Volby do Poslanecké sněmovny 2025 – Kdo bude hlavní jelen na říjišti? (IV.)

Při rozhodování, kterým politickým stranám a hnutím dát možnost vyjádřit se, jsme vyšli z průzkumů volebních preferencí jednotlivých stran z první poloviny srpna letošního roku a oslovili subjekty s preferencemi od 5 % výše. Těmito subjekty byly:

– Aliance nespokojených občanů 2011 (ANO)
– SPOLU (koalice tvořená Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií – Čs. stranou lidovou a TOP 09)
– Svoboda a přímá demokracie (SPD)
– Starostové a nezávislí (STAN)
– Česká pirátská strana (Piráti)
– Stačilo!

Anketa se skládá ze 14 otázek – poslední čtyři jsou:

Evropská unie snížila ochranu vlka s ohledem na jeho narůstající počty a škody, které tato šelma působí především chovatelům hospodářských zvířat. Vlk je podle unijní exekutivy stále chráněn, ale členské státy zároveň dostaly větší možnost jeho populaci regulovat. Jste pro nezasahování do vývoje stavů vlka, nebo pro přistoupení k regulaci jeho početnosti?

Podporujeme cílenou regulaci tam, kde vlk působí prokazatelné škody – na hospodářských zvířatech i v lesích. Ochrana vlků je důležitá, ale musí být vyvážená i s ochranou lidí, kteří v krajině žijí a hospodaří. Nejde o plošné snižování stavů, ale o možnost zasáhnout proti problémovým jedincům, aby byla zajištěna rozumná koexistence lidí, zvěře a přírody.

K regulaci početnosti bychom měli přistoupit ve chvíli, kdy populace bude skutečně přemnožena nebo se vlk nebude chovat tak, jak to odpovídá jeho přirozenosti. A při regulaci bychom měli postupovat standardně – určit si zóny území, kde bude vlk respektován jako plnohodnotná součást krajiny (například Národní park Šumava), a naopak zóny, kde ho budeme regulovat. Nikdo nechce, aby se občané za svými humny cítili ohroženi. Je ale jasné, že farmáři budou muset mít nastavená přiměřená opatření pro ochranu svého dobytka – budeme se učit znovu s vlkem žít. Samozřejmě, že to nebude jako dříve, krajina je více fragmentovaná komunikacemi, zástavbou, a proto i vymezení zón pro vlka bude složitější a jeho populace se nevrátí do dřívějších hodnot.

Vlk je nejvyšším predátorem a zároveň regulátorem stavu zvěře v našich lesích a jeho výskyt je ve většině případech dobře monitorován, stejně tak jeho počty. Pokud však dochází k napadení hospodářských nebo domácích zvířat nebo se vlk se vyskytuje u lidských obydlí, představuje pro člověka, jeho rodinu i jeho zabezpečená zvířata ohromné riziko. Zde musí být okamžitá možnost povolit jeho likvidaci (odborným zásahem) bez zbytečných formalit, stejně jako je tomu s liškou.

Případnou regulaci stavů nemůže řešit zákon, ale místně příslušné orgány ochrany přírody v jasně odůvodněných případech.

Domníváme se, že v České republice je dostatek nástrojů, kterými se chovatelé hospodářských zvířat mohou vlivu vlka bránit (většina z těchto nástrojů je dotovaná a jsou velmi dobře známé). Účinnost samozřejmě není stoprocentní, ale v případě ztrát lze žádat o kompenzace. Externí vlivy dopadající na podnikání jsou v každém odvětví, ale jen málokteré má tolik státní podpory prevence a pojištění. Pozitivní vliv vlka na snižování stavů zvěře je zatím naopak pod svým potenciálem. Posledních několik málo staletí, kdy v naší přírodě chyběly velké šelmy, považujeme za anomálii, nikoli trvalý stav. Samozřejmě nejsme proti lovu nemocných a nebezpečných jedinců.

Česká republika je vysoce urbanizované území, kde sice je prostor pro život vlků, ale také mnoho příležitostí pro konflikty vlků s člověkem. Je třeba konečně stanovit racionální, nikoli ideologický, příznivý stav vlka. S ohledem na chov a stav druhů, kterými se vlk živí, nelze předpokládat, že regulační funkci stavů vlků splní nedostatek potravy, nemoci si asi nepřejeme, a tak jedinou možností regulace je lov. Populace vlků v Evropě v současnosti není ohrožena. Jedince nad příznivý stav a konfliktní jedince bychom měli umožnit lovit.

Co navrhujete pro řešení konfliktních situací vyplývajících z růstu početnosti a šíření chráněných druhů živočichů, jako jsou bobr, vydra nebo kormorán?

Je třeba aktivní management a hledání vyvážených řešení – jak ochránit chráněné druhy, tak minimalizovat škody, které působí.

Jedinou cestou je přiměřená regulace populací tam, kde nejvíce škodí. A opačně i my, jako lidská společnost musíme přijmout přiměřená opatření. Proto kdyby byl seznam zvěře určen prováděcí vyhláškou a ne zákonem, tak bychom mohli nejen výčet, ale i opatření k regulaci přijímat na vládní úrovni mnohem rychleji. Vždy bude nutný konsensus ministrů zemědělství a životního prostředí, takže se nikdo nemusí obávat nějakých excesů, ale vláda se vždy dohodne snáze než parla ment. A toto jsou operativní kroky, to není třeba petrifikovat v zákoně.

Regulace a odstřel jedinců (stejně jako u vlka) je podobná v případech, kdy tyto chráněné druhy způsobují těžké hospodářské škody (např. kormoráni zlikvidují osazenstvo rybníka v řádu hodin). Je to asi jediné efektivní řešení a bohužel se jednou za čas takovým zásahům nevyhneme.

Obdobné řešení jako v odpovědi na otázku 11 – místně příslušné orgány ochrany přírody na základě odborných studií a případná regionální regulace.

V případě nutnosti je možné z ochrany udělit výjimku, to se také celkem běžně děje a princip by měl být zachován. Ale zpravidla nejde o efektivní řešení situace, všechny jmenované druhy jsou vysoce mobilní a lokálně vybitá populace se rychle obnoví z okolí a jde tak jen o zbytečné zabíjení. Jediným udržitelným řešením situace s kormorány a vydrami je mít řeky v tak dobrém stavu, že predační tlak rybí populace neohrozí.
     Také je třeba konečně ukončit praxi vyplácení náhrad škod způsobených kormoránem, který dávno není chráněným druhem, ale vyplácení kompenzací kvůli opakovaně prolobovaným výjimkám trvá. Problematické výskyty bobra je třeba řešit individuálně.

Smysl ochrany těchto druhů byl naplněn, naopak všechny jmenované druhy se natolik rozšířily, že působí značné hospodářské škody. Platí zde totéž, co u vlků. Jedince nad příznivý stav bychom měli umožnit lovit.

Souhlasíte v souvislosti s bojem s africkým morem prasat se zapojením Policie České republiky, tak jako tomu bylo v letech 2024 a 2025 v Libereckém kraji, nebo byste to řešili primárně motivací uživatelů honiteb či jinak (jak?)?

Primárně chceme motivovat uživatele honiteb k maximálnímu lovu, protože to jsou ti, kdo mají největší možnosti reagovat.

Tuto situaci vnímáme jako krajní. Pokud podpoříme naplnění vlastnických práv majitelů pozemků, potom můžeme požadovat také lepší péči a v případě přemnožení, kdy zvěř migruje, považujeme za nejlepší řešení motivovat vlastníky, potažmo uživatele honiteb k aktivnímu lovu prostřednictvím různých pobídek. Při vší úctě k práci Policie ČR, lovit černou zvěř vyžaduje jistou míru praktické myslivecké zkušenosti, takže i účinnost lovu aktivními myslivci bude vždy vyšší.

Samozřejmě, že nesouhlasíme. Zapojení Policie ČR nebo armádních odstřelovačů musí být primárně v jiných oblastech. Toto rozhodnutí vlády vyvolalo mnoho diskuzí, kdy za obrovské peníze daňových poplatníků byl výsledek velmi žalostný. Proč nebyla dána důvěra zkušeným myslivcům ve spojení s místně znalými odborníky (hospodáři, uživatelé honiteb atd.), asi nikdo nepochopil.

Primárně se mají zapojit uživatelé honiteb, v případě akutní situace a nemožnosti zvládnout situaci uživatelem je nutné situaci řešit mimořádnými prostředky jako ve zmíněném případu.

Tak, jak byla nastavená, jsme akci příliš nepodporovali. Je třeba systém zefektivnit. Na tlumení výskytu afrického moru prasat byly vytvořeny nástroje pozitivní motivace, zatím chybí opatření sankční (vizte naše odpovědi výše).

Zapojení Policie ČR vnímáme jako draze zaplacený pokus o politický úspěch a současně dehonestaci myslivců v očích veřejnosti. Efektivita tohoto pokusu ale byla až tragikomická. Kdyby se jen část vynaložených prostředků (včetně platů policistů, nákladů na služební vozidla atd.) nabídla myslivcům jako zástřelné, byly by určitě využity efektivněji.

Jakým způsobem byste podpořili zvyšování druhové pestrosti v zemědělské krajině, což je prospěšné nejen pro zvěř, ale pro všechny živočichy? Je současný systém dotací těchto aktivit ze strany státu dostačující?

Podporujeme opatření jako zvěřní políčka, napajedla, ochranu hnízdních biotopů. Je to ku prospěchu nejen zvěře, ale i celé biodiverzity. Současný dotační systém je nutné rozšířit a lépe zacílit.

Jediným způsobem podpory druhové pestrosti v uniformní zemědělské krajině Česka je fragmentace našich rozlehlých lánů, a to dvěma způsoby: i) tvorbou prvků zeleně dřevinného charakteru, tedy remízů, pásů, větrolamů atd. a ii) plošnou diverzifikací pěstovaných plodin, tedy maximální možnou výměrou plochy pro pěstování jedné plodiny a vhodného mixu plodin na sousedních honech. Současný systém nám částečně pomáhá, ale je třeba ho dále zlepšovat, protože nemůžeme veškeré bonusy z hlediska biodiverzity požadovat po lesnících a tvářit se, že průmyslové zemědělství je z obliga, protože nás napřímo živí.

Především je důležité v krajině zadržovat vodu, a to v co nejvíce možné formě, jako je opětovný vznik mokřadů, remízků, mezí, tůní, ale i výsadba nových stromořadí. Je na místě také obnova původních koryt řek a potoků s možností rozlivu na louky či výstavba zasakovacích prvků naplněných kamenivem apod. Vytvářením lučních ekosystémů zase zajistíme největší diverzitu druhů a biotopů. Ponechání neposečených pásů luk je tím nejlepším řešením pro všechny živočichy. Bohužel přes „plná ústa“ dotačních programů a projektů Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí není vidět prakticky žádný výsledek.

Současný systém není dobrý. Primárně je nutné hradit v zemědělských dotacích vznik a údržbu trvalých krajinných prvků, vzniklých tam, kde to má význam protierozní a pro zadržení vody v krajině. Stejně tak je nutné dotacemi motivovat zemědělce ke vzniku dočasných opatření (nektarodárné pásy apod.) a nepostupovat jako dosud celofaremní platbou. Dotace z oblasti životního prostředí směřovat systémově do oblasti obnovy vodního režimu krajiny, zadržování vody a do obnovy biodiverzity v souladu s územním plánováním a s adaptačními plány krajů.

Naše zemědělská krajina je téměř biologickou pouští. Největší díly půdních bloků v EU, nadlimitní koncentrace pesticidů a hnojiv ve více než polovině podzemních vod, eroze, poloviční schopnost půdy zadržet vodu, trvající úbytek biologické rozmanitosti, absence účinného řešení invazních druhů. To vše při více než 40 mld. Kč ročně veřejných subvencí a vysoké kalorické nadprodukci. Nemluvě o oligopolizaci českého zemědělství. Negativní kampaň několika velkých českých zemědělských subjektů proti tvorbě krajinných prvků, mimoprodukčních ploch, zmenšování půdních bloků, meziplodinám atp. brání postupné přestavbě naší komunistické zemědělské krajiny ve funkční celek, který by nás chránil před projevy klimatické změny, podpořil biologickou rozmanitost a samozřejmě poskytl dostatek potravy. Bohužel této kampani podlehly všechny parlamentní vládní i opoziční strany kromě Pirátů.

Je třeba kompletně změnit systém zemědělských podpor napříč EU. Jednou z těchto změn by měla být také motivace zemědělců vytvářet životní podmínky pro druhy zemědělské krajiny včetně ptáků a drobné zvěře. Dnešní systém tedy není dostačující, je to pouze jeden z mnoha problémů současného zemědělství, které je třeba řešit komplexně.

Redakce