Sokolníci a ochránci přírody navštívili myslivce v Pičíně (Příbramský deník)

Již počtvrté v historii malebné středočeské obce Pičín se na konci listopadu letošního roku uskutečnila prezentace sokolnictví a ochrany dravých ptáků. Tupro širokou veřejnost zorganizoval Český svaz ochránců přírody v Rokycanech společně s myslivci z Mysliveckého sdružení Lověna Pičín a sokolníky.
Do malé obce Pičín, která je známá spíše svojí pohádkovou zemí, nedaleko věhlasné Dobříše se sjela téměř desítka držitelů dravých ptáků, aby si nejen vyměnili své zkušenosti s chovem či výcvikem, ale zároveň představili jednotlivé dravce veřejnosti. Tu tvořili nejen zájemci o dravé ptáky, ale zejména myslivci sdružení v místním mysliveckém sdružení, na jejichž pozvání se tato akce propagující sokolnictví uskutečnila. Nemalou část obdivovatelů dravých ptáků tvořily i děti, které si mohly dravce nejen prohlédnout, ale vzít na ruku či se s nimi vyfotit. I když účast nebyla nikterak velká, splnila tato společná aktivita nadmíru svůj účel.
Akce, jejímž pořadatelem byli myslivci, sokolníci i ochránci přírody začala představením jednotlivých dravců. Toho se ujal Pavel Řehka - výborný sokolník se stále neúnavnou snahou o propojení sokolnických i mysliveckých aktivit. Po jeho vystoupení, kde představil nejen historii a vývoj sokolnictví došlo i na praktickou ukázku. Zájemci si tak zblízka mohli prohlédnout sýčka obecného, výra velkého, káni lesní i Harrisovu a řadu dalších, neméně zajímavých dravců. Celá prezentace trvala necelou hodinku, přičemž její součástí bylo nejen zodpovězení všetečných otázek, ale i pestrá nabídka nejrůznějších propagačních materiálů zaměřených na dravé ptáky i jejich ochranu, přičemž největší úspěch sklidily balónky.
Poté se skupinka obdivovatelů dravých ptáků přesunula k letovým ukázkám do honitby MS Lověna Pičín, které hospodaří na téměř dvanácti stech hektarech. Honitba, kde myslivost aktivně provozuje více než třicítka členů, je velice pěkná. Vyskytuje se zde nejen zvěř srnčí, černá, vysoká, ale i dančí a občas zde myslivci potkají i jelence, jehož chov je realizován na výše zmiňované Dobříši.
Zvěř drobná je zde zastoupena koroptví polní, bažantem obecným a kachnou divokou. Té věnují zvýšenou pozornost, neboť zároveň realizují polodivoký chov, čímž kachní populace nejen prosperuje, ale mírně se i zvyšuje. Bohužel však i zde dělá problém norek americký vyskytující se na celém našem území. Nicméně lze konstatovat, že je zde drobná zvěř stabilizovaná a snad se i mírně zvyšuje. I přesto, že nešlo o klasickou sokolnickou akci, tedy lov divoké zvěře v honitbě, sokolnictví zde bylo dostatečně představeno. Protože se jednalo o myslivecko­sokolnickoochranářskou akci, nemohla nepadnout otázka jak se sokolníkem stát? Takže pro zájemce připomínáme, že podmínkou členství v Klubu sokolníků, který vznikl v roce 1967, je dosažení věku 18 let, členství v ČMMJ a úspěšně složené sokolnické zkoušky. Zájemci o členství se na náročné zkoušky připravují pod vedením zkušených sokolníků celý rok. Teprve poté jdou na zkoušky, které se skládají z písemné a ústní části. Používání loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti, jejich držení a chov pak orgán ochrany přírody. Pro sokolnictví se v současné době nejčastěji využívají - sokol stěhovavý, raroh velký, orel skalní, káně Harrisova a jestřáb lesní. Bližší informace o problematice sokolnictví lze nalézt na veřejných klubových stránkách s adresou www.sokolnictvi.net .
Následovalo ukončení zdařilé akce spojené s kvalitním občerstvením a neformální diskusí v Restauraci Na zámecké v obci Buková, za což patří velký dík nejen provozovateli restaurace, ale i panu Řehkovi, který akci zorganizoval pro své přátele i širokou veřejnost a tradičně obstaral i skvělý tatarák.
A co dodat na závěr? Pouze v superlativech byla od všech zúčastněných hodnocena tato úspěšná akce propagující dravé ptáky, kteří byli zároveň představeni i těm, kteří obdivují jejich krásu, svobodu i majestátnost a nemají příliš šancí se s nimi zblízka setkat. Poděkování tedy patří nejen myslivcům zMSLověna Pičín a organizátorům, ale i těm, kteří se přijeli podělit o své zkušenosti, zážitky či postřehy s ostatními, což dnes nebývá zvykem.