potravní průmysl maso, jež nelovci pak kupují v obchodě.
Odsuzovat lovce, a přitom jíst maso je tedy pokrytecké. U části těchto charismatických osobností může jít o sublimaci či jen přesměrování agrese do lovu, takže nejsou jinak agresívní právě proto, že jsou místo toho lovci. Sublimace je náhrada chování společensky odsouzeníhodného chováním společensky oceňovaným; například pedofilně sadistické sklony mohou sublimovat do role dětského chirurga. Pro pořádek zdůrazňuji, že tato věta znamená, že dětští chirurgové NEJSOU pedofilní sadisté. Podobně mnozí lovci zřejmě NEJSOU agresoři. Z uvedeného však plyne, že u části agresívních jedinců není láska ke zbraním a uřezávání hlaviček nevinným laním důsledkem sublimace, nýbrž skutečně ukazatelem agresivity, která se z těch lidí valí různými kanály. Prozatímní závěr tedy je, že obojí může být pravda, záleží na kontextu.
Cyril Höschl, psychiatr a publicista