Víte, co máte dávat v zimě do ptačího krmítka? (Krkonošský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
K předkládání potravy slouží nejrůznější typy přikrmovacích zařízení. Pro výrobu krmítka pro drobné zpěvné ptactvo lze použít vlastního důvtipu, výroba není složitá. Návody jsou publikovány v mnoha publikacích. Venkovskou zahradu bez krmítka bychom si těžko dokázali představit. Důležité je pouze to, aby se strávníci nemohli při vletu do krmítka zranit a aby krmivo bylo dostatečně chráněno před deštěm, sněhem a sluncem.
Do krmítek doplňujeme olejnatá semena, jako jsou semena slunečnice, máku, řepky, a dále obilniny, jablka, skopový nebo hovězí lůj. Dnes již není problém si zakoupit i předem připravenou směs vhodného krmiva do krmítek. Nevhodné jsou zbytky nedosušeného či soleného pečiva a zbytky jídel.
O vánočních svátcích nezapomenou myslivci na zvěř a také jí "něco nadělí". Na Štědrý den nebo na sv. Štěpána chodívají myslivci přikrmovat zvěř. Do honitby s sebou vezmou celou rodinu a poblíž krmelce nazdobí zvěři stromeček tím, co má ráda (jablka, mrkev, kaštany ...).
Pamlsků však nedávají nikdy mnoho, protože náhlá změna potravy by mohla zvěři způsobit zažívací potíže, neboť se jedná většinou o přežvýkavce, kteří vyžadují stálou potravu. Proto s sebou vezmou také seno a oves, což jsou nejvhodnější krmiva pro zvěř. Pečivo je možné zvěři nabídnout pouze v malém množství a do zastřešeného krmelce, kde nemůže navlhnout. Nejvíce zvěři chutná oves, čerstvé seno a sůl.
Na silvestra se myslivci rozloučí společně s přáteli s rokem uplynulým a do nového roku - roku 2008, si popřejí nejen hodně štěstí, ale také Myslivosti zdar!
Myslivost je časově náročná záliba, a tak je nutné poděkovat manželkám a rodinám myslivců, že u nich nalézají oporu a pochopení pro svou činnost, kterou věnují přírodě.
Pokud se někdo vydá o volných dnech do lesa, může dětem ukázat "pravé" jesličky, jak myslivci nazývají krmelce na seno. Ale hlavně by měl zachovat klid. Pokud s sebou vezme psa, měl by zůstat na vodítku. Do lesa vstupujte bez klepání, ale potichu a s ohleduplností ke zvěři.
Jiří Šilha