Na čekanou s pravěkými lovci (Téma)

Začalo to v africké kolébce lidstva tunovými želvami, které nestihly lovcům utéct. Potom však naši prapředci vyhubili v Evropě také slony, nosorožce, koně, pratury a další druhy velkých zvířat, jež se počítají do tzv. megafauny. Mgr. MILOSLAV JIRKŮ (46), Ph. D., z Biologického centra Akademie věd ČR vysvětluje, že jejich vymírání ve čtvrtohorách nezpůsobily klimatické změny, nýbrž hladoví předkové dnešního člověka. Na obří kořist číhali jen s oštěpem, lukem a důvěrnou znalostí přírody.

* Tvrdilo se, že velcí obratlovci vymírali koncem doby ledové kvůli klimatickým změnám. Jak teď víme, že to tak nebylo?

My hlavně víme,že čtvrtohorní megafauna tady byla posledních 2,6 milionu let do poslední doby ledové (ta začala zhruba před 115 tisíci lety a skončila před necelými 12 tisíci lety, kdy došlo k přechodu lidí od kočujících lovců a sběračů k usedlým zemědělcům, pozn. red.). A všechny výrazné klimatické změny předtím, kdy se vlivem střídání dob ledových a meziledových vegetační pásma posunovala o tisíce kilometrů ze severu na jih a naopak, zvířata přežívala naprosto bez problémů – o tom máme přímé důkazy v podobě kostí. Čtvrtohorám se někdy nepřesně říká doba ledová, ve skutečnosti šlo o sérii střídajících se suchých a chladných dob ledových (glaciálů, pozn. red.) a vlhkých teplých dob meziledových (inter glaciálů, pozn. red.). V dobách ledových se areály rozšíření zvířat a rostlin posouvaly na jih, ve vlhkých a teplých dobách meziledových na sever. S každým nástupem nové doby ledové pokryl severní Eurasii biom tzv. mamutí stepi, kterou osídlila chladnomilná fauna mamutů, pižmo ňů a sobů, zatímco teplomilná fauna slonů, nosorožců, jelenů a mnoha dalších se od nás spolu s lesy přesunula na jih Evropy. Tak to fungovalo 2,6 milionu let klimaticky bouřlivých čtvrtohor. Potom se ovšem něco stalo a megafauna – to znamená zvířata těžší než 45 kilogramů – začala velice rychle z fosilního záznamu mizet.

Celý článek najdete v týdeníku Téma.