Poleptal vás bolševník velkolepý? První pomoc pro děti i dospělé: vyhněte se slunci (ekolist.cz)

Víte, jak vypadá bolševník? A máte jasno i v tom, proč je lepší se mu vyhnout? Bezva, teď to ještě vysvětlete svým dětem, a všechno bude v nejlepším pořádku. Nejlepší způsob, jak se vyvarovat případných nepříjemností, je totiž vůbec nepřijít s tímhle prevítem do styku.

Invazních druhů rostlin u nás hostíme spousty. Stačí si vzpomenout na všudypřítomné křídlatky nebo netýkavku žláznatou. V čem je tedy bolševník jiný? Schopností dominovat nad okolím svým místy až čtyřmetrovým vzrůstem, nenáročností na přírodní podmínky, dynamickým nárůstem lokální početnosti, odolností vůči nejrůznějším metodám likvidace. A hlavně svou toxicitou! Právě ta vám může připravit zážitek, na který jen tak nezapomenete. Do kůže vepsanou vzpomínku na vzájemné setkání můžete nést několik měsíců. Jak to? Bezbarvá šťáva z lodyh a listů tohohle prevíta totiž obsahuje furanokumariny, které jsou fototoxické. To mimo jiné znamená, že se jejich jedovatý efekt pořádně projeví teprve tehdy, když na ně zasvítí slunce.

Kam může Slunce, tam se volá lékař

Ve stínu, když jste například zalezlí v bolševníkovém houští, tyto šťávy unikající z potrhaných listů jen nepříjemně dráždí pokožku. Vytváří plošné zarudliny, občas pálí podobně jako kopřiva. Podobné je to i v noci, když například vběhnete do bolševníků během táborové hry. Čeká vás spousta neklidného drbání a ošívání se. Problémy ovšem nastanou, když s kůží potřísněnou furanokumariny vyrazíte na slunce. To je opravdu špatný nápad. Světlo obsahující UV záření totiž spustí chemickou reakci, jejímž výsledkem je opravdu masivní poleptání. Představte si třeba to, co vám na rukou a nohou někdy naskáče po popálení kopřivou. A teď znásobte zhruba deseti, s tím, že tohle jen tak nezmizí. Zpuchýřnatění pokožky je opravdu velmi intenzivní a bolestivé. A může skončit hospitalizací.

Bezbolestný kontakt? Dlouhodobé následky

Záludnost bolševníku spočívá v tom, že prvotní kontakt s jeho rostlinami bolest nepřináší. Děti, které na krátký moment odloží tablety anebo se v důsledku výpadku elektrického proudu musí zvednout od počítačů, tak mohou v náhlé touze po kontaktu s přírodou řádit mezi bolševníky docela dlouho. A nanést na sebe opravdu pořádnou dávku leptavé látky. Následná reakce a její rychlost je úměrná její koncentraci a intenzitě dopadajícího světla. Své umí udělat vlhkost prostředí (leptavé látky se po kůži šíří potem). V případě, že se k tomu přidá ještě šok a alergická reakce, máte o nevšední prázdninový zážitek postaráno. Zarudnutím a poleptáním to totiž skončit nemusí, a v důsledku otoku kůže a praskajících puchýřů na sebe ani dlouho nemusí nechat čekat záněty. To je už na lékaře. V případě, že takto bylo zasaženo dítě, není na co čekat.

Nepanikařte. Hoďte na ně deku.

Asi nejlepší způsob, jak se takových drastických scénářů vyvarovat, je zabránit těm nejzranitelnějším, dětem, v kontaktu s bolševníkem. Což se asi snáze řekne, než udělá. A vyžaduje to také nějaký minimální zájem o to, kde si vlastně děti hrají nebo jestli někde v okolí vaší chaty nebo dětského tábora takový prevít neroste. Když uvidíte své ratolesti, jak si dědečkovou mačetou klestí cestu v bolševníkovém porostu, není času nazbyt. Nepanikařte. Dostaňte je okamžitě někam, kde se mohou velmi důkladně opláchnout. Jedna konev vody na to stačit nebude, potřebujete opravdu vytrvalý proud vody, sprcha nebo hadice není vůbec špatný nápad. Dopravit je k vodnímu zdroji musíte ideálně bez zbytečného oslunění. Hoďte na ně třeba deku!

Důkladně omýt, neutopit

Po prvním důkladném ostřiku, kdy by se měly zbavit i potřísněného oblečení, je třeba aplikovat vodu a mýdlo. Rostlinné šťávy prostě musíte dostat ze zasažené pokožky pryč. Zbytečně ale nedřete. A po zbytek dne by měly zůstat v „neosvětleném“ prostředí. Nepřehánějte to s teplem, abyste neumocňovali případné působení alergické reakce. Do sklepa je ale hned zavírat nemusíte. Je vhodné překrýt zasažená místa nějakým volným obvazem. Kvůli světlu. A pokud se do čtyřiadvaceti hodin neprojeví žádná reakce, jste z toho venku. V opačném případě si následky ponesou ještě několik měsíců. A na tohle setkání s trifidem nejspíš stejně jako vy nikdy nezapomenou.

Česká fauna a flóra patří mezi ty nejméně nebezpečné na celém světě. Jsme holt ospalá země, medem a strdím oplývající. Neprohání nás dravé šelmy, nevyklepáváme si z pantoflů škorpióny a jedovatých rostlin nebo hub u nás máme pomálu. Neznamená to ale, že bychom si neměli dávat pozor. Vědět, že planá mrkev vypadá jinak než bolševník, se nám může někdy hodit.