Logo
Vytisknout stránku

Velcí divočáci na naháňkách I.: rizika, chování a možnosti bezpečného řešení

  • Autor: Rudolf Slaba

Naháňky na černou zvěř patří k nejnáročnějším a zároveň nejrizikovějším disciplínám myslivecké a kynologické praxe. Psovod a jeho svěřenci se pohybují v prostředí, kde se během několika vteřin rozhoduje o bezpečí lidí, psů, i o výsledku celého lovu. Většina situací proběhne hladce – zvěř je v pohybu, psi pracují s rozumem a psovod jen postupuje lečí. Jenže pak nastane chvíle, kdy se „vyháněcí stroj“ zasekne – střet s velkým divočákem. Takové setkání s černou zvěří, ať už jde o silného kňoura, nebo zkušenou bachyni, může být extrémně nebezpečné. Právě proto má smysl mluvit o tom, jak takové situace vznikají, jak je rozpoznat a jaké možnosti má psovod v okamžiku, kdy je třeba zasáhnout.

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2026.

Doporučeno Velcí divočáci na naháňkách I.: rizika, chování a možnosti bezpečného řešení Foto Václav Přibáň

Černá zvěř má fyzické předpoklady, které z ní dělají jednoho z nejnebezpečnějších protivníků lovců v našich podmínkách. Nízké těžiště, tvrdá škára, rychlost a neuvěřitelná odolnost vůči zranění znamenají, že pes je v přímém kontaktu vždy v nevýhodě. Kňour bývá často teritoriální a sebevědomý a bachyně může být ještě nevyzpytatelnější. Zvlášť pokud vodí selata, je zraněná nebo má za sebou špatnou zkušenost se psy. V posledních sezonách se objevuje stále více případů, kdy právě velké bachyně útočí velmi agresivně – nejen na psy, ale i na lidi. Z praxe víme, že takové útoky nejsou výjimkou. Bachyně dokáže provést rychlý opakovaný výpad, držet pozici a odmítat ústup i v situacích, kdy by kňour dávno volil cestu pryč. Několik našich psů už na takové střety doplatilo zraněním, a to i přesto, že byli zkušení a vybavení ochrannou vestou.

Specifickou kapitolou jsou obory, kde se psy čas od času také pracujeme. V uzavřeném prostoru se chování černé zvěře výrazně liší od volné přírody. Zvěř je zvyklá na přítomnost lidí, ztrácí přirozenou plachost a často i respekt. Kňour nebo bachyně, kteří se s lidmi setkávají pravidelně, se chovají sebevědoměji a méně ustupují. Navíc nemají možnost úniku na větší vzdálenost, a když není kam jít, volí obranu bojem. Zkušený kus, který již několikrát unikl psům nebo se s nimi dostal do křížku, se učí velmi rychle. Ví, že útok na psa často stačí k tomu, aby získal prostor. Ví, že psovod přichází až jako druhý. A také ví, že v oboře není kam utéct. Takový jedinec je nejnebezpečnější – jedná cíleně, ne instinktivně.

Foto Jaroslav Vogeltanz
Foto Jaroslav Vogeltanz

Možnosti obrany psovoda: výhody a nevýhody různé výzbroje

V praxi se používají čtyři hlavní varianty: dlouhá palná zbraň, krátká palná zbraň, lovecký tesák a lovecké kopí. Každá z nich má své výhody i nevýhody, které se projeví v konkrétních situacích – zejména při naháňkách, kde pracuje více psů současně.

Dlouhá palná zbraň

Dlouhá palná zbraň je tradiční účinný nástroj, jenž má pevné místo v myslivosti. Její hlavní výhodou je přesnost a dostatečný výkon, který dokáže černou zvěř spolehlivě zastavit – ovšem pouze v případě přesného zásahu. V situaci, kdy má střelec dostatek prostoru, dobrý výhled a jasnou linii střelby, je dlouhá zbraň ideální. Jenže právě tyto podmínky jsou při naháňkách v hustém porostu splněny jen zřídka. Psi se pohybují rychle, mění pozice a často se dostávají mezi střelce a zvěř, případně do její těsné blízkosti. Riziko postřelení psa je v takové situaci reálné a nelze ho ignorovat. Navíc je dlouhá zbraň v houštině těžkopádná, obtížně se s ní manipuluje a při přímém střetu na krátkou vzdálenost je v podstatě nepoužitelná nebo je její úspěšné bezpečné použití záležitostí šťastné souhry náhod. Psovod, který stojí dva metry od útočícího kňoura či bachyně, nemá mnohdy čas ani prostor zbraň zvednout, natož přesně zamířit.

Krátká palná zbraň

Krátká palná zbraň nabízí větší flexibilitu a rychlejší manipulaci. Je lehčí, skladnější a v hustém porostu se s ní pracuje snáz. V situaci, kdy je zvěř zraněná a drží se na místě, může být krátká zbraň účinným řešením. Jenže při naháňkách s více psy se opět objevuje zásadní problém: psi jsou „všude“. Obíhají zvěř, mění směr, dostávají se do linie střelby. V dynamické situaci, kdy se vše odehrává během několika vteřin, je riziko zasažení psa velmi vysoké. Navíc krátká zbraň vzhledem ke svému nižšímu výkonu vyžaduje naprosto přesný zásah – a to je v okamžiku, kdy se zvěř i psi pohybují, často nemožné. V praxi se tak krátká zbraň hodí spíše pro přehlednější a statické situace.

Foto archiv autoraLovecký tesák

Lovecký tesák je chladná zbraň neodmyslitelně patřící k historii lovu. Je lehký, skladný a umožňuje psovodovi zasáhnout jen na bezprostřední vzdálenost. V situaci, kdy je zvěř pevně držena psy nebo je zraněná a nemůže se pohybovat, může být tesák účinný. Jenže právě krátká vzdálenost je největší nevýhodou použití tesáku. Psovod se musí dostat až k tělu zvěře, což je v případě agresivního kňoura nebo bachyně extrémně nebezpečné. Tesák neumožňuje udržet si odstup, zvěř usměrnit ani kontrolovat její pohyb. V dynamické situaci, kdy se zvěř přetlačuje se psy, je spíše rizikem než pomocí. Použití tesáku vyžaduje absolutní jistotu, že zvěř nemůže vyrazit – a to je při naháňkách vzácné.

Lovecké kopí

Další chladná zbraň, která se může zdát archaická, ale v praxi psovodů pracujících s více psy má překvapivě mnoho výhod. Kopí umožňuje psovodovi udržet si bezpečný odstup od zvěře, kontrolovat její pohyb a zasáhnout přesně a okamžitě. Na rozdíl od palné zbraně nehrozí riziko postřelení psa. Psovod má plnou kontrolu nad směrem i okamžikem zásahu, nemusí řešit prostřelení těla zvěře, odraz kule nebo špatný úhel. Kopí je okamžitě připravené k akci a nevyžaduje přebití ani manipulaci v těsném porostu. Dá se použít okamžitě a opakovaně, dokud je v rukách psovoda. Umožňuje psovodovi pracovat v těsném kontaktu se zvěří, přesto ale relativně bezpečně. Navíc je možné kopí použít i v situaci, kdy je zvěř v pohybu, kdy se přetlačuje se psy nebo kdy se snaží probít přes psy a lidi. Jde o nástroj, který umožňuje psovodovi zachovat si bezpečný prostor ve většině situací.

Vybavení psů a psovodů

Kromě nástroje samého je zásadní také vybavení psů a psovodů.

Psi musejí být chráněni kvalitními ochrannými vestami, které kryjí krk, hrudník, boky i břicho. Moderní vesty dokážou výrazně snížit riziko smrtelného poranění a v mnoha případech zachraňují psům život.

Foto Adam Simandel
Foto Adam Simandel

Stejně důležité jsou GPS systémy umožňující rychle lokalizovat místo střetu. Psovod je tak schopen okamžitě vyrazit na pomoc a stejně mohou reagovat i další členové týmu. V situaci, kdy se vše odehrává během několika vteřin, je rychlá orientace v prostoru klíčová.

Psovodi sami musejí být vybaveni odolným oblečením. Samozřejmostí by měly být speciální kalhoty s ochranou proti proražení. V hustém porostu, kde může divočák vyrazit odkudkoli, je ochrana nohou nezbytná!

V dalším díle seriálu Velcí divočáci na naháňkách se podíváme na to, jak střety reálně probíhají v praxi — od nezraněných kusů přes zraněné jedince až po extrémně nebezpečné situace, kdy divočák ignoruje psy a útočí přímo na člověka.

Autor:
Mgr. Rudolf Slaba, lovecká smečka Dog Protection
www.dogprotection.cz

Poslední změna: 18.11.2026 16:47
(0 hlasů)
All Rights Reserved | SvetMyslivosti.cz | Lesnická práce s.r.o.