Vznikla nová platforma k řešení problémů spojených s invazními druhy v ČR

Setkání proběhlo 12.–13. září za účasti zástupců ústavů Akademie věd, univerzit, resortních výzkumných organizací ministerstev (MŽP a MZe), povodí Vltavy a Labe, krajských úřadů a nevládních organizací. Cílem setkání bylo předání informací mezi zúčastněnými organizacemi o invazních druzích živočichů, rostlin a patogenů v různých typech prostředí, probíhajících výzkumných a regulačních projektech, způsobech managementu invazních druhů, či zmírňování jejich negativních dopadů na přírodu a lidskou společnost. 

Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR, jeden z organizátorů setkání, uvedl: „Setkání bylo významné tím, že přivedlo na jedno místo lidi ze všech dotčených oblastí, od výzkumu přes státní správu po zástupce organizací, které invazní druhy využívají. Invaze jsou problémem, jenž se dotýká mnoha sektorů, proto jeho řešení vyžaduje úzkou spolupráci všech zúčastněných. Taková platforma u nás dosud chyběla, proto jsme rádi, že se nám ji podařilo vytvořit a dohodnout se na konkrétních krocích budoucí spolupráce.“

Šíření invazních druhů je problematické z hlediska ochrany přírody nejen kvůli ohrožení biodiverzity, ale má také významné hospodářské a socio-ekonomické důsledky. Před invazivními druhy jako globálním problémem varuje i nedávno vydaná zpráva mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). Mezi notoricky známé invazní druhy v ČR patří ze živočichů například nutrie říční, jelen sika, rak mramorovaný nebo sršeň asijská. Z rostlinných druhů mezi ně pak patří zejména pajasan žláznatý či bolševník velkolepý. Odborníci upozornili, že v některých případech se jedná i o nenápadné invazní druhy, které však mohou přenášet patogeny, působící na hospodářské plodiny nebo způsobující alergické reakce u lidí.

K významným důsledkům invazních druhů v ČR se řadí také ztráta genetické variability původních druhů, ke které dochází např. křížením jelena siky a jelena evropského nebo pěstováním zahradních forem původních druhů rostlin. Může docházet k šíření patogenů rostlin a živočichů, snižování kvality vodního prostředí či přímému ohrožení lidí a ekonomiky (šíření sršně asijské, napadající včelstva a vykazující zvýšenou agresivitu i vůči lidem).

Předmětem přednášek a diskusí byla také druhá strana problematiky, kdy člověk také využívá invazní druhy k svému prospěchu, například v zahradnictví, krajinářství, chovu zvířat či pěstování energetických plodin. V těch případech je tak nutné řešit minimalizaci rizik a nastavit limity pěstování či chovu.

Kateřina Berchová Bímová z Fakulty životního prostředí ČZU dodala: „Zaměříme se zejména na zvýšení informovanosti veřejnosti o tom, které druhy jsou u nás nepůvodní, co způsobují a jaké jsou možnosti sledování jejich výskytu, omezování a likvidace. Důležitým tématem diskusí byla i občanská věda, tedy jak zapojit do spolupráce zájemce z řad veřejnosti, a vzdělávání dětí; panovala všeobecná shoda, že zaměřit se na předávání informací nejmladším generacím je klíčovým předpokladem řešení problémů, které u nás invazní druhy působí.“

Pro ČR bylo významným milníkem v řešení biologických invazí přijetí zákona č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů, a následné přijetí Akčního plánu pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v ČR. Tento plán mimo jiné počítá s lepší informovaností veřejnosti a jejím zapojením prostřednictvím tzv. občanské vědy nebo se zavedením účinnější kontroly na hranicích. Dalšími metodickými dokumenty, které pomohou v omezování široce rozšířených invazních druhů, jsou v letošním roce vydané zásady regulace pro pajasan žláznatý a bolševník velkolepý. Postupně budou vznikat zásady regulace pro další invazní druhy.

Podle TZ Botanického ústavu AV ČR a ČTK, red.