Havrani vyzobají z polí osivo za statisíce korun ročně (Chrudimský deník)

Zemědělství na Chrudimsku

Chrudim
Osada havranů. Nejde jen o název literárního díla spisovatele Eduarda Štorcha, ale mohlibychomtak nazvat i kolonie havranů polních žijících na Chrudimsku.
Ještě před několika lety byli havrani vnímáni jako poslové zimy. V posledních letech ale žijí na Chrudimsku celoročně a máme jich tu zhruba 500 párů.
Asi málokdo by čekal v zemědělském seriálu téměř ornitologickou přednášku, ale právě havrani mají v zemědělství "na triku" škody za statisíce korun. Jsou jednou z mnoha překážek, které musejí zemědělci překonávat.

Ptáci jsou bystří
Právě teď jsou krkavcovití ptáci hojně k vidění na polích při jarních pracích. Prý jsou velmi chytří, a tak traktor nebo jiná zemědělská technika, jedoucí v tomto období po poli, znamená pro ně lehce dostupnou potravu. Ptáky láká například vzcházející řepa cukrovka a kukuřice. V posledních letech je ale pěstování řepy cukrovky stále vzácnější. Jak dopadl cukrovar v Hrochově Týnci není nutné komentovat.

Hlášení nemá smysl
Jen v loňském roce byla jednomu chrudimskému podniku způsobena škoda vyzobáním ve výši 600 tisíc korun, o rok dříve to bylo dokonce přes 800 tisíc korun. Ani další zemědělské podniky v těsném okolí města na tom nejsou lépe. Není žádnou výjimkou, že zemědělci škody ani nesčítají. Proč také? Nemají komu podávat hlášení, nemají odkud škodu odečíst, nemají po kom požadovat náhradu. Tento druh škod není totiž vůbec nijak řešen. Neexistuje žádné pojištění proti ztrátám způsobeným ptáky, v našem případě havrany. Havrani jsou chráněni dle zákona. Je proto zakázáno škodlivě zasahovat do jejich vývoje. Nikdo je nesmí vyrušovat, plašit ani usmrcovat. Existují výjimky, které by mohla povolit obec s rozšířenou působností. Jejich vyřízení však není jednoduchou ani rychlou záležitostí. V neposlední řadě na udělení výjimky neexistuje žádný právní nárok.

Těžké pořízení
Odchylný postup od zákona může povolit různé metody obrany, či chcete­li ochrany majetku před škodami. Sem patří například využití služeb sokolníka. Ten by mohl objíždět pozemky s dravcem, třeba s orlem, který by havrany plašil. Mohlo by být povoleno i usmrcení jednotlivců. Tato varianta by ale pravděpodobně ve výsledku neměla žádný efekt na snížení škod.
Stejně nulový efekt vyplynul z jednání s některými úředníky. Potřebovali podklady nutné k vyřízení výjimky na plašení ptáků. Konkrétně chtěli doložit, že kukuřice byla skutečně zaseta. Zde je však třeba upozornit, že vyfotografované pole se zasetou kukuřicí bude vypadat zase jen jako hnědé pole bez kukuřice. Jak vůbec na fotografii prokázat zaseté zrno pod zemí? Úřednický šiml je však úřednický šiml...

Chtějí férové řešení
Zpět ale k havranům. Samozřejmě, mají v přírodě své opodstatněné místo a jsou užiteční. Jejich přínos nikdo nezpochybňuje. Chybou ale nadále zůstává, že není legislativně řešena otázka jimi napáchaných škod. Zemědělci, kteří jsou všemožně sledováni a stíháni kontrolami, aby nedošlo k žádné katastrofě ekologické či ekonomické, ti odpovědní jsou. Nesou plnou odpovědnost za počínání na svých pozemcích. Je to určitě správně, nikdo nestojí o vytékající močůvku v příkopu. Ale jestliže je chráněn zájem jednoho, nemělo by to být na úkor druhého. Správné by tedy bylo, kdyby byly zemědělcům hrazeny škody tím, kdo je omezuje. V některých zemích je tento postup běžně praktikován.

***
Víte, že: O havranu polním často chybně mluvíme jako o vráně. Oba dva ptačí druhy jsou sice černě zbarvené, ale jsou rozdílné. Havran má peří s namodralým leskem, vrána má černé peří s purpurovým leskem. Navíc má havran na nohou takzvané "kalhotky" tvořené peřím spuštěným z břicha přes nohy. Havrani se průměrně dožívají 16 let, u nejdéle žijícího jedince byl zaznamenán věk 22 let. Rozpětí křídel havrana může činit až jeden metr.