Myslivci a vlastníci (Horácké noviny)

Z REDAKČNÍ POŠTY

V současné době probíhají na stránkách deníků, v televizi i odborné veřejnosti nekonečné polemiky o novele zákona o myslivosti. Jediným a hlavním důvodem jsou značné škody na majetku vlastníků polí, lesů a luk, způsobené volně žijící zvěří, především zvěří srnčí a zvěří černou. Těmto škodám by měli zabránit vlastníci a uživatelé zemědělských pozemků zvýšením jejich pravomocí a zároveň snížením minimální výměry honiteb pod 500 ha.
Státní administrativa se snaží rozdělit občany na vlastníky a myslivce a vrazit klín mezi tyto uměle vytvořené skupiny. Je tomu ale skutečně tak, nebo je to jenom zástěrka na zakrytí jiných podivných záměrů administrativy? Jsou škody skutečně tak alarmující, neudržitelné, zničující, anebo jsou záměrně zkreslovány, zveličovány, aby posloužily k naplnění těchto záměrů?
Pokusme se nestranně podívat na tuto problematiku, a to bez předsudků, bez zakřivených brýlí.
Drobná zvěř, kam patří bažant, zajíc, koroptev, jistě žádné škody nečiní. Srnčí zvěř na polích rovněž nic závažného nečiní. Ostatně spásání osení provozovali již naši předkové, a to byli nějací hospodáři. Zbývá tedy srnčí v lese a černá zvěř. Srnčí v lese škodí okusem a vytloukáním. Okus ze strany vlastníka lze ošetřit vhodným nátěrem k minimalizaci škod. Okusu i vytloukání lze společně zabránit oplocením mladých lesních porostů, kde dochází ještě k úspoře nákladů na nátěry. Oplocení však stojí nemalé peníze a není myslitelné vlastníka lesního porostu k tomuto kroku nutit. Přesto řešení je jednoduché a není nové. V nedávné minulosti jako jediný orgán v zemi vyplácel dotace vlastníkům lesů na zajištění mladých porostů oplocením Kraj Vysočina. Tato dotace, na rozdíl od některých nesmyslných dotací státních, byla smysluplná a řešila věc systémově a komplexně. To bylo preventivní opatření, které zabránilo vzniku požadavku vymáhání škod na mysliveckých sdruženích. Je třeba si uvědomit, že i kdyby myslivecká sdružení byla zákonem zrušena, volně žijící zvěř by přece nezmizela, ba naopak její vyšší stavy by působily škody mnohem vyšší.
A co se týče černé zvěře, která ostatně není naší původní volně žijící zvěří, a jejíž stavy rostou geometrickou řadou, jsou škody opravdu velmi devastující. I zde stát rezignoval na svoji regulační činnost. Počet odlovených kusů v roce 1934 v ČR činil 400, v roce 2012 184.000kusů!!!! I zde hledejme řešení v minulosti. Už Marie Terezie a Josef II. věděli, že škody, způsobené černou zvěří, jsou devastující. Co měla panovnice ze sedláka, který měl úrodu zničenou prasaty? Výběr berně nereálný. Na rozdíl od dnešního politika, který bez ohledu na škody požaduje daň z příjmu, z nemovitosti, sociální daň, zdravotní daň, z přidané hodnoty, spotřební a nově z dešťové vody ze střech. Nebere v úvahu, zdali rolník má či nemá na zaplacení. Už za zmíněných panovníků byla černá zvěř chována pouze v oplocených oborách. A jiné řešení než dramatické snížení stavů této zvěře v současné době není možné. Stát by měl stanovovat účinná pravidla k nápravě věci, na místo toho stanovuje pro tyto druhy zvěře dlouhou dobu hájení a další překážky ve způsobu lovu. Podobná situace v letošním roce nastala i u kormorána velkého. Domnívám se, že nejsou spory mezi vlastníky a myslivci. Je jen špatná státní dotační a regulační politika. Nečinnost státu se řeší tím nejškodlivějším způsobem, asi podle vzoru římského vladaře divide et impera.
Autoror: Ing. Josef Sysel, honební starosta

***
Názory vyjádřené v této rubrice se nemusejí shodovat s názory redakce.