Najde los Emil v jižních Čechách zemi zaslíbenou?

Emil na cestě

Hned, jak se Emil objevil na severní Moravě, byly vysloveny předpoklady, že míří na Šumavu, kde se již skoro 50 let udržuje jediná malá populace losa evropského daleko od jeho areálu souvislého rozšíření. Migrace jedinců tohoto druhu do střední Evropy trvá již 70 let a nikde jinde se los trvale neusadil, jen v jižních Čechách. Předpoklad, že Emil míří na Šumavu, byl tedy správný, i když jeho cesta trochu připomínala Švejkovo putování z Tábora do Českých Budějovic. Emil prošel Moravou a Dolním a Horním Rakouskem vzdálenost přibližně 700 km, a nakonec se dostal až na Šumavu, byť s přispěním člověka, když byl jižně od Lince „uspán“ a převezen 70 km k našim hranicím a tam vypuštěn s nadějí, že posílí místní losí populaci (Svět myslivosti č. 10/2025). Proč všichni migrující jedinci losa, kteří uniknou nástrahám kulturní krajiny, končí právě na jihu Čech a proč se neusadí na jiném místě v Česku, Rakousku, Německu nebo jinde? Jaké vyhlídky na přežití má Emil v jižních Čechách? Pro zodpovězení těchto otázek a pochopení problematiky v širších souvislostech musíme uvést některá fakta z historie rozšíření losa v Evropě a také z jeho biologie.

Historie rozšíření losa v evropě

Domovem losa na evropském kontinentu je v současné době jeho severní a východní část od Skandinávie přes Pobaltí a dále na východ až po Ural. Odtud se areál rozšíření táhne přes celou Asii a Severní Ameriku. V minulosti ale los obýval i značnou část střední a západní Evropy. Na našem území byl vyhuben v 16. století. K jeho vymizení z rozsáhlých oblastí přispěl intenzívní lov, vysoušení krajiny a její přeměna v zemědělskou půdu. V polovině 19. století byly hranice areálu losa posunuty daleko na východ a sever od hranic současného rozšíření.

V Polsku žilo po druhé světové válce jen několik posledních jedinců v bažinách na severovýchodě země. Los začal být poté u našich severních sousedů přísně chráněn a jeho areál se postupně rozšiřoval směrem na západ a jih. Na počátku 80. let minulého století byl počet losů v Polsku odhadován na 6200 jedinců. S tím, jak se losí populace zvětšovala, začali její zástupci migrovat na neobsazená území, tedy především na západ a jihozápad. První migrující los na našem území byl zaznamenán v roce 1955, kdy se oblast jeho rozšíření posunula až k Varšavě, 300 km daleko od našich hranic. V souvislosti se šířením losa v Polsku jižním a jihozápadním směrem přibývalo migrujících jedinců i u nás (mapa 1). V 70. letech minulého století se los v Polsku trvale vyskytoval již v blízkosti naší severní hranice a počet migrantů narůstal. V roce 1973 se v jižních Čechách narodilo jeho první losíče a od té doby se los považuje za trvalou součást naší fauny.

Mapa 1: Nálezová databáze AOPK (ENDOP) ukazuje výskyt losa v Česku v novodobé historii a naznačuje směry, kudy migrující jedinci přicházejí do jižních Čech. Je to široký pás krajiny táhnoucí se od Moravské brány přes Českomoravskou vrchovinu a také pás území od Lužických hor přímo na jih. První cesta navazuje na oblasti s početným výskytem losa v Polsku, druhá na německo- polské pomezí, které je známé tím, že poskytuje vhodné podmínky pro výskyt velkých savců a pro jejich migraci vyváří velmi příznivé prostředí.

V 90. letech, v souvislosti s politickými změnami v Polsku a zmatky, které je provázely, došlo k destabilizaci mysliveckého hospodaření a pod záminkou ochrany lesů před škodami působenými losem byl druh intenzívně loven a jeho početnost poklesla v roce 1999 až na jeden tisíc kusů. Na začátku tisíciletí Poláci změnili přístup k ochraně přírody, populaci losa na svém území vyhodnotili jako unikátní součást reliktní fauny a druhu poskytli přísnou ochranu. Jeho stavy začaly postupně narůstat, až v roce 2023 dosáhly téměř 38 000 kusů. Los v současné době obývá většinu zalesněných oblastí Polska a jeho početnost se stále zvyšuje (mapa 2). Početnost losů je pětkrát větší než před 50 lety, kdy migrující jedinci v jižních Čechách formovali základy naší populace. Po dobu více než deseti let je los v Polsku početnější než v dobách svého maxima v 80. letech. Jsou tak vytvořeny podmínky pro to, aby polští losi posilovali naši populaci a ta se mohla rozvíjet. Jenže podle myslivecké statistiky losů na našem území ubývá (graf níže). V poslední dekádě se ve výkazech objevuje ročně méně než deset jedinců, což je sotva pětina počtu z let s největším výskytem losa na našem území – v období přelomu tisíciletí. Odlišné trendy ve vývoji početnosti losa v Polsku a Česku naznačují, že migranti nejsou hlavním faktorem, který formuje vývoj jeho populace v jižních Čechách.

Mapa 2: Distribuce losa evropského v Polsku, uvedená čísla jsou odhady jeho početnosti v jednotlivých vojvodstvích v roce 2023 (upraveno podle www.stat.gov.pl)

Los na jihu čech

V polovině 90. let minulého století se u nás na několika místech s výskytem losa objevily škody na mladých porostech borovice a jedle. Vzápětí začaly aktivity směřující k tomu, aby byl tento druh zařazen mezi zvěř, čímž by mohla být regulována jeho početnost a zabránilo by se dalším potenciálním škodám na obnově lesa. Bylo to v době, kdy ostatní druhy zvěře působily na obnově v našich lesích stamiliónové škody. Naproti tomu ochrana přírody vítala návrat losa jako důkaz, že se v naší krajině najde ještě málo dotčené přírodní území, kde se tento největší jelenovitý druh dokáže udržet daleko od svého areálu souvislého výskytu.

O losovi na našem území bylo v té době málo informací, které se zakládaly jen na náhodných pozorováních. Výjimkou byly záznamy Josefa Bícy z polesí Vojířov, který od 70. let zaznamenával údaje o výskytu losa na Jindřichohradecku. Tyto záznamy ochotně poskytoval zájemcům, kteří je potom využili k popsání vzniku losí populace v jižních Čechách. Pro vypracování managementu populace losa v Česku bylo potřeba shromáždit dostatek podkladů o jeho biologii, početnosti a distribuci. Tato data měla být shromážděna v rámci projektu, který zadalo Ministerstvo životního prostředí Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky v Brně.

Graf: Vývoj populace losa v Česku podle myslivecké statistiky a vývoj početnosti losa v Polsku za posledních přibližně 50 let (upraveno podle nli.gov.cz a www.stat.gov.pl). Zatímco v Polsku ochrana losa zajišťuje jeho prosperitu, v Česku ochrana tohoto druhu k záchraně jeho populace nestačí, protože se zde stále zhoršují jeho životní podmínky.

Ekologie losa

Na konci 90. let jsme tak na základě vlastního terénního šetření a dalších podkladů vypracovali studii o ekologii losa. Odhadli jsme, že v jižních Čechách žije 30–50 jedinců a dalších 10–20 se jich vyskytuje v různých částech republiky. Předpověděli jsme, že početnost losa se nebude zvětšovat, jeho areál se nebude rozšiřovat a jeho populace postupně zanikne. K těmto závěrům jsme došli na základě analýzy potravního chování losa, stavu vegetace v místech jeho výskytu a postavení ve společenstvu velkých býložravců.

Vycházeli jsme mimo jiné z toho, že hlavní konkurenční výhodou losa v soutěži s ostatními druhy spárkaté zvěře je jeho velikost a schopnost přežívat v oblastech s vysokou sněhovou pokrývkou, kde menší druhy neobstojí. Tuto výhodu ale los v našich podmínkách nemůže využít. Naproti tomu jeho nevýhodou je to, že je existenčně závislý na okusových dřevinách, kterých konzumuje velké množství, a proto ke svému životu potřebuje velká území s dostatkem potravy. V prostředí s vysokou početností dalších druhů spárkaté zvěře, která zredukuje keřové patro na minimum, los nemůže trvale žít. A právě taková prostředí jsou v převážné většině našich lesnatých oblastí. Nedostatek nebo dokonce absence dřevin v podrostu v důsledku intenzívní pastvy zvěře neumožňuje trvalé usídlení losa ani v Česku, ale ani v okolních státech.

Los sražený autem v březnu 2017 mezi Přední Výtoní a Frýdavou na Českokrumlovsku. Foto Policie České republiky

Vznik jediné lokální losí populace právě v jižních Čechách nebyl náhodný. Los se trvale usadil v pohraničním pásmu, ze kterého bylo obyvatelstvo v 50. letech vysídleno, zemědělská půda zpustla a zarostla náletovými dřevinami. Pro losa tak vzniklo na pravém břehu Lipna ideální prostředí s dostatkem potravy, kde je v podhorské oblasti pro něho příznivé klima a vyskytují se tam i četné mokřady s porosty vrb. Navíc, v důsledku specifického mysliveckého hospodaření ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice, se tam před sametovou revolucí nevyskytovala jelení zvěř a keřové patro listnatých dřevin na pasekách i v podrostu lesa bylo dobře vyvinuto. Podobné podmínky byly také v pohraničí na Jindřichohradecku, kde výskyt losa navíc podporuje rozsáhlá rybniční soustava navazující na pohraniční lesy. V létě los obýval mokřady, které mu sloužily jako útočiště i zdroj potravy, a na zimu se přesouval do okolních borových lesů. Trvalý výskyt losa v uvedených oblastech naznačuje, že se usadil na území s unikátním prostředím, které nemá v celé střední Evropě obdobu.

Perspektivy losa v jižních čechách

Co se změnilo v životních podmínkách losa v Česku za poslední desetiletí? Početnost spárkaté zvěře stále stoupá a její úlovky dosahují rekordních hodnot. S tím narůstají i škody na obnově lesa a ubývá okusových dřevin v podrostu. Neustále sílí tlak na rekreační využívání oblastí s relativně málo dotčenou přírodou. Pokračuje rozšiřování silniční a dálniční sítě a narůstá intenzita silniční i železniční dopravy. To jsou faktory, které jednoznačně zhoršují životní podmínky losa v současné krajině, ztěžují jeho dálkovou migraci a snižují možnost posilování populace v jižních Čechách.

Mapa 3: Emilovo putování Českou republikou a Rakouskem. Repro Facebook iROZHLAS jižní a východní Morava

Příklad losa Emila nicméně naznačuje, že i v současné době existuje určitá šance pro úspěšnou migraci zástupců tohoto druhu. Emil prošel přes celou Moravu a velký kus Rakouska (mapa 3). K jeho úspěšné cestě jistě přispěl i změněný postoj veřejnosti k losovi. Zatímco v 90. letech byly v Rakousku kvůli lokálním škodám na výsadbě jedlí, které los působil v soukromých lesích, vydávány povolenky k jeho lovu, v současné době byla kvůli Emilovi na tři hodiny zastavena doprava na frekventované železnici v St. Pöltenu a často jej doprovázela policie zajišťující jeho bezpečnost při překonávání nejrůznějších překážek. Popularita losa mezi veřejností je obrovská a jeho marketingový potenciál se odhaduje na miliony eur. Los se stal u nás i v Rakousku národní atrakcí, skupina Emil der Elch na Facebooku má více než 10 tisíc členů. Lidé se zájmem sledují anabázi losa, komentují jeho drobné příhody a přejí mu, aby se mu podařilo najít nový domov.

Emil už na Šumavu dorazil. Nabízí se otázka, jestli tam skutečně najde zemi zaslíbenou. Z výše uvedeného je zřejmé, že kladná odpověď je problematická. Aby se los v jižních Čechách udržel, muselo by se tam na dostatečné rozloze uchovat prostředí ve stavu, který mu umožní přežívat. Podaří se v oblasti současného výskytu losa takové prostředí udržet i do budoucna? Zůstane los v jižních Čechách jako symbol divoké přírody? Příklad šíření velkých šelem v civilizované krajině naznačuje, že při vstřícném přístupu člověka se mohou do přírody navracet i velké druhy, které byly v minulosti vyhubeny. Například ochrana šelem spolu s bohatou potravní nabídkou v podobě zvěře jim v současné době zaručuje dobré podmínky pro další rozvoj. Pro záchranu losa v Česku je ale samotná ochrana druhu málo, protože mu chybí prostředí, v němž by mohl žít. Záchrana losa v jižních Čechách vyžaduje aktivní, náročnou, komplexní péči o jeho životní prostředí, která je ale mimo možnosti současného managementu krajiny.

Autor:
RNDr. Miloslav Homolka, CSc.
Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně