Nechcete-li poznat škrkavku mývalí, nepečte mývala!

Následovalo několik desítek komentářů, z nichž asi polovina byla pozitivních – pisatelé pečeni z mývala neodsoudili a hodlali autora při nejbližší příležitosti napodobit. Druhá polovina poznámek byla k přípravě a konzumaci mývalí pečínky zdrženlivá a jejich autoři se nehodlají tímto „kulinářským majstrštykem“ nikdy zabývat.

Obr. 1: Grilovaný mýval s javorovým sirupem a bourbonem. Vypadá to lákavě, ale… Foto www.realtree.com

Že je někdo ochoten/schopen v době přebytků různé zvěřiny experimentovat s něčím natolik obskurním, jako je maso mývala, mi připadá zvláštní. Ale proti gustu… Ono totiž ani v Severní Americe, kde je mýval doma, není konzumace jeho masa obvyklá. To ovšem neznamená, že se nedá připravit na desítky různých způsobů a že si na internetu nemůžete vyhledat originální recepty. Opravdoví lovci ale konzumují steaky z losa či medvěda, mývalí pečínka je prý typická pro stůl nižší společenské třídy. Mývala totiž může ulovit či zabít každý. Nicméně ani lovecká ikona, propagující lov a konzumaci zvěřiny jako celoživotní styl, Steven Rinella, se v jednom z dílů svého populárního seriálu MeatEater (Masožrout) (obr. 1, 2) vyznal ke svému vztahu k mývalímu masu: „Snědl jsem dost mývalů, abych na ně mohl mít názor. Jsou zatraceně dobří!“

Svalovce myslivci znají, ale co škrkavku mývalí?

Jedna věc je konzumace masa šelem (mysliveckou mluvou jádro), druhá jsou rizika s tím spojená. Všeobecně známá je hlístice svalovec stočený (Trichinella spiralis), již může hostit i mýval a která v případě, že se dostane do lidského těla, může vyvolat závažné zdravotní problémy. Podle komentářů je zřejmé, že většina myslivců, stejně jako většina komentujících na Facebooku, ví, že zejména jádro je třeba řádně propéct, aby byla vysokou teplotou degradována bílkovina larev svalovce. Určitě si teď všichni z Facebooku myslí, že se nemůže nic stát, když budou stejně zodpovědně péct i mývala. Pokud ano, je téměř jisté, že se při konzumaci mývalího masa nenakazí svalovcem. Neznamená to však, že se při troše smůly nemohou nakazit škrkavkou mývalí (Baylisascaris procyonis)…

Definitivním hostitelem, tedy hostitelem, v němž škrkavka mývalí pohlavně dospívá a rozmnožuje se, může být, kromě mývala, široké spektrum šelem. Druhou důležitou skupinou hostitelů jsou tzv. parateničtí (rezervoároví) hostitelé. Parazit se v těchto hostitelích nijak nevyvíjí a v podstatě čeká na to, až se dostane do definitivního hostitele. Dosud bylo identifikováno více než 130 druhů takových rezervoárových hostitelů. Jsou mezi nimi různé druhy semenožravých ptáků, hlodavců, drobných šelem, primátů, zajícovců a také člověk.

Škrkavka mývalí cizopasí v tenkém střevě. Dospělé samice jsou dlouhé až 20 cm, samci jsou o něco kratší. V případě infekce větším množstvím hlístic se může tenké střevo protrhnout a infikovaný jedinec zpravidla uhyne (obr. 3).

Ve vědecké literatuře se uvádí, že denní produkce vajíček jedné samice škrkavky mývalí se může pohybovat v rozmezí od 100 do 150 000 kusů. Vajíčka jsou elipsoidní, tmavě hnědá a měří od 63 do 88 μm. Jsou odolná vůči vysychání, chladu a teplu a ve vlhké půdě mohou zůstat životaschopná až několik let. Spolu s výkaly jsou vylučována do vnějšího prostředí, kde se rýhují, aby se v nich během dvou až čtyř týdnů vyvinulo embryo, a stávají se tak infekčními. Taková vajíčka může pozřít jak definitivní hostitel, tak některý z mnoha druhů rezervoárových hostitelů. Aby se mýval nakazil, musí zkonzumovat infekční vajíčka (vajíčka s embryem) nebo nakaženého rezervoárového hostitele (např. drobného hlodavce). Vajíčkům se při průchodu žaludkem rozpustí ochranný obal a vyklouzne z něj infekční larva (obr. 4, 5). Pokud je infikován mýval, zůstávají infekční larvy v tenkém střevě, kde se dál vyvíjejí v dospělé hlístice. Když je infikován např. hlodavec nebo člověk, infekční larva provrtá stěnu střeva a krevním řečištěm migruje do různých orgánů (srdce, plíce, oko, mozek aj.). Jestliže invazní larvy doputují do oka nebo mozku (obr. 6) člověka, mohou vyvolat slepotu nebo závažné neurologické onemocnění často končící smrtí.

       
Obr. 4: Vývojový cyklus škrkavky mývalí (Baylisascaris procyonis). Repro podle DPDx        Obr. 5: Invazní larvy škrkavky mývalí opouštějí vajíčko. Foto wikimedia.org

Mývalův doprovod po světě

Nejběžnějším zdrojem infekce jsou ochočení domácí mývalové s tisíci vajíček v podestýlce, srsti a kolem řitního otvoru. Nejčastěji nakaženými jsou děti, které si s nimi hrají. Co platí pro děti, platí i pro lovce, kteří s uloveným mývalem manipulují a přicházejí tak do kontaktu s jeho srstí a při stahování kůže i s partiemi, které jsou na přítomnost vajíček zvláště bohaté. Útěchou může být, že pravděpodobnost nakažení vajíčky ze srsti mývala je nízká (asi 10 %), a stejně tak nízká je pravděpodobnost, že invazní larvy budou putovat zrovna do mozku nebo oka (5 %). Ale vyloučit to nelze!

Škrkavka mývalí se stala součástí parazitofauny všude tam, kde byl mýval severní introdukován, tedy v Evropě (nálezy škrkavky mývalí byly popsány mimo jiné z Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska Nizozemska, Lucemburska, Polska aj.), evropské i asijské části Ruska či v Japonsku. V Německu byl první pozitivní mýval zaznamenán v roce 2018. Až 71 % z celkového počtu 147 mývalů vyšetřovaných v Německu na přítomnost škrkavky mývalí bylo pozitivních! Dokonce každý šestý vyšetřený mýval měl v tenkém střevě alespoň 50 dospělých škrkavek. Vysoká prevalence (promořenost populace) škrkavkou mývalí (40 % í více) je dána několika skutečnostmi. Mývalové jsou kontaktní zvířata žijící v rodinných skupinách, jsou všežraví a svůj trus nabitý škrkavčími vajíčky odkládají do společných latrín. Trus plný semínek, odložený v latrínách, vyhledávají zrnožraví ptáci a drobní hlodavci. Jsou dokonce popsány případy, kdy masivní promořenost populace křečka bělonohého (Peromyscus leucopus) škrkavkou mývalí byla příčinou významného poklesu jeho početnosti v Severní Americe. V případě „lesní krysy“ (Neotoma magister) z Apalačského pohoří, byla parazitace touto škrkavkou dokonce jednou z příčin jejího lokálního vyhnutí.

Nepodceňovat!

Z uvedeného je zřejmé, že šance setkat se s vajíčkem škrkavky mývalí je poměrně vysoká (nejméně každý třetí mýval v Evropě je pozitivní). Vajíčka mohou být kdekoliv na srsti, kolem řitního otvoru, ale také na srsti vašeho psa, který mývala odněkud vytáhl a vzorně aportoval. Pokud lákání mývalí pečínky neodoláte a nechcete riskovat onemocnění, tak nesmíte zapomenout na základní hygienu, při manipulaci s mývalem používat chirurgické rukavice a vynechat mazlení s vaším loveckým psem.

Pravděpodobnost, že se nakazíte škrkavkou mývalí, existuje, a tak doporučuji neriskovat. Mohlo by se stát, že se vám migrující larva dostane do mozku (obr. 6), a to se ve většině dosud známých případů ukázalo jako smrtelné. Je pravda, že nejvíce úmrtí bylo zaznamenáno u batolat do dvou let (13 z 23) a mentálně postižených dětí (sedm z 23), které měly přístup k ochočeným domácím mývalům a hrály si s nimi. Bohužel významný počet napadených umírá nebo má velmi závažné neurologické problémy. Pokud je testem na protilátky přítomnost larvy škrkavky mývalí zjištěna včas, je možná léčba. A protože jsou případy neurologických problémů i úmrtí po invazi larev škrkavky mývalí do mozku člověka popsány i ze sousedních států, měli by si naši gurmáni dávat pozor. Snad bude toto krátké pojednání dostatečným varováním.

Autor:
prof. RNDr. Petr Koubek, CSc., Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně