Napsal přes dvacet knih o Jeseníkách (Krnovské noviny)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
KARLOVA STUDÁNKA
Neznám nikoho, kdo by byl větším milovníkem přírody Jeseníků, než je lesník, myslivecký spisovatel a malíř Ota Bouzek z Karlovy Studánky. Stěny jeho pokoje v Hubertově pokrývají tematické malby i lovecké trofeje.
Ota Bouzek vždy rád lovil srnce. Začalo to už v jeho rodišti v Pošumaví. Každý rok jezdíval za rodiči do Přeštic u Plzně. Nedaleko v Řenčích má dodnes šestasedmdesátiletého kamaráda hajného, který mu umožnil srnce lovit. "Za mého mládí se střílelo v tamním sdružení šestačtyřicet srnců, nyní už jen osm. Nějak se zvěř z lesa ztrácí, ani ti chlapi nevědí, čím to je," řekl Ota Bouzek. Coby lesní inženýr je bývalým vedoucím pracovníkem Lesního závodu Karlovice ve Slezsku.
Pamatuje, že správa lesního závodu o velikosti třinácti tisíc hektarů byla velkou jelení oblastí. To samé platilo pro Lesní závod Janovice, kde v roce 1974 začínal. Po šesti letech přešel coby fořt do Bílého Potoka. Tam strávil jedenáct let. "Po roce 1990 jsem se stal ředitelem lesního závodu. To už ale bylo více o ekonomice než lesařině, tak jsem se vrátil zpět do provozu jako hlavní inženýr," vzpomínal Ota Bouzek, který chtěl původně studovat uměleckou průmyslovku.
Umělecké činnosti - kreslení, malování, ale i psaní knížek o přírodě - se věnuje i dnes. "Vrátil jsem se ke kreslení až zhruba před pěti lety. Dřív na to nebyl čas, to víte, řídit lesní provoz, starat se o rodinu a dům, k tomu psát knížky... Na kreslení nebyl čas," popsal Bouzek. Nyní dohání, co zameškal, a je to vidět. Nejraději z výtvarných technik má pastely, zkoušel i olej, ale nechtělo se mu čekat na schnutí díla, chyběla trpělivost. "Dělám i akvarel. Zkoušel jsem malovat obyčejnými školními pastelkami, s těmi jsem namaloval sadu obrázků, i ten ledňáček a bažant jsou jimi malováni," ukázal obrazy na stěně Bouzek. Je autorem dvaadvaceti knížek, které asi ze třetiny sám ilustroval. Nyní čeká na vydání již třiadvacáté knihy s názvem Zelené duše nimrodů, kterou skládá hold zmíněnému šestasedmdesátiletému hajnému Václavu Špačkovi z Řeneč. Ten Otu Bouzka k myslivosti a lásce k přírodě přivedl.
"Táta nechtěl, aby mě živilo umění, to pro něj nebylo řemeslo. Musel jsem mít řádné zaměstnání. Na lesárnu kývl, tak jsem vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Z Brna jsem přišel do Jeseníků a tady už dožiju," prohlásil Bouzek. Jak říká, už mu prý docházejí jako autorovi knih náměty. Veškeré zážitky o myslivosti, lesní zvěři, o lese i rybách zpracoval do předchozích děl.
V nejnovějších knihách věnuje lidským osudům dřevorubců, kteří uměli nejen popít, ale v práci i pořádně zabrat, vzpomíná rovněž na lopotnou práci kočích, svážejících z lesa koňmo dřevo, které spolu s dalšími životními peripetiemi propojuje s popisem jesenické přírody.
"Už nemám zdroj a vymýšlet si nějaké příběhy nechci. Třeba v knize Zelený kraj pod Pradědem se věnuji vyloženě jen osadě Vidly. Vyprávěl mi o ní Miloš Komárek, uvedený jako spoluautor. Nechybí fotky a dokumentace z lovu, života zvěře, něco z historie a o obyvatelích," dodal Bouzek. Krátce po vydání knihy se po dvou tisících kusech jen zaprášilo. Dvanáct let Ota Bouzek pomáhá se scénáři filmů o přírodě kameramanovi a režisérovi Zdeňku Kouřilovi. Společně natočili například film Velké šelmy České republiky, nyní natáčejí dokumentární film o Ludvíkově.
***
Poslední knihy Oty Bouzka: * Když úhoři táhnou a srnci říjí z roku 2012 o rybách a srncích od mládí do dospělosti. * Za zvěří na sever a na jih z roku 2011 o lovech v Česku, Lotyšsku, Estonsku a na Slovensku. * Úhlava z roku 2010 o řece města Přeštice s historickými dokumenty. * Lovecké slasti, myslivecké strasti z roku 2009, veselé příběhy o zvěři a lidech z hor. * Myslivecké příběhy z roku 2008, povídky z lesa, o lovech a myslivcích. * Myslivecká latina z roku 2008, veselé až neuvěřitelné příběhy ze života myslivců.
Neznám nikoho, kdo by byl větším milovníkem přírody Jeseníků, než je lesník, myslivecký spisovatel a malíř Ota Bouzek z Karlovy Studánky. Stěny jeho pokoje v Hubertově pokrývají tematické malby i lovecké trofeje.
Ota Bouzek vždy rád lovil srnce. Začalo to už v jeho rodišti v Pošumaví. Každý rok jezdíval za rodiči do Přeštic u Plzně. Nedaleko v Řenčích má dodnes šestasedmdesátiletého kamaráda hajného, který mu umožnil srnce lovit. "Za mého mládí se střílelo v tamním sdružení šestačtyřicet srnců, nyní už jen osm. Nějak se zvěř z lesa ztrácí, ani ti chlapi nevědí, čím to je," řekl Ota Bouzek. Coby lesní inženýr je bývalým vedoucím pracovníkem Lesního závodu Karlovice ve Slezsku.
Pamatuje, že správa lesního závodu o velikosti třinácti tisíc hektarů byla velkou jelení oblastí. To samé platilo pro Lesní závod Janovice, kde v roce 1974 začínal. Po šesti letech přešel coby fořt do Bílého Potoka. Tam strávil jedenáct let. "Po roce 1990 jsem se stal ředitelem lesního závodu. To už ale bylo více o ekonomice než lesařině, tak jsem se vrátil zpět do provozu jako hlavní inženýr," vzpomínal Ota Bouzek, který chtěl původně studovat uměleckou průmyslovku.
Umělecké činnosti - kreslení, malování, ale i psaní knížek o přírodě - se věnuje i dnes. "Vrátil jsem se ke kreslení až zhruba před pěti lety. Dřív na to nebyl čas, to víte, řídit lesní provoz, starat se o rodinu a dům, k tomu psát knížky... Na kreslení nebyl čas," popsal Bouzek. Nyní dohání, co zameškal, a je to vidět. Nejraději z výtvarných technik má pastely, zkoušel i olej, ale nechtělo se mu čekat na schnutí díla, chyběla trpělivost. "Dělám i akvarel. Zkoušel jsem malovat obyčejnými školními pastelkami, s těmi jsem namaloval sadu obrázků, i ten ledňáček a bažant jsou jimi malováni," ukázal obrazy na stěně Bouzek. Je autorem dvaadvaceti knížek, které asi ze třetiny sám ilustroval. Nyní čeká na vydání již třiadvacáté knihy s názvem Zelené duše nimrodů, kterou skládá hold zmíněnému šestasedmdesátiletému hajnému Václavu Špačkovi z Řeneč. Ten Otu Bouzka k myslivosti a lásce k přírodě přivedl.
"Táta nechtěl, aby mě živilo umění, to pro něj nebylo řemeslo. Musel jsem mít řádné zaměstnání. Na lesárnu kývl, tak jsem vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Z Brna jsem přišel do Jeseníků a tady už dožiju," prohlásil Bouzek. Jak říká, už mu prý docházejí jako autorovi knih náměty. Veškeré zážitky o myslivosti, lesní zvěři, o lese i rybách zpracoval do předchozích děl.
V nejnovějších knihách věnuje lidským osudům dřevorubců, kteří uměli nejen popít, ale v práci i pořádně zabrat, vzpomíná rovněž na lopotnou práci kočích, svážejících z lesa koňmo dřevo, které spolu s dalšími životními peripetiemi propojuje s popisem jesenické přírody.
"Už nemám zdroj a vymýšlet si nějaké příběhy nechci. Třeba v knize Zelený kraj pod Pradědem se věnuji vyloženě jen osadě Vidly. Vyprávěl mi o ní Miloš Komárek, uvedený jako spoluautor. Nechybí fotky a dokumentace z lovu, života zvěře, něco z historie a o obyvatelích," dodal Bouzek. Krátce po vydání knihy se po dvou tisících kusech jen zaprášilo. Dvanáct let Ota Bouzek pomáhá se scénáři filmů o přírodě kameramanovi a režisérovi Zdeňku Kouřilovi. Společně natočili například film Velké šelmy České republiky, nyní natáčejí dokumentární film o Ludvíkově.
***
Poslední knihy Oty Bouzka: * Když úhoři táhnou a srnci říjí z roku 2012 o rybách a srncích od mládí do dospělosti. * Za zvěří na sever a na jih z roku 2011 o lovech v Česku, Lotyšsku, Estonsku a na Slovensku. * Úhlava z roku 2010 o řece města Přeštice s historickými dokumenty. * Lovecké slasti, myslivecké strasti z roku 2009, veselé příběhy o zvěři a lidech z hor. * Myslivecké příběhy z roku 2008, povídky z lesa, o lovech a myslivcích. * Myslivecká latina z roku 2008, veselé až neuvěřitelné příběhy ze života myslivců.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.